Ozdoby z domácí samotvrdnoucí hmoty

podle Srdce z jeřabin.

 

Původně jsem potřebovala jen děti zabavit, ale docela mě to chytlo a navyráběla jsem z dvojité dávky ozdoby jako drobné dárky na různé sešlosti a na spolčo.
A zdobení se mi tak líbilo, že jsem ho od autorky (s)prostě okopčila.
Recept je pod odkazem (zjistila jsem, že je dost profláklý :-) ): hrnek jedlé sody, půl hrnku škrobu a 3/4 hrnku vody rozmíchat v pánvi a mírně zahřívat, dokud se nezačne přilepovat, nechat vychladnout zabalené v pečicím papíru. Za sebe bych dodala, že je třeba hlídat chladnutí, aby "těsto" nebylo v papíru moc dlouho poté, co vychladne, protože se začne na povrchu tvořit krusta a špatně se pak válí.
Druhý den jsem ozdoby stejně radši dosušila v troubě, prostě naše ledárna :-).
Akrylovou fixu jsem u nás nesehnala (musím mít všechno hned, že), takže jsem kreslila tenkou lihovkou.

Starý dobrý zajetý a osvědčený

Tiskátka z brambor po letech zase v akci.
Moje oblíbený barvy a můj oblíbenej starej dobrej vzor, naposled jsem na to měla čas na minulé mateřské... ♥
Jak uklidňující!

 

Po prvotním šoku mých dutin reagujících na ochlazení z minulýho týdne jsme byli včera aspoň na chvíli v lese, kde se podařilo neplánovaně sehnat všechny moje létama ověřený a oblíbený komponěnty - jedlový i ostatní větvičky, smrkový semenáček do sklenice, uschlý buk a uschlé kapradí i opadaný modřín.

 

 

 

Letos mi to nějak nedochází, jak bylo dlouho teplo.

Ještě perníky, ty musej vonět a tím končím, letos se potichu a opatrně těším na trochu jiný věci (nejen na rosu dejte nebesa shůry a exor. obnovu). 

Titulky Jak přežít advent jdou mimo mě, já si ho užít chci.

 

Měli jsme otevřenej rozhovor s dětmi a hodně jsme vše zkrouhli. 

Vypadá to, že snad po letech snah konečně klapne doma koncept 3 kusy na osobu a dost (přání - hračka apod. + knížka + měkkejš).

 

Širší rodinu jsme poprosili o ukončení nepotřebných hromad a i když někteří dodnes nereagovali, možná klapne i to, že si dáme záležet na dárcích ke všem narozeninám a svátkům (a že je máme v tomhle období skoro všichni) a vánoční šílenství zrušíme. 

Nemám problém udělat radost klidně po Vánocích, ale dosavadní forma byla pro mě neúnosná a Lukor se taky vyjádřil, že se cítí být v menším stresu, děti by rády zase pár klidných výletů, koled a pohádek a ne psychomatku.

Dokonce mě všichni překvapili, že s ohledem na Andulí nevyžadovali ani klasický cukroví, dohodli jsme se jen na perníkách, sakrajdě a štrúdlu.

Nečekala jsem, že mi to nebude chybět (kvůli vůni přece, žejo) a jsem hned klidnější.

 

Tak snad.

Změna plánu

Taková ideální zábava do hospody.

Happy.

Včera jsme měli jet na Moravu k Ranhojičovi.
Jenže Ranhojič potřebuje sám péči.
Hrozný, jak Ho bereme už jako samozřejmost :-(.

Takže co tak s naplánovaným volným dnem.
Lukor se nakonec rozhodl, že půjde do práce, Emu hlídala babička už od večera.
Annu jsem si nechala doma, že si uděláme takovej "dežaví den". 
Fakt nezvyklej pocit.
Vynalézala si svoje vynálezy a nechala mě vyspat. 
Skoro celý dopoledne si vydržela hrát s tyčkou od balónku a gumovou rukavicí (kterou mi ukradla po kompletaci balzámů), obojí nosila všude s sebou, zábava největší.
Byla tak vděčná za pozornost.
Když jsem to viděla, chytla jsem se za nos.
I přesto, že po sebekratším oddělení od Emy natahuje, jak se jí po ní stýská (a my na to hřešíme), prostě potřebuje jen "její" čas.
Ožila.
Neskákala do řeči.
Byla parťák.
Takže jsme si zavýtvarničily a pak nás vyzved Lukor k pozdnímu obědu v restauraci.
Sice kvůli tomu bude v práci nadělávat hodiny do aleluja, ale co už.
Pak jsme dokoupili nějaké výtvarné nezbytnosti a zbytečnosti, zašli si do kavárny a vyzvedli Emoucha.
Budem to muset praktikovat častěji.

Nahromadily se nám tašky po Lukorových nájezdech do zdravý výživy, když ho neplánovaně vyšlu.
Konečně jsme je s Ankou pomalovaly a potiskaly.
Do novýho bytu, protože na takový věci pak nebude čas. 
Na papírovej odpad, do pokojíčku, k mýmu pracovnímu stolu. 
Jo, je toho teď všude plno, ale mě to pořád baví. 
Za spásnej nízkorozpočtovej nápad díky Baru . 

A konečně jsem si nafotila Ančinu galerii a zvirtuálnila ji :-).
Je jasný, že vám tohle řekne každá matka poprděná ze svýho dítěte, ale moc se mi líbí, jak používá barvy.
A to žlutý na tom černožlutým obrázku není strom, ale žárovka, znázorňující, že se panáčkovi rozsvítilo :-).
No, po mně to nemá, takže jí do jejích nápadů radši vůbec nezasahuju :-). 

Tak už jen aby Ranhojič byl brzy v pořádku. 

Tak abych to shrnula

Sníh v nížině ...

... už je minulostí.
Moc jsme si ho neužili, protože jsme celý leden byli v kuse všichni nastydlí.
Nemohla jsem to pochopit. 
My, do tří dnů ze všecho vyléčení vlastními silami, jsme se ploužili únavou, chrchlali, byli protivní.
Asi se projevil nedostatek přírody, čerstvýho vzduchu, světla, tatínkovy přítomnosti.
Táhlo se to od Nového roku a skončilo začátkem února, kdy jsem dobrala antibiotika, pro které jsem si dobrovolně došla asi po deseti letech (překvapivě pomohla na vícero problémů), děti to naštěstí zvládly přírodními prostředky.

Na saních jsme ale vozili tatínkovi svačinu až do úplný oblevy.

Situace se zlomila o víkendu,  kdy jsme se začali solárně dobíjet, konečně jsme se řádně vyvenčili a všichni chytli druhý dech. Změna neskutečná.
 

Hromničky dopáleny, ani jsme si je nestačili schovat pro případ bouře :-).

 

Pučí, klíčí.

Váza, misky se semeny a zeleninou.

Nejsme na tom, jak vidno, s časem tak hrozně, jak to vypadá, když Lukor při tom všem stíhá takový (nechci říkat) kraviny,  jako dyzajnovat holkám židle od Ježucha. 
Nemyslím jen výsledek, udělal jim po jejich výběru značek totiž asi pět návrhů a pak jim diplomaticky poradil, který si mají vybrat ;-).
No, vlastně úplně diplomatický to nebylo :-).

Anička přesunula svůj zájem od kalendářů k hodinám.
Pořád se ptá na hodiny, až jí je Lukor při vyklízení starých cédéček na koleni vyrobil:

Ema převzala po Aničce už notně použité magnetky, který slouží k tomu, aby aspoň někdo doma věděl, co je za den. Podotýkám, že ten někdo (už pár let) nejsem já.
Což je ostatně názorně vidět po mým zásahu :-).

Já nic netvořím. 
Jen vařím a meju nádobí a vařím a venčím psa a děti a vařím a uklízím a pak pro změnu kreativně meju nádobí. A trochu studuju a chodím občas do práce na zvykanou.
A hlavně si, když je Anička ve školce, muchluju Emu do zásoby.

Díky pánovi z realitky bylo téměř během jednoho dne po vánočním úklidu.
Teda aspoň toho, co šlo vylepšit (i když na fotkách teda umytý okna ani povlečený peřiny a vydrbaný kdeco není rozhodně vidět, ba naopak: byt k prodeji působí velmi neutěšeně a zchátrale).
Jindy bych už byla v těžký depresi (fotograficky snímatelný kout hledám čím dál obtížněji), ale takhle je mi to jedno.
Chci si díky téhle jedinečný možnosti užít dosyta těch důležitějších věcí: rozjímání, setkávání, čtení ... a tak.
V rámci možností - když zrovna virtuálně nebouráme nosné zdi :-).

Trošce cukroví (tedy upravené klasice) hlavně pro Lukora jsem věnovala taktéž jedno odpoledne.
Ale je něco, na čem jsem si malinko ujela :-):

Jak už jsem psala v minulých letech, k navození vánoční atmosféry mi stačí málo.
Vůně a zvuky - perníku, jehličí a tý správný hudby (v náhodným pořadí) :-).
Aby pracovně vytíženější neměli deprese, nutno dodat, že tuhle chalupu jsem spíchla jen díky tomu, že jsem se (po reálném zhodnocení sil) rozhodla nazdobit jen pár kousků perníku a zbytek nechala bez polevy.
Užila jsem si to mnohem víc!

No a dárky?
Holky si hrozně přály koloběžky a dostanou je.
Zbytek jsme neřešili.
K těmto skvostům jsme, prosím, přišli jak slepí k houslím.
 Lis na kytii pro Anku a vyšívárna pro Emoucha made by Zuzka + Míla, kabelčička pro mě jako pozornost k dece od Jany (přistihla jsem se, že se s ní promenáduju před zrcadlem stejně jako Anka).
A "Jinglebells collection" od Libušky ze srazu :-).

Musím se z tohohle roku poučit do těch příštích, abych si pamatovala, že čím míň se o něco úporně snažím, tím je to lepší.
Pěkný víkend přeju!

P.S. No a návrat do reality - mám konečně kompletní matroš na výrobu balzámových objednávek (ach ty krabičky!), takže konec siesty a jedeme z kopce! :-).

Jedlé balzámy - poslední výzva :-)

Tak jsem si myslela, jak jsem objednala dost materiálu a krabiček :-).
To asi ty Vánoce, takže jdu udělat poslední objednávku, která by měla pokrýt zájem po balzámech, jedu za včelařem a budu pevně doufat, že k vám do Vánoc stihnou dorazit.
Tímto tedy na vědomí dávám, že do konce tohoto pracovního týdne si ještě o balzámy můžete napsat na mail katorovo@gmail.com.
V blízké době bych si ráda k tomuto účelu zřídila profil na Fleru, ale než tak učiním, zamluvte si prosím balzám mailem.

K mání jsou tři příchutě ručně dělaných balzámů
(protože se včelí vosk běžně používá k vymazání plechů např. při pečení vánočního cukroví, lze tedy považovat celý balzám za jedlý :-) ):

Čokoládový s vůní (a chutí :-) ) hořké čokolády (voní ale částečně i po použitém kokosovém oleji).
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), hořká čokoláda 74 %, vitamín E.

Vanilkový se zrnky vanilky (voní částečně i po použitém kokosovém oleji).
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), zrnka z vanilkového lusku, vitamín E.

Čistě přírodní - s jemnou vůní po kokosovém oleji.
Složení: Bambucké máslo 100% (bio),  extra panenský kokosový olej (bio), mandlový olej (bio), včelí vosk (od včelaře), vitamín E.

Upozorňuji alergiky na včelí produkty, že všechny balzámy obsahují včelí vosk.

Případný našedlý povlak na povrchu balzámu je způsoben tuhnutím hmoty a není na závadu.
Protože ke svým balzámům nemám atest (který zatím rozhodně neplánuji), budu balzámy v tomto množství na Fleru nárazově nabízet coby dekorativní předmět.

Výslednou cenu balzámu výrazně ovlivňuje dárková šroubovací krabička, do které balzámy odlévám.
Varianty balení (viz foto) jsou 
- velké (krabička o objemu 50 ml s objemem balzámu 30 ml) - cením si předběžně na 120,- Kč.
- malé (krabička o objemu 15 ml zaplněná balzámem po okraj - tedy 15 ml) - cením si předběžně na 80,- Kč. 

Osobní odběr možný: Jaroměř, Hradec Králové, Pardubice, občas i Praha,
jinak + poštovné dle tarifu České Pošty.

Konec hlášení :-).

Balzámy

První větší objednávka (na výměnu :-) ).

Včera bylo ideální počasí k dodělávkám - drobné dárky hotovy a první větší zásilka určená k výměnnému obchodu připravena k expedici :-).
Zkusila jsem kromě čokoládových balzámů na rty vyrobit i pár vanilkových do menších kalíšků a s výsledkem jsem byla spokojená.
Balzám je sice jemnější, ale zrnka vanilky jsou fajn změna.
Chystám se ještě zkusit čistě kokosový a medový.
Bohužel nejproblematičtější položkou jsou stále krabičky - objevila jsem v jediném internetovém obchodě ty samé, do kterých dává Saloos bambucké máslo a na zkoušku je objednala - větší i malé. 
Vypadají o moc lépe než klasické lékovky a je fajn, že ty větší mají i krytku, jen celkem dost zvyšují cenu. 
Ale když už, tak už :-). 

Rosteme pro život

Začátkem října bylo v Pardubicích jako součást ekocentra Paleta otevřeno přímo u řeky Chrudimky nově vybudované environmentální návštěvnické, informační a vzdělávací centrum Natura Park. 
V neděli jsme tam s holkama vyrazili na prodejní výstavu hraček s názvem Rosteme pro život, která se v průběhu v listopadu přesune ještě do Brna a do Prahy.
Během času, kdy se děti zabavily v nejrůznějších dílničkách a hernách, jsme si mohli prohlédnout spoustu kvalitních hraček, her, knížek, didaktických i výtvarných pomůcek a materiálů k výrobě všeho možnýho.

Nakoupili jsme hlavně zásobu filcu a obyčejných dřevěných kostek a ozvučných dřívek (na výrobu nejen canisterapeutických pomůcek), ale načerpali jsme i spoustu inspirace jak k výrobě, tak k nákupu vánočních dárků.
 

Stavebnic a kostek doma mají ... ale čistý dřevo je čistý dřevo. Nej hračka teď.

Nejdřív jsme nic nefotili.
Líbily se nám třeba dřevěný pišlický hračky,  i když na výstavě oproti webu měli ještě krásný prstový loutky z filcu, který se kromě prstu daly navléct i na jednotlivý pišliky :-).
Z učebních pomůcek nás a hlavně Anku asi nejvíc zaujala didaktická logická pomůcka rozvíjející více smyslů najednou Geotrio . 
V obchodě Obrázkové školy , která rozdávala slevové karty jak pro nákup na výstavě, tak v e-shopu, jsme zas našli spoustu inspirace na laminované pomůcky a kartičky k třídění i k opakovanému vpisování fixem.

No a srdcovka byl obchůdek sympatických dam z  Pod listem .
Odtud jsme holky nemohli dostat.

Emoucha bavilo hledání barevných dvojic a vkládání korálků do důlků ... 

... Anku zase filcové bludiště s korálkem uvnitř a kostkou, která určuje, kam kuličku směřovat.
Na výběr jsou tři varianty obtížnosti, bludiště s kostkou se stejně jako ostatní pomůcky dají koupit v krásně potištěném plátěném pytlíčku.

Musím říct, že bludišťátko bylo silně návykové i pro mě, mačkání filcu a posouvání kuličky totiž hrozně uklidňuje :-).

U stánku s židlemi Sedees nám doklaplo pár věcí.
A to, že:
1. nohy ve vzduchu = neposednost až hyperaktivita (tedy u těch našich) plynoucí z nejistoty
2. není polohovací židle jako polohovací židle

Na těchto bukových židlích z Jihlavska (můžete si je prohlédnout přímo na stránkách , kde je i přehled všech barevných kombinací) vydržely dámy ani nedutat celou dobu, co jsme si povídali o všem možném s milou paní majitelkou.

Jsme je ani nepoznávali.
Jo, člověk se pořád učí.