Váš osobní zelinář - definitivní řešení zásobovací otázky pro východní Čechy :-)

Následníkem paní Zity (která byla, je a bude nenahraditelná, ale něco děti jíst musí) se stávááá ... tramtadadááá ... pan Petr Kunc z Deštného v Orlických horách ! :-)
Aneb když si macecha vzpomene v zimě na jahody/biomrkev/chřest/všechno, na co se vzpomenout dá, nemusí posílat děti ke dvanácti měsíčkům, ale stačí povolat osobního zelináře :-)! 

Dnes to bude trošku rozsáhlejší, ale vy, kdož jste mi paní Zitu záviděli, vydržte ;-).

Moje nadšení z (teď už to můžu říct) mého osobního zelináře (je fakticky osobní) začalo takhle:
Poslední cukety od paní Zity jsme spotřebovali v říjnu, dýně vypěstované ze semínek od dědečka (nejlepší!) hned poté.
Zásoba jablek, brambor a cibule ještě od paní Zity a mrkve od dědouchů z Hradce, co nám vozí každý týden mamka, se rychle tenčí.
Celá zimní sezona před námi a dítě (Ema) bez solidní zeleniny do příkrmů.
Rozhodila jsem před měsícem sítě a ptala se snad úplně každýho na dýně, sjížděla inzeráty, ale všechny šťavnaté dýně se urodily asi jen u hranic se Slovenskem.
 Marťa  mi řekla, že u nich skončila sezona, ale že se můžu zkusit zeptat osobního zelináře, který dodává zeleninu jí.
Říkala jsem si, co s tím asi může udělat nějakej chlap z Orlických hor, ale pro jistotu jsem si mu večer napsala o nabídku s tím, že poptávám hlavně dýně.
Přiznám se, že mi to nebylo moc po chuti - nemám ráda, když si musím o nabídku s cenami psát (co když si pak nebudu chtít nic vzít, že).
Soubor obsahující přes 20 stran každý týden se měnící nabídky ovoce, zeleniny, hub a bylinek v různých cenových hladinách a typech kvality mi přistál v emailové schránce hned ráno.
No, nabídka zeleniny parádní a opravdu široká, ale dýně hokkaido v biokvalitě za 50/kg a nebio 30/kg, ač z východočeské farmy, a skladové muškátová a máslová dýně za podobných podmínek mě trochu zklamala.
Pan Kunc má ale na stránkách výzvu, že pokud poptáváte něco, co ve své obsáhlé nabídce zrovna nemá, stačí napsat.
Napsala jsem.
Že moučnaté hokkaido nejsou naši favoriti no.1 a jestli nemá mezi dodavateli někoho, kdo by měl ještě Goliáše nebo podobné velké zahradní šťavnaté dýně za rozumnou cenu, protože 50/kg je při naší obří spotřebě trochu utopie.
Říkala jsem si, že to asi "nedá", a pro jistotu se domluvila s dědečkem z internetu na odběru pár hokkaido pro Emu (lepší než nic, že).

Ale k věci:
Kolem 11 hod. jsem zadala poptávku po Goliášovi (mailem).
Okamžitě mi mailem přišlo ujištění, že se pan Kunc pokusí, s prosbou o telefonní číslo.
Kolem 13. hodiny mi zavolal, že má pro mě desetikilovýho Goliáše za necelých 150,- v biokvalitě a že mi ho může do večera přivézt domů (a to jsem ještě ve městě neslyšela telefon, tak jsem mu volala zpět. Vytípl mi hovor a okamžitě volal zpět se slovy: "... ale vy určitě nemáte neomezený tarif, co, takže volám já...").

