Šťastný, veselý a dlouhý

byly, teda tak nějak v rámci možností :-) (pár fotek navíc zase u mě.)

Naše rurální výzdoba :-) :-) :-).

Pavla jede!

Pavla jede II :-).

My s Andulí připravujem doma zatím večeři za doprovodu online mše ve městě - Jeroným jede taky.

Betlémský jsme letos měli až do včerejška.

Letos to bylo hrozně hezký, nějak se samo událo, že jsme si sedli do kruhu každý se svou hromádkou a postupně každý rozbalil po jednom dárku a ostatní se s ním radovali. 
Nejvýš skákala Maki a nejvíc to prožívala s ostatníma, nabíječka. 

A když bylo po všem, skočila do papírů se slovy: A teď se jdu koupat :-). 

Můj Ježuch.

Tou pohodlností jsem byla tak nadšena, že jsem si objednala ještě blůzu.

  

Úchylka už asi ♥.

 

Nové cukrovní stálice :-):

Z lineckého jsem vykrájela kolečka pro Lukora - klasický slepovačky s malinovou z MariaHilf.

Zbylý těsto nerada válím, takže jsem ho vtlačila do formiček na košíčky, upekla, naplnila slaným karamelem  + na to čokoláda a oříšky.

Veganskej slanej karamel je můj letošní objev od MaruškyVeg, to si musím poznačit (i když určitě zapomenu, že se mám na to vůbec podívat :-) ):

Do hrnce se nalije plechovka kokosového mléka se 180 ml javorovýho (či jinýho) sirupu a půl lžičkou soli a vaří se do zhoustnutí.  

Nepřipaluje se, bezpracný. 

Zbylej karamel jsem vyšlehala s máslem a použila jako náplň do ořechů - vyšlo akorát s kostkou másla.

A ty pistáciový rohlíčky, ty už jsem zmiňovala .

 

 

Sedmadvacátýho jsem jela na službu s Karlem. No, na službu... 

Odpuštění je téma, který potřebuju řešit a taky že jo, byla jsem uzdravována přímo během svý promluvy...  

 

Po cestě tam se udál další zázrak, i když jsem s tím už asi trapná.

Když jezdím kamkoli s Lukorem, jsem hroznej spolujezdec - nesolidární, stydim se.

Klimbám a chrním a někdy se probudím až v cíli.

Když jezdím na službu, po cestě se modlíme růženec/nce, ale nejsem o moc solidárnější s vykoukaným řidičem, modlím se ze zavřenýma očima a někdy to nedávám a i klimbnu (sorry všichni). 

 

Tentokrát jsem otevřela oči úplně náhodně - na Mohelničáku a asi poprvé v životě jsem zkontrolovala řidiče právě, když Karel slastně zavřela oči a už je neotevřela.

A dokonce jsem nevyšilovala jako vždycky a jemně jí položila ruku na loket se slovy "jsi v pohodě?", takže to ani nestrhla do příkopu.

Asi nemusim říkat, že jsem to neudělala já, protože já bych s ní jinak hystericky zacloumala. Anebo se probudila až v tom příkopě.

 

Došlo mi to asi po půl hodině. Po odpočinku na MOLce pokračujem dál.

 

Po službě ještě k Lukorovi dom a pak den spánku, jupí.
Pak do rodiště za Marion na rodinnou sejšn.
A procházka s dežaví...

 

Nejradši mám ty dny po svátcích před Silvestrem, kdy se dlouho spí i snídá, chodí se venku až do tmy a chodí se pozdě spát.

Všechno bude ALRIGHT.

Ještě výprava do Arktidy :-).

Mám fakt radost, že Makisan z přebytku energie nasadí tempo a jde, je to velký krok pro lidstvo (konečně!). 

Omylem režim jídlo :-).

Ledový kry :-).

 

 

Tučňáci :-).

 

 

 

Bílá tma při odjezdu - zjistila jsem, že můj telefon umí vidět i ve tmě, takže nešla zachytit :-).

 

To není od Štědrýho dne :-)!

 

Nealko verze alka jsem přestala zkoušet kupovat dávno, ale tohle jsem ze zvědavosti vzala - i jako dárek.

Zastudena louhovaný zelený čaj s jemnou příchutí, bublinkatý.

Příjemnej v břiše asi jako kombucha.

Vypít se toho asi moc nedá, ale na ten přípitek, na skleničku je to fajn.

Silvestr:
jako snažila jsem se, ale vyšlo to asi stejně jako loni :-). 

A měla jsem zase štěstí, protože jsem se probrala asi hodinu před zavíračkou v HolFloru. 

Skoro do půl jedenáctý jsem dětem motala sushi a závitky. 

Pak jedno video, prskavky a dobrou. 

Na Nový rok spánek, tak i po celý rok.

V pátek jeden výlet do hradeckých lesů s Marion a Lukem, v sobotu na Kuks, jako když jsem byla malá. 

 

 

Zvláštní, jak se to vnímání změnilo.
Když jsem byla malá, připadly mi ty smrtelný hříchy hrozně vzdálený, že se mě to netýká.
Dneska marně přemýšlím, kterej se mě tolik netýká.  

  

 

Všude se to smekalo, tak jsme došli k "Panně Marii v křoví" a byli jsme rádi.

 

Dolů po zadku.

Dneska návrat do procesu.
Hlas volajícího na poušti došel asi po třetí hodině.
Táta tento týden nastupuje chemo.

V sobotu jsem měla pocit, že nemám nikam jezdit (to se mi dlouho nestalo), a že chci bejt doma s rodinou, i když jsem byla hodně zvědavá, kam se bude služba ubírat další rok.
Taky to na mě trochu zkoušely pocity provinilosti, ale pak přišel pokoj.
A dnes vím proč.
Přestože Anka měla nastoupit na kliniku až třináctýho, dnes volali, že má nastoupit už zítra.
Tak proto.

Tak novej roku, vítej!

P.S.

Přelouskala jsem skoro Svatý charismatiky a fakt je skvělý, že si od každýho z nich můžu něco vzít, každej z nich mě něčím skoro šokoval.
Vrtalo mi třeba před Vánoci hlavou, jestli se vůbec můžu modlit za ostatní, když jsem sama taková choura (možná i množné číslo).
Docela jsem čuměla, že sv. Vincenc Ferrerský (14. století!) uzdravoval celý zástupy a sám využíval dostupný možnosti středověký medicíny, protože je více možností a žádná není horší. 
A tak dál.

PF 2026

Tak dlouho jsme se doma dohadovali o verši, až jsem ho nakonec nikomu neposlala a málem bych zapomněla i tady.

Všechno dobré!