K sobě si dávám jeden soukromý post, ale sem si potřebuju odložit pár poznámek k právě přečtený knížce hlavně pro sebe a kolegáčky ze spolča, kdyby to zajímalo i někoho dalšího, těší mě, jinak chápu, že jde o úzkoprofilovej zájem :-).
Už už jsem si chtěla před Vánoci koupit slovenskou verzi na Godzone shopu, když jsem si na poslední chvíli všimla, že ji nově vydal česky Doron.
Patrick Reis nás spolu s P. Patrickem Gonyeau (oba z Encounter Ministries) školil před dvěma lety v Praze, takže jsem na tuhle knížku byla fakt zvědavá.
A nezklamala, protože se nesla fakt v podobném povzbudivém, až nakažlivém duchu.
Už tehdy na té akci jsem měla pořád pocit, že služba modlitby za uzdravení je v našich končinách a u kaťáků vyhrazena spíš pro exoty, kterých se správný křesťan bojí, aby se nezapletl s jinověrci nebo ezoterikou (a ezoterici si zase myslí, že dělají to samé a nevidí svůj omyl).
Tehdy mě moc uklidnilo, že vše funguje v rámci evangelizace, že Bůh koná jen to, co konal vždy, aby umocnil naše hlásání evangelia: udělá mnohdy zázrak jako potvrzení toho, co my o něm hlásáme, aby v Něj lidi uvěřili - to mi dávalo smysl.
Ale přesto, že mě uklidnilo, že nejde o nějaký módní výstřelek a exhibionismus, pořád jsem se cítila nejistě a pořád se mi zdálo, že nemám dost argumentů, že tahle služba je stejná už po staletí a že nejde o žádnej výmysl moderní doby.
Tak teď je mám.
Patrick Reis si vybral šest svatých napříč staletími, kteří jsou známí pro svou službu charismaty a napsal velmi inspirativní a nakopávající knihu, navíc je velmi dobře ozdrojovaná.
Zde úsporný výcuc mých AHA momentů - celý post rozdělím na tři části :-) :
1. sv. VINCENC FERRERSKÝ (1350-1419)
Sv. Vincenc sloužil v období po pandemii dýmějového moru (nepřipomíná vám to něco?), v období papežského schizmatu, což prakticky znamenalo rozdělení církve na dva tábory (a teď?) a měl pocit, že slouží v období největšího morálního úpadku v Evropě.
Jeho život a služba je velmi dobře zdokumentována historiky včetně zázraků pro účel kanonizace (kromě 892 oficiálně potvrzených včetně 28 vzkříšení z mrtvých historici odhadují, že se za jeho služby mohlo stát v Evropě až na 86 000 zázraků.
Sv. Vincenc shromažďoval na náměstích tisícové davy konající pokání a mnoho králů a královen zasvětilo Ježíši svá města. Papež Benedikt XIII. vydal dekret opravňující Vincence kázat všude, kde se bude cítit k tomu volán.)
Sv. Vincenc prožil mystické setkání s Ježíšem, který ho uzdravil, aby mohl uzdravovat.
Uvádí, že slyšel slova ve své duši (hurá, díky - mnozí svatí totiž nijak neupřesňují, jak přesně Boží hlas zaslechli) a spekuluje, že Ježíš chce, aby potvrzoval svá kázání zázraky a znameními proto, že jeho svědectví by byla jinak nudná :-).
Zajímavý taky je, že průměrná délka života ve 14. století byla 45 let a jeho služba začala ve 49 letech.
Jeho přímluvná modlitba začínala už před vstupem do města, kam mířil.
Modlil se za lidi, kterým bude kázat a čekal, mnohdy dost dlouho, dokud necítil Boží soucit s daným městem a lidmi, aby o nich smýšlel jako Ježíš.
Pak teprve vyhledal hlavní kostel a svěřil svou misi Kristu v eucharistii.
Patrick sám píše, že od té doby, co toto začal ve službě u Encounter Ministries praktikovat, má jeho služba mnohem větší plody.