Udal časové rozpětí, kdy se staví (17.30 až 18.00 hod.).
Zdál se mi tak nějak moc milej.
Zvykla jsem si být obezřetná na různé formy "milosti", hlavně u obchodníků O2 :-), ale jak jsem pana Kunce poznala osobně, musím kostatovat, že je prostě jenom milej. A že se snaží každýmu maximálně vyhovět.
Před půl šestou jsem se mu chystala napsat sms, že vyjíždím z města.
Nedopsala jsem, protože volal, že ke mně jede a kde se nacházím.Řekl, že je právě kousek ode mě a že mě i s dýní hodí domů autem.
Měla jsem s sebou zrovna bráchu a jeho ženu, takže jsem s díky odmítla - do dvou minut přistál u chodíku pán ve slamáku, podal mi ruku, předal dýni (mimochodem v perfektním stavu) a zase uháněl pryč.
Chvíli jsem přemejšlela, jestli se mi to jen nezdálo.
Ale nezdálo, protože Marťa s ním má podobnou zkušenost - přivezl jí prý domů jednou těhotnou v nesnázích :-).

Celé to funguje tak, že každé pondělí vám přijde aktuální nabídka ovoce, zeleniny, hub a bylinek (přes 20 stránek A4).
Ta nabídka je opravdu hodně široká, na co si vzpomenete, to tam najdete (i na co si nevzpomenete :-) ... víte třeba, jak vypadá třeba čerstvý galgán pravý, paksoi nebo pitahaya červená? Já už jo ... :-)  Minulý týden měl i kdoule!).
Skoro každý druh ovoce/zeleniny/byliny je zastoupen v několika úrovních kvality a ceny (např. - karotka s označením BIO x  nebio, ale velmi šetrně hnojená z východních Čech vhodná i pro děti   x   skladová, která se dá běžně koupit v obchodě), vždy s označením původu plodiny.
I bio nabídka je dosti široká - minulý týden to byly mimo jiné brambory, cibule, mrkev, celer, tuřín, pastinák, cukety, jablka, kapusta, pórek, červená řepa, rajčata, česnek, různé druhy salátů, kedlubny, dýně, vodnice, ale i citrusy, banány a všemožné druhy bylinek.

Zkráceně řečeno, pan Kunc prodává jak ovoce a zeleninu lokální a farmářskou ze svého okolí, tak tu, co byste si běžně koupili v supermarketu, prostě all in one, a to je pro mě (zejména v tuto roční dobu) objev roku!

V e-mailové nabídce jsou uvedeny i termíny závozů do vámi zvolené lokality (Deštné v Orl. horách, Rokytnice v Orl. horách, Dobruška, Náchod, Hradec Králové, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou a okolí těchto měst do 20 km) a máte možnost si nákup nechat přivézt většinou několikrát do týdne.
Objednávku stačí poslat mailem (telefonicky nebo přes sms) do 20 hodin předchozího dne. V uvedený den vám ji pan Kunc osobně přiveze buď domů nebo do práce, prostě kam si přejete a zdarma (pokud nakoupíte nad 150,- Kč, což já nakoupím vždycky).
A ceny? No brokolici za 15,- v akci asi nekoupíte, ale jinak se ceny pohybujou řekla bych v běžné hladině - něco vyjde levněji, něco dráž než v obchodě, ale při kompletní objednávce to vyjde zhruba nastejno + pokud vynakládáte prostředky na dopravu (auto, MHD), pak vás zboží vyjde ve finále i levněji, než když na nákup vyrazíte po vlastní ose (nepočítám ušetřený čas).

