kompletní rodinná verze (díky za potvrzení, že to má smysl)TADY.
Před
prvním kolem přijímaček ...
Už de - na místo své druhé volby ♥.
Mezitím si matka odskočila na nadupanou metodickou konferenci od Frause. Opravdu všechno svištělo, mám ráda, když si někdo váží našeho času a jde rovnou na věc. Nejlepší
workshop Jany Sadilové o zavádění rolí při skupinové práci, načerpala
jsem inspiraci i na jednodušší práci s AI. K tomu skvělý jídlo.
A pak následuje druhý kolo na prioritní škole.
Začíná sezóna ♥. Tahle pro mou asistentku k narozkám:
O narozeninách přišlo asi největší překvápko ve škole. Lehátko na slunění na balkon od Lukora jsem ukvapeně vyhodnotila jako zbytečnost, ale teď jsem za něj TAK vděčná. Sama jsem si koupila vysněnou sukni a kolagen (až teď, no).
První výlet na zmrzku na schodech...
Den matek u prvňáčků. Vyrobili, vyfotily jsme je s kyticí, z toho přáníčka a nahráli jsme "Zamiloval jsem se do svý mámy" s doprovodem na kazoo :-).
Den matek ve školce (mimo jiné)...
Nejvíc sexy rty ;-).
Víkend s mamkou - čerpání vánočního dárku v Losinách.
Odpočívat moc neumím a do plavek se mi nikdy nechce, ale vážně mě to posílilo.
Pavilon Božena, kde jsem se léčila před čtvrt stoletím, psala jsem o němtady, rok 2014:
... a rok 2026:
Už to není Božena, ale Eliška II.
... a z Elišky sem vede parádní průchod přes potok ... trochu jiná liga než ta vybydlená ubytovna, kde jsme se léčili.
... večerní procházka po večeři:
a sobotní čtyřhodinová návštěva termálů v rámci pobytu. Dlouho jsem se přemlouvala, lidí jak něco, ale byla zima, tak jsme nepohrdly. Nakonec
ten šum byl docela relaxační, voda teploučká a sauny překvapivě téměř
prázdné (hurá), kůže pak jako dětská prdýlka.
Opět "zjištění", že pokud chci jet tímhle tempem, měla bych se občas postarat i o to tělo (blik).
Ještě kafe v lázeňské kavárně a procházka...
Strašně
zvláštní bylo, že některé budovy jsou úplně zrenovované, ale dají se tu
najít i místa, kde se opravdu zastavil čas v době mýho léčení. Měla
jsem z toho hrozně divnej pocit.
Po večeři ještě svižná večerní procházka pro smradlavou vodu parkem... a už zas balíme.
... protože ráno nás vyzvedává Lukor s holkama a pokračujeme se občerstvit duchovně na Cvilín a za bráchou na návštěvu.
Hrála brněnská schola, pouť ke sv. Františkovi... krása vesmírná.
Pak oběd v Krnově a káva v Bruntále.
A už jen tři hodiny domů a zpátky do reality.
V pátek o půlnoci čekáme na potvrzení o přijetí. To přišlo (uff) i s prioritizovanou školou a pokračuje i s Emou na soustředění orchestru.
...až na to, že u nás je ta popřijímačková fáze už od Vánoc... :-)
Koncem května školní výlet do OL. Když panu řidiči neustále hlásila navigace "přepočítávám", bylo nám to trochu divný. V OL už jsme natvrdo jeli podle našich Google maps. Vysypali
jsme se na zastávce jako kdysi, diabetik zapomněl v autobuse kapsičku
se svým "nářadím"... Když
jsem si přečetla, že do Pevnosti Poznání zrovna dneska není dovolený
nejkratší vstup a musíme obcházet přes rozárium (nádherný, mimochodem),
myslela jsem už, že mě vomejou. Ale nakonec jsme začali program jen s 20 minutovým zpožděním a odcházeli jsme dokonce v plánovaným čase.
Mozek pořád táhne.
Na Svatým Kopečku nás dokonce na nejvhodnější parkoviště vedli měšťáci, kterým se pana řidiče zželelo :-).
Naštěstí na nás milí pánové u vláčku počkali.
Nejhustší byl výběh arktických vlků. Před vjezdem na jejich území nás řidič vláčku "zajistil" železnou roletou. Fakt se seběhli a šťouchali čumákem do vláčku. Ani jsme nedutali :-).
Na prvňáky dobrej výkon - byl to takovej test před školou v přírodě a klapnul na jedničku.
Já
jsem teda pak asi na dva dny oněměla a pravděpodobně si zajdu pro
čtvrtá antibiotika od října, protože se už týden potím, kytky
na Noc kostelů jsem dělala kompletně zplavená a sexy chraplák mi už
nějak zůstal...
Přestože jsem ve všech směrech úplně nepoužitelná a už stříhám metr, občas přijde takový ten záblesk a chuť léta...
Léto is back.
To, že nepiju, neznamená, že není chuť... takže voda s citronem, mátou a jahodama.
už před půlrokem mě zaujalo na těch internetech... a teď na Velikonoce mnohokrát obměněné
Půst byl ideální čas udělat pro sebe i něco víc než jen koupit si větší kalhoty (teď mluvím o těch fyzických věcech, duchovně to byla diskotéka).
Aby mi to šlo líp, podlehla jsem intuici (ne reklamě, protože na základě reklamy s generovanýma AI recenzema, která připomíná spíš e-shop z východu než seriozní firmu, bych si nikdy nic podobnýho nekoupila, jenže racio už nehraje prim) a koupila jsem si nejmenovaný silný virální houbový kafe (nápoj s příchutí i obsahem kávy - instantní se směsí medicinálních hub, guarany, kolagenu, vitamínů a čekankový vlákniny), původně jen tak, aby se mi líp začínalo.
Otálela jsem i z duchovních důvodů, protože minimálně jedna ze složek se používá i v čínský medicíně, ale vyšlo mi z toho rozlišování nakonec, že slovinský fitnessák asi nemá se mnou žádný postranní duchovní úmysly ;-).
Chutnala jsem za těch pár měsíců i jiné značky (i bezkofeinové) a zůstala jsem u svého.
Kafe - nekafe (vzpomněla jsem na kauzu pomazánkové máslo) určitě samo o sobě nikoho nespasí, ale kromě toho, že první den mě to slušně naspeedovalo (cejtila jsem se skoro nepatřičně, že neusínám večer v kostele, až jsem si říkala, jestli se mi to vlastně líbí :-) a taky jsem měla po dlooouhé době sílu si hrát plnohodnotně s naší nejmladší Kalamity Jane), pak se vše vrátilo do klidu a ustálilo:
- jen díky houbovýmu kafi jsem byla schopna se vrátit k půstu (ST, PÁ), kterej jsem dlouhodobě nezvládala a trpěla záchvatovitým přejídáním (vyzkoušeno i na lidech ze spolča)
- stabilní energie bez usínání po jídle a bez dalšího normálního kafe od rána (kdy ho piju nalačno, protože mě v téhle podobě nedráždí a správně našlápne a kolagen s vlákninou z čekanky zasytí) až do podvečera. Po dvou měsících užívání to prostě zalomím před půlnocí, ať se děje co se děje (vlastně už moc neponocuju) a ráno se mi líp vstává (ale slibujou to až po několika týdnech pití)
- běžný kafe si přidám odpoledne jen když je těžký den nebo jako společenskou záležitost
- nejsem tak na nervy a vzteklá (asi to fakt snižuje kortizol)
- přestalo mi chvění srdce - takový divný bušení po běžný kávě
- líp se soustředím (a když ne, tak za to může jen druhá hemisféra :-) )
- prostě mi i chutná (první den to je nezvyk, ale pak na to má člověk chuť, nadchla jsem i Lukora, jo a ty houby z toho cítit nejdou (i když zarytí odpůrci hub můžou mít jiný názor) a mám chutě na samý zdravější věci a nepřežírám se
- první měsíc jsem teda hodně času trávila na wc, ale pak se vše upravilo (ne tak rychle jak slibují), zmizelo nadýmání i neustálá potřeba
Edit: po několika měsících užívání jsem začala vynechávat svou "dávku" na víkend nebo na nepracovní dny a o prázdninách vynechám zcela, aby si tělo na houby nezvyklo.
Protože jde z mé strany o experiment (konzultovala jsem vše s kamarádem, který medicinální houby pěstuje a nezdálo se mu spojení s kávou, jenže já zase nemohu tinktury. Ale prý pokud má na mě komerční produkt takové účinky, tak ok), nedoporučuju nikomu nic, přestože mi ten výrobek vyhovuje.
Cvičila jsem jen trošku zezačátku spíš pro dobrej pocit doma, když mi zbývaly růžence (pak jsem byla zdravotně na hromadě, takže cvičení nicht - ať žijou usoplení prvňáčci :-) ), jednou jsem si konečně po letech zašla na lymfu (jen jednou, ale mám v plánu opakovat - úbytek několik cm hned po prvním ošetření, protože dost zadržuju vodu) a přestala jsem jíst průmyslově vyrobené sladkosti, jinak jsem pro sebe nic moc nedělala.
Ale půsty ve středu a v pátek mě drží při životě nejen fyzicky, ale i duchovně, nijak jsem se netrápila, jen jsem víc poslouchala svoje tělo a hlídala si víc bílkoviny, takže jsem díky tomu všemu od začátku února zhubla cca 4 kg, tak snad to bude ještě pokračovat.
Takže reklamy slibující zázraky určitě nedělají zázraky tak rychle, jak tvrdí a rozhodně ne bez práce, ale za sebe můžu říct, že zas tak nelžou a je to dobrá podpora.
aktuálně ujíždím na příchuti slaný karamel, je to příjemně málo sladký
Svatý týden
Přetrvávající opruz - infekt od poslední silný akce, ale mám na starosti celé kytky po dobu Velikonoc (Pavla se bude soustředit na instalaci vedle a Luke fotí), takže se snažím držet.
Do toho nám náhle odchází Lukorův PC (pracovní nástroj) a Andule se řízne tak, že asi nepojede na soutěž.
Před přijímačkama má dobrou formu (jakože vůbec).
Katechumen onemocní taky.
Zelený čtvrtek v obrazech
Povedlo se mi připravit seder (ale podařilo se mi taky u něj poprvé v životě usnout přesně v duchu toho, co jsem psala výše).
A naši kněží překvapili novým pojetím obřadu umývání nohou :-) :-) :-) - pecka!
Už při kázání Jirka pravil, že se na pastorační radě dohadovali, jak mytí letos pojmout a kdosi tam prý prohlásil něco ve smyslu: Já nevím, jestli to nezrušit - mytí nohou u Ježíše bylo šokující - nikdo to nečekal a bylo to v kontextu události bláznivý. Dneska to nikoho nepřekvapí, lidi o tom dopředu ví, přijdou s umytýma nohama. A ostatní jen přihlíží...
Takže letos: kdo našel v lavici před sebou nalepený nenápadný obrázek džbánu, měl se dostavit. Bylo to náhodný, bláznivý a osvěžující změna!
Getsemany.
Myslela jsem, že mě po loňsku už nic nepřekvapí, ale Pavla jede bomby i letos.
Velký pátek Využívám příležitosti trochu si odpočinout díky tomu, že v pátek je před oltářem holo.
Výzdobu (pokud se tomu tak dá říct, fakt to neprožívám) mám jen díky paní, od který beru kytky do kostela - poslala mi k objednávce jako prezent svazek narcisů.
Nevím, proč mě nikdy nenapadne koupit si kytky i domů...
Bílá sobota
Před
Po
Dokonáno jest! Uff, odcházím zdechnout do křoví.
Ne, jen do postele aspoň na chvilku, potím se tak, že si volám SOS "našim" o modlitbu.
Vzdávám výpravu na česnek a za bylinami do nádivky (není čas na hrdinství).
Do večera mě ale přestanou bolet ledviny a průdušky (a další dny si radši lehnu).
To jsem ještě netušila jakou "formu" bude mít Markéta při vigilii a křtu (zbodla dva balíčky lipíček, kterýma ji obvykle Luke uplácí průběžně).
Neděle
Zůstávám v posteli, protože si to zlepšení nechci pohnojit a upřímně ani nemám moc příležitostí už ležet. Takže do kostela zase všichni bez nás s Markétou, a já sama doma, zatímco všichni vyrazili na oběd k mamce a na kafe k bráchovi.
Uklizené zůstává na šest hodin uklizené, a k tomu tiché lázně!
V pondělí opět ležím, jen krátká procházka na zelené zlato a za pokladem, stačilo.
Bylo to letos přetrhané, další tradice utrpěly, ale nějak jsou mi tyhle věci už asi jedno...
Díky tomu, že jsem všechno vychladila, jsem se trochu dala dokupy (jsem zvědavá, na jak dlouho).
Původně jsme chtěli na Velikonoce vypadnout úplně, ale pak přišla služba a katechumen...
.jpg)