Pro mě to je potvrzení, že je tohle všechno potřebné, protože už jsem se setkala s nepochopením, proč se modlím(e) tolik a proč takové přípravy, mnohdy i od kněží.
Takže proto! ♥
Vincenc promlouval prostým stylem a laskavě, nikoho neobviňoval, ale uváděl mnoho příkladů, aby se každý mohl bezpečně s nějakým ztotožnit a pochopil své hříšné chování svým svědomím.
Každý kazatel musí být naplněný Boží láskou.
K zázračným uzdravením docházelo po hlásání evangelia, mnohdy po zástupech.
Přesně poslouchal každé vnuknutí a byl v propojení s Bohem, takže sledovat ho ve službě musela bejt docela podívaná.
Vincenc věřil, že může Bůh konat přes kohokoli, proto přímo pověřoval a posílal lidi místo sebe a uzdravení se děla i tak.
Přestože měl Vincenc veškerou papežskou podporu, byl vázán poslušností k dominikánům.
Když se jeho představenému nezdála jeho služba a zakázal mu uzdravování, Vincenc poslechl a službu nevykonával, dokud představený jeho službu neprošetřil.
Jeho strategie pokorného poddání se byla správná cesta, samo nebe se ho v nepravedlnosti zastalo, když měl zázračně zadržet člověka padajícího z lešení ve vzduchu do té doby, než doběhne k představenému zeptat se, zda mu může pomoci.
Když to všechno představený viděl, pokračování ve službě mu samozřejmě povolil.
Patrick Reis popisuje velmi podobnou zkušenost, že mu byla pozastavena služba v rádiu, dokud se přes předtočený záznam neuzdravila žena manažera rádia, který se zasadil o to, aby mohl ve vysílání pokračovat.
Také se podřídil s vírou, že se ho sám Bůh zastane a toto podřízení jako výraz pokory zdůrazňuje.
Mnoho lidí přepadnou pochybnosti ve službě.
Třeba se modlí za druhé a sami nejsou v nemoci Bohem vyslyšeni - kladou si otázku, zda se vůbec mohou za druhé modlit, když sami jsou nemocní - mají tendenci se sami diskvalifikovat.
Přiznám se, že na tohle jsem pěkně naskočila druhé straně na podzim, když jsem si řešila svůj špatný krevní obraz a uzavřela se pomoci druhým.
Bála jsem se, že bych je mohla svou slabostí nějak oslabovat nebo tak a skoro se odstřihla.
Jenže sv. Vincenc, ač konal zázraky, sám zápasil s vážnými zdravotními problémy.
Dobře věděl, že služba uzdravování není jeho záležitost.
Uzdravuje Ježíš bez ohledu na jeho chatrné zdraví a jsou dochované záznamy o tom, že i Vincenc využíval nejlepší péči středověké medicíny.
Proto je správné nepřestávat (a nepřestávat prosit ani za sebe).
K chybám dochází, když vyzdvihneme jeden způsob léčby nad druhý, když přitom oba pochází od Boha.
"Vzdávej lékaři patřičnou úctu, protože ho potřebuješ, neboť i jeho stvořil Hospodin.
Od Nejvyššího má schopnost léčit a od krále přijímá dary.
Lékařské vědění ho vyvyšuje, i u velmožů sklízí obdiv.
Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká.
(Sírachovec 38, 1-4)"
Proto stále věřím Ranhojičovi, protože využívá oba dva způsoby léčby a nezrazuje lidi od návštěvy lékaře. A odteď budu chytřejší.
Sv. Vincenci Ferrerský, oroduj za nás!
******************************************
2. Sv. FILIP NERI (1515 - 1595) - patron mládeže, humoristů a apoštol města Říma, ale také zpovědník 3 papežů i zástupů lidí.
Historie se opakuje, proto i Filip Neri měl pocit, že žije ve zkažené době :-) - klerikalismu, moci a kariérismu, takže bylo i v 16. století potřeba svatých pro další obnovu.
Zatímco Vincenc sloužil davům, Filip Neri spíš lidem jednotlivě.
Formování jeho oratoře jste mohli vidět v životopisném filmu o jeho životě - mimochodem jeden z našich nejoblíbenějších filmů - laskavých, vtipných, moudrých a se skvělou hudbou.
Ve třiceti letech zažil silnou zkušenost s Duchem svatým, když se šel modlit do katakomb sv. Šebestiána.
Viděl snášející se ohnivou kouli, která mu vstoupila nejdřív do úst a pak vstoupila do srdce, kde zůstala.
Roztřásl se, padl na zem, pocítil sálavé teplo a hlubokou radost, kterou pak šířil kolem sebe celý život.
Posmrtná pitva potvrdila, že se mu zvětšilo srdce na dvojnásobnou velikost a tím se mu prolomila dvě žebra.
Třes, teplo a tzv. spočinutí v Duchu (i hluboký spánek) provází při uzdravování nejen sv. Filipa (kniha podrobně přináší mnoho případů), ale i mnoho dalších služebníků.
Katolíci bývají k těmto jevům skeptičtí, protože o nich slýchají většinou v kontextu protestantského a letničního hnutí, proto i představitelé církve tyto projevy kritizují a považují je za odchylku od zdravé praxe. Ovšem tato hnutí se začala šířit až počátkem 20. století, kdežto projevy Ducha sahají do mnohem dávnější minulosti až k prvotní církvi a apoštolům.
Filip uzdravoval, modlil se s lidmi za zakusení Boží lásky (to mě už párkrát napadlo, že bych mohla udělat, když mám pocit, že moje slova jsou omezená a naprosto nedostatečná, protože jsem to sama v Praze zažila a nemá pak smysl nic říkat, je to jeden z nejúčinnějších prostředků služby i současných služebníků), ale modlil se i poté, co se nezlepšil stav lidí po přijetí svátosti pomazání nemocných.
V knize je podrobně rozebírána opakovaná modlitba (po každém kole modlitby si modlitebník ověří, zda došlo k posunu, to je to, co jsem dřív moc nechápala, protože se mi zdálo, že když Pán chce, uzdraví přece hned) a přikazující modlitba (příkaz nemoci, ne Bohu! Jde o úkon víry.), opět se zde zdůrazňuje poslušnost při výběru způsobu modlitby.
Patrick popisuje i přísnou revizi výukových osnov Encounter Ministries od katolických profesorů teologie, aby se v nich nenašlo nic, co by mohlo vzbuzovat podezření, přesto tento typ modlitby stále naráží (a já se tomu na jednu stranu nedivím, taky jsem si připadala nepatřičně, když jsem ji začínala používat).
Církevním představitelům se nezdá, že by byl tento druh modlitby přítomen v životě svatých, ale naštěstí je Filip Neri důkazem, že ano! ♥ Kniha uvádí hned několik případů.
Další věc, s kterou je třeba počítat, je, že nemůžeme čekat uzdravení všech.
I Filip Neri dovedl odhadnout, že u některých lidí se modlit za uzdravení nemá a místo toho se postaral o zaopatření duše před smrtí.
Můžeme se ale v tomto odhadu mýlit, proto je dobré modlit se za uzdravení, ale je na místě člověka vést i k usmíření s lidmi a k pokání.
Fyzické uzdravení není primárním cílem.
Filipa Neriho Boží láska prostupovala do té míry, že si někdy musel lehnout, jako by byl nemocný a zesláblý.
Duch sv. nesestoupil na Filipa pouze jednou, ale i průběžně v osobní modlitbě, o což bychom měli usilovat i my, o znovunaplnění Duchem sv.
V neposlední řadě nezapomněl Patrick Reis zdůraznit, že Filip Neri nebyl žádný suchar a byl proslulý svými vtípky nejen k svému kolegovi Ignácovi z Loyoly :-).
*****************************************
Příště rozepíšu sv. Kateřinu Sienskou a sv. Františka Xaverského, v posledním díle pak sv. Pia z Pietrelciny a sv. Serafima Sarovského (ruský padre Pio).