Na první bedýnkovou objednávku jsem se rozhodla ozkoušet od každého něco, abych si udělala obrázek. Byla jsem spokojená.
Bio/eko (já to moc nerozlišuju, beru to jako farmářské, prostě prvotřídní kvalita i pro děti) jsem otestovala na svazku mladé červené řepy s natí a pórku. Mladá červená řepa byla krásná, čerstvá a ani trochu povadlá (dosud jsem ji záviděla jen pražákům z farmářských trhů) a nať jsem zužitkovala jako špenát pro děti. Pórky jsem dostala místo jednoho velkého tři menší (no, menší jako tenčí, ale dlouhé, takže bych řekla spíš víc než míň), prostě dobrej domácí pórek.
Hrušky jsem objednala "orlickohorské", cena jako u paní Zity (asi o korunu dražší ;-) ), ale pan Kunc mi volal, že ten den nebyly uplně bez kazu, tak jestli chci místo nich " klasik české" (ze skladu). Když jsem se zmínila, že je mám pro Emu do příkrmu, hned rozhodl: "tak to ne, ty hrušky jsou sice pěkné, ale nemám je pro mimina ozkoušené, takže vám přivezu farmářské sólo po neděli, jestli na to nespěcháte". A to mi bylo sympatický. 
V běžné kvalitě (skladové, tedy to, co lze běžně koupit v marketech) jsem ozkoušela ledový salát, pekingské zelí původem z ČR, banány (i bio), okurky hadovky, cukety a vše přišlo úplně v pořádku - neexistuje, aby bylo něco otlačenýho, okurky měkké, apod. - ledový salát byl těžký, bez kazu a čerstvý (ten mám problém kolikrát vůbec sehnat nenahnilý), prostě tohle všechno jako kdybych si vybrala sama.
Nakonec jsem si objednala koriandr v květináči v běžné kvalitě, takže přišel ten, co se dá koupit třeba v Albertu (pokud ho mají), ale nabízí i bylinky "vyšší" řady - bio od zemědělců a tak.
A pokud si nenakládáte vlastní zelí, prodává také Dobrovodské kysané zelí (k sehnání jako jedno z mála sáčkových, které ještě neošetřujou chemicky).

Když paní Zita byla na trhu naposled, děsila jsem se, jak budu se dvěma dětma jezdit přes rozkopaný město zase na trh pro ovoce a lokální zeleninu, když tam nikdo nebude, tak do farmářských prodejen, pro banány do jednoho mááárketu (kde je mají lepší než jinde) a pro "naši" zeleninu zase jinam.
Jasně, že někoho, kdo spotřebovává ovoce a zeleninu v rozsahu "brambory k řízku, zmražená zelenina do polívky a banán ke svačině", toho asi nenadchnu, ale nám tenhle způsob dodávky ušetří hodně času, sil i nafty.
Taky je ovoce a zelenina jednou z nejobjemnějších položek při nákupech, takže od minulýho týdne chodím z nákupu jen s jednou taškou a Ema se dokonce i vejde pohodlně do kočáru :-).

Pokud někdo váhá a měl by jinak zájem, můžu o konkrétních bedýnkách ještě v budoucnu napsat a vyfotit je (ta první přišla bohužel za tmy a hodně z ní jsme toho hned spořádali).
A v neposlední řadě, pokud to máte tak jako já, tedy že se vám nechce psát přímo zelináři o aktuální ceník (protože co kdybyste si nic nekoupili, žejo), můžu vám poslat k nahlídnutí mailem některý z těch starých.

Jak si to tak po sobě čtu, zní to jako reklama, ale když jsem s něčím spokojená, ráda to doporučím dál. 
A já jsem nejen spokojená, ale i nadšená!
Smazat to tu můžu přinejhorším vždycky, žejo :-). 
Buďte fit!

Jeden dlouho slibovaný příspěvek pro pár (zatím) bezdětných nebo "raně dětných" kamarádek o boji s prvními příkrmy a přitom o snaze při přechodu na "normální jídlo" předejít různým alergiím.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že nejedna moje kamarádka hleděla zpočátku na jídelníček našich dětí skepticky s tím, že jejich dětí se alergie a ekzémy netýkají (a jejich děti opravdu mají rodiče s alabastrovou kůží, ne jako ty naše) - že stačí zavádět jídlo tak, jak to běžně doporučuje většina pediatrů (tabulka níže). Přesto pak některé dodatečně zaváděly jídelníček šetrnější, vylučovaly dočasně mléko a mléčné výrobky a začínaly znovu, některé z dětí dokonce nejí mléko a výrobky z něj dodnes.
U nás je to zatím tak, že Anka už jí v umírněném množství skoro všechno (sladkosti teda hlavně domácí nebo ze zdravé výživy, občas i kousíček kvalitní čokolády nebo nějaké sušenky).

Předem a na rovinu říkám, že jde jen o moje zkušenosti, o to, co se osvědčilo mně u našich dětí, nikomu nic neradím a nehodnotím, co je správné a co ne.

Bohužel (nebo bohudík?) neexistuje žádný univerzální postup zavádění příkrmů, navíc každé dítko je jiné, takže vřele doporučuju řídit se vlastním instinktem a pocitem (ono vám ani nic jiného nezbyde :-) ).

Takže:
Otázka první: Kdy?
Aničce jsem první příkrmy začala dávat mezi 5. a 6. ukončeným měsícem. Pediatři tvrdí, že ve vývoji dětí nastává v tomto období jakési "okénko", kdy děti snáze přijmou nové věci.
Dokonce se prý podle nových studií propaguje nabízet příkrmy ve všech případech už od 4. ukončeného měsíce, někteří lékaři zase naopak říkají, že pokud dítěti mateřské mléko stačí a prospívá, může být plně kojeno i další měsíce bez příkrmů (zejména v jarních měsících, kdy je na trhu nedostatek kvalitní zeleniny).
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že ačkoli jsem Emě ze zdravotních důvodů nabízela příkrmy už od 4. měsíce, moc jsem si nepomohla a přechod nijak neurychlila - jídlo vzala až v době jako Anička, tzn. začala plnohodnotně jíst až kolem ukončeného 6. měsíce. I proto myslím, že je fajn začít nabízet jídlo koncem 5. měsíce, protože nějaký čas trvá, než si miminko na příkrm zvykne a sní celou dávku. Umění jíst lžičkou stejně souvisí s motorickou zralostí - dítě je schopno naučit se jíst lžičkou až tehdy, když ovládá rotační pohyby - tedy se otáčí (převrací) na obě strany. I tak je třeba hodně trpělivosti, protože kolikrát dítě nemusí ani odmítat jídlo jako takové, ale učí se ovládat jazyk, aby nevystrkovalo jídlo zpět jazykem ven z pusy.
Některé kamarádky, které naopak dlouho kojily bez příkrmů, si pak stěžovaly, že jejich dítě příkrmy vytrvale odmítá.
Proto se řiďte svým citem, myslím, že když dítě začne jevit o jídlo zájem ("závistivě" kouká, když jíte a sápe se vám po jídle :-) ), je ideální chvíle.

Otázka druhá: Co dávat jíst?
Nedávno jsem procházela dětskou sekcí v supermarketu a divila se, co všechno pro děti existuje.
Rozšmelcované "cosi" (vypadající většinou skoro ve všech případech stejně) s názvem Telecí roláda s jarní zeleninou a bramborem, Boloňské špagety s mletým masem, ... přesnídávky v "amarounovém" pytlíku s uzávěrem (hlavně bez práce, což jedení lžičkou bez pochyby je :-) ), dokonce jsem viděla sterilovanou skleničku "Jahody s jogurtem" (ve složení zdaleka nebyly jen tyto dvě složky), to jsem málem padla :-).
O cenách ani nemluvím.
Můžete být v klidu, nic z toho potřebovat nebudete (pokud nechcete).
Nechci zavrhovat všechny kupované skleničky, pokud nemáte zdroj kvalitní zeleniny, je to jedna z možností (i mně trvalo, než jsem našla spolehlivého dodavatele - paní Zitu - krom farmářských a podobných trhů a obchůdků je dobré obhlídnout třeba Mapu surovin, rozhodit sítě po příbuzných a známých se zahrádkou nebo klidně obejít zahrádkářské kolonie s inzerátem, že koupíte přebytky ze zahrádky).
Kdo sleduje moje příspěvky delší dobu už asi ví, že jsem na podzim zeleninu a ovoce k výrobě prvních letošních jarních příkrmů mrazila (domácí dýni, cuketu, mrkev, petržel) a zavařovala (dýni, cuketu a jablečnou, hruškovou a meruňkovou přesnídávku bez cukru).
Některé kamarádky si stěžovaly, že děti navyklé na kupované skleničky odmítaly jíst doma uvařené jídlo a já měla zase opačný problém, když jsem koupila Aničce na dovolenou jídlo ve skleničce a zkusila jí ho před odjezdem nabídnout, nechala si první sousto v puse, dokud ho nevyplivla a nedostala jsem do ní vůbec nic - i když to samé doma uvařené jídlo měla ráda.
To nechci strašit, jen popisuju možné scénáře :-).

Takže co, kdy a jak?
Před prvním příkrmem u Andulky jsem studovala různé zdroje.
Všude se psalo něco jiného.
Mnohé se opakovalo.

Jedna tabulka za všechny (obecně by se dalo říct, že toto je postup doporučovaný většinou pediatrů a společností vyrábějících dětskou výživu - tato tabulka konkrétně od firmy Nestlé):

... když se ale začnete zajímat o alternativní postupy, zjistíte, že ty doporučují něco jiného, zejména co se týče zařazení mléčných výrobků, vajec a masa.
Z vlastní zkušenosti doporučuju dát si opravdu pozor na vaječnou bílkovinu - jakmile jsem Aničce do jídla zamíchala vařený žloutek podle výše uvedeného rozpisu, začala strašně zvracet a taky ke všemu, co s tím žloutkem měla, začala mít odpor, např. k pohance, kterou do té doby jedla bez problému ...  znovu v roce a půl přijala to samé v pořádku.
Proto doporučuju aspoň si přečíst i alternativní postup TADY a pak se rozhodnout podle svého pocitu.

Pro zajímavost, zejména pro představu: srovnání obsahu bílkovin v různých potravinách (2. odstavec) a pojednání o kravském mléce:

HOFHANZLOVÁ, Judita. Atopický ekzém, alergie, astma. Calendula, občanské sdružení, 2009. s. 130-131. ISBN 978-80-903971-1-8.                               

No a teď si vyberte, žejo :-).
Jako v ostatních oblastech života, vybrala jsem zlatou střední cestu a živočišný bílkoviny nevylučuju, ale dávám na ně pozor (dávám později a v malém množství).

Pozn. Ač si MUDr. Hofhanzlové jako člověka hlubce vážím a obdivuji její publikace v oblasti výživy miminek i atopiků, považuji za důležité zde uvést, že jsem se po 15 letech rozhodla definitivně skončit s léčebnými experimenty v oblasti homeopatie, autopatie a dalších podobných směrů. 
MUDr. Hofhanzlovou cituji pouze ve spojení s výživou, od homeopatie a dalších metod propagovaných paní doktorkou se zcela jednoznačně z mnoha důvodů distancuji.
Kompletní důvody mohu uvést soukromě.
  Začátek prakticky
Ač skoro všichni v mém okolí začínají přikrmovat mrkví, dva ze dvou pediatrů se vyjádřili ve smyslu, že mrkev může být občas alergenem. Proto jsem začala bramborou.
Bramboru (nezelenou, nenaklíčenou) rozkrájenou na malé kostičky jsem bez jakéhokoli koření a soli uvařila v kojenecké vodě (zpočátku jsem používala kojeneckou vodu, když začaly děti pořádně jíst, používala jsem obyčejnou filtrovanou kohoutkovou) a propasírovala přes jemné sítko.
Moje zkušenost je ta, že dítě přijme snáz novou věc s něčím, co už důvěrně zná, proto jsem bramborovou hmotu zředila mateřským mlékem a vznikla jakási bramborová kaše :-).
Ačkoli jsem zastánce toho, aby děti jedly čerstvě uvařené jídlo, úplně první příkrmy jsem po troškách mrazila, protože zpočátku děti snědí fakt jen pár lžiček a je to plýtvání časem i materiálem :-).

Bramboru jsem podala k obědu.
Je dobré spojit podání lžičky (malé a plošší) s nějakým pokynem, třeba: "ham".
Trpělivost :-)!
Zpočátku sní děti fakt jen pár lžiček, proto se musí dojíst u kojení jako obvykle.
Obecně platí, že na každou potravinu by si měly děti zvyknout, takže je třeba ji podávat minimálně 3 dny, pro jistotu ale klidně 5 dní nebo týden, zejména u dětí ohrožených alergií. Přiznám se, že u Emy už jsem tak důsledná nebyla :-).
Po těch 3 - 5 (7) dnech můžeme ke známému přidat další druh zeleniny (a postupně jsem ubírala i mateřské mléko).
U těch úplně prvních příkrmů jsem postupovala v pořadí: brambora - dýně - cuketa - mrkev - chřest.
Brambory jsem měla od známých, uskladněné, čerstvé, ostatní zeleninu mraženou - je sice pravda, že mražením přijde o část vitamínů, ale než si miminko zvykne na příkrmy, bude na trhu zeleniny dost.
Právě teď je k dostání v Albertu dobrý slovenský bílý chřest v biokvalitě, takže ten dávám čerstvý.
Petržel se sice může dát už mezi prvními zeleninami, ale je dost aromatická, tak jsem ji nechala nakonec.

S přípravou to není žádná věda, všechnu zeleninu (brambory na pidikostky, aby se uvařily stejně jako ostatní zelenina) nakrájím do kastrůlku, zaliju vodou a deset minut vařím (bacha, v malým množství se voda snadno vyvaří a už jsem párkrát drhla černý kastrůlek :-) ).
Přidám (do hotového, nevařit) na špičku nože másla (dávám čerstvé máslo od Mléko z farmy , má trvanlivost necelý týden) nebo dýňového nebo olivového oleje kvůli vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích. Rozmixuju i s tím vývarem (konzistence řídké kaše, ale každému dítěti vyhovuje něco jinýho), hotovo.
Po zvyknutí na příkrmy dávám do hotového i nějakou čerstvou bylinku (řeřichu, petrželku, pažitku, vojtěšku alfalfa, na jaře můžete i lístek různých planých bylin - bršlice kozí nohy, kopřivy, sedmikrásky apod.), jsou důležitý hlavně z hlediska příjmu vitamínu C), ale nedávám je úplně od začátku, protože některé jsou dost aromatické a ztěžují zvyknutí na příkrm.
Do té doby stejně získávají děti vitamíny hlavně z mateřského mléka.

Postupně, jak si dítko na příkrmy zvyká, se zvýší objem snědeného příkrmu a zmenší množství přijatého mléka k dopití.
Když sní dítě celou porci ( 100 - 150 g kalíšek), vynechávám obědové kojení.

Další moje poznámka směřuje k bramborám.
Neměly by se (hlavně kvůli špatně stravitelným škrobům) dávat dětem moc často, tak 1 - 2x týdně.
Proto když si zvyknou na zeleninu s bramborem (holky ji s bramborem přijaly nejlíp), začínám nahrazovat brambory obilninami, brambory pak dávám už jen občas.
Začínám bezlepkovými obilninami v přibližným pořadí: bílá rýže, jáhly, kukuřičná krupice, pohanka ve formě lámanky.
Všechno, s čím začínám, se snažím sehnat v dobré kvalitě (bio, domácí), samozřejmě čím dýl to vydržíte, tím líp, ale nechci bejt za food a bionácka, takže se řiďte jako vždy pocitem :-).

Když děti jí bezlepkové obilniny, začnu přidávat lepek.
Nejdřív ovesné vločky (do polívek, sladké kaše s ovocem dělám z jemných ovesných vloček s klíčky, jsou hotové už za minutu), pak žitno-pšeničný chleba na žužlání (ke kváskovýmu jsem se zatím nedopracovala, protože peču spíš nárazově, ale tenhle je taky vynikající a very výživný :-) ), ječné kroupy třeba do polévky a až nakonec přichází pšeničný lepek, protože je nejagresivnější a vyskytuje se na něj alergie častěji než u jiných obilnin - takže těstoviny, kuskus, bulgur, špalda třeba do polévky ...
Alergie na pšeničný lepek (gliadin) se pozná podle časté, průjmovité, mastné a hojné stolice (konec voňavé vložky :-) ).
Naše pediatrička tvrdí, že na pšeničný lepek je taky třeba zvyknout co nejdřív, podle MUDr. Hofhazlové se zase pšeničný lepek zařazuje až kolem roku, no, takže zlatá střední cesta - až přijme dítě bezlepkové obilniny a ostatní obilniny s lepkem, prostě navazuju s pšeničným lepkem :-).

Když si dítě na plnou porci oběda zvykne a produkce mateřskýho mlíka po vynechání obědového kojení klesne, začínám podávat zeleninu (a to, co jsem popsala výše, prostě to, co uvařím k obědu) i k večeři.
Tak nahradím další kojení.
Jakmile se produkce mléka zase upraví a trošku klesne, začínám s odpolední svačinou: nejdřív ovocnou přesnídávkou.
Začínám hruškovou, je přirozeně nejsladší a nejméně ostrá, pak jablečnou a nakonec meruňkovou. Pokud máte švestky, tak i švestky, v zásadě se, co se týče ovoce, přibližně řídím zmíněnou tabulkou.
Mezi prvními dávám i banán a v létě postupně zařazuju i další ovoce, děti mají rády hlavně vodní meloun.
Citrusy a jiné ostřejší tropické ovoce nedávám vůbec a nejím ho ani sama (vyjma citronové šťávy, tu dětem taky až po roce).

Kousek masa z dobrého zdroje (kuřecí, krůtí, králičí, později i libové hovězí a vepřové) přidávám jako zpestření jen 1 - 2 x týdně (moderní teorie říkají až 5 - 6 x týdně, ale to mi připadá moc, jsem zastánce toho, že i naši předci měli maso jednou týdně a snažím se o to usilovat i ve stravování celé rodiny) přibližně od toho cca 8. - 10. měsíce. 
Prostě podle mojí intuice bych nejdřív zvykla tělo na ten lepek a pak teprve na maso, ne všechno nové najednou.
Rybí by se podle tabulky mělo dávat v roce a podle jiných teorií ještě později než v roce (kapra na Vánoce jsem ochutnat dala, ale pravidelně ne).

Vejce (nejdřív dobře uvařený žloutek, bílek ještě později) nedávám po zkušenostech s Ankou dřív než v roce.

Když jsem nahradila 3 výše popsaná kojení, kojila jsem stále ráno a večer.
Když začala produkce mléka dál klesat, odbourala jsem i večerní kojení (někdo nechává večerní jako poslední, když je dítko zvyklé u prsa usnout) a zavedla večerní kaši.
Asi jediné kupované jídlo pro děti byla nemléčná kaše Sinlac , byla dobrá i na cesty, jinak nejsem moc příznivec dehydratovaných výrobků.

Asi v 10 měsících se Anička sama odstavila, takže jsem jako poslední odbourala ranní kojení.
K snídani měla ráda polívku z ovesných vloček :-).
Pak jsem dávala domácí chleba (odkaz výše) s máslem, zeleninou atd., po roce i třeba jogurt apod.

Mléčné výrobky jsem začala dávat až po roce, jen kysané a v malém množství.
Kaše jsem vařila ve vodě nebo ve vodě s pár kapkami smetany (ale o tom jsem už taky psala x krát).
Řídím se tím, že nejlepší je všechno v co nejpřirozenější formě, nejlíp to, co už existovalo před 100 lety :-).
Nekupovala jsem žádné dětské jogurty ani dezerty.
Všechno, co jedla Anka poprvé, jsem se snažila minimálně zezačátku doma vyrobit.
Kromě chleba třeba domácí jogurt, Lučinu a později i tvaroh .
Domácí šunku .
Občas na chleba plátek tvrdého sýru pro děti se sníženým obsahem soli (Eidámek, myslím, je tuším prakticky dvousložkový). 
Ne vždycky jsou ale výrobky pro děti dobrý pro děti, chce to fakt číst obaly.
A když potom už kupované mléčné výrobky, tak co nejpřirozenější.
Raději bílej jogurt (Bio i obyč Hollandia) s přidaným ovocem než slazený ochucovaný jogurty. 

V průběhu prvního roku ubírám u mixovanýho jídla na jemnosti, i když Anka měla zuby pozdě, vyrostl jí jeden až po roce. 
I tak by se měly děti postupně začít učit kousat. Po prvních narozeninách už se může začít trochu solit, sladit, kořenit, přidávat jídla, co už jí doma všichni, jen třeba méně osolená a okořeněná.
I tak sladím nejvíc javorovým a datlovým sirupem a pak třtinovým cukrem nebo ještě lépe karamelem.
Další věci už souvisí se stravováním celý rodiny.
Důraz kladu na suroviny. 
Maso a vejce už vůbec nekupuju v obchodních řetězcích, máme domácí zdroje, drůbeží bereme z drůbežárny na Vysočině.
Zeleninu hlavně sezonní a vypěstovanou u nás.
K pití čistou vodu (zpočátku převařenou, i když během kojení se pití dávat nemusí, pokud není parno), čaje bylinkové (od naší rodinné bylinářky), později i ovocné mošty a šťávy, rakytníkovou šťávu místo citronu.

Jinak už jsem o tom (ne)jednou psala - Anka vůbec nepřijala po odstavení žádné umělé mléko (Hipp, Nutrilon, BeBu ani Sunar). 
Tenkrát jsem si ještě myslela, že na tom visí stravování dětí. 
Když jsem tehdy líčila doktorce, že po všech umělých mlékách zvrací, vynadala mi, jestli jí chci přivodit anafylaktický šok, který může vést i k úmrtí. 
Asi jsem byla kvalitně zmasírovaná reklamou se spokojenými otesánky o životně důležitých živinách, prostě až u doktorky jsem se dověděla, že dítě umělé mléko vůůůbec nepotřebuje (nemyslím miminka, co nemůžou být kojena, ale mluvím o umělém mléce po skončení kojení).
Všimla jsem si, že při preferování přirozené stravy Anka nemusí dodnes vůbec polotovary a průmyslově vyrobené jídlo (to se zlomilo až teď, když poznala čokoládu :-), ale podle mě pořád lepší kousek dobré bezmléčné čokolády než barevný bonbony, oplatky s levným ztuženým tukem a jiný náhražky) a dodnes má moc ráda zeleninu v jakýkoli podobě.

Jo a ještě jedna věc.
Jíst se má pestře, ale všichni výživoví poradci vám řeknou, že pestrá strava neplatí pro batolata.
Batolata mají ráda, zejména zpočátku, když přechází na normální stravu, jídlo, na které jsou zvyklá a určitý stereotyp v jídle, takže si nedělám hlavu s tím, že jí jídlo uvařené k obědu i k večeři nebo s tím, že mívá podobné snídaně.

A poslední tip: na výlety, cestování, dovolené apod.
Když Anka odmítala kupované skleničkové příkrmy a nemohla jíst ještě to, co my, tam, kde nebyla kuchyňka, jsem s sebou brala malý skládací outdoorový vařič s plynovou kartuší (který jsme brali předtím na vandry) a mixér.
Ráno, než jsme se vykumprdili na výlet, stačilo dát v mezičase vařit trochu zeleniny třeba s rýží (v jednom hrnci - příprava zabere tak 3 minuty plus var 10 minut), projela mixérem a vzala s sebou. 
Moje zkušenost je ta, že i v obyčejné skleničce jídlo vydrželo minimálně do oběda teplé (nebo jsme ho dali později ohřát v hospůdce, kde jsme se stavili na oběd), odpolední přesnídávka nebo ovoce přihřát nepotřebovalo a na večerní zeleninu a kaši už jsme většinou byli zpátky.
Ale existujou i praktický termosky na jídlo, ve které vám jídlo vydrží teplé celý den.

Takže tak.
Doufám, že se v tom jde aspoň trochu vyznat, případné dotazy zodpovím v diskuzi ;-).

Update:  2.8. 2016 
Přestože myslím, že zdravé děti mohou dodržet tento postup, po problémech s ekzémy jsme se vrátili k bezmléčné stravě. 
Z mléčných výrobků používáme jen čerstvé máslo.
Řeší se tak pro nás nejen ekzémy, ale zbavili jsme se zahlenění, nejsme skoro nemocní.
Na bezmléčné stravě jsme již rok a půl a necítili jsme se lépe (všichni).
Doporučuji k nahlédnutí stravovací zásady připnuté v příspěvku na úvodní straně blogu nebo na příspěvky pod štítky Dieta pro zdraví střev a Návrat zpátky. 

Dokrmování (náhrada UM) v prvních 4 měsících

Zasloužilé matky si asi dnes moc nepočtou, ale slíbila jsem zapsat zkušenost s dokrmováním bez umělého mléka během prvních 4 měsíců a zkušenosti s prvními příkrmy (ty někdy příště).
Nechci psát o tom, zda ne/dokrmovat děti po odstavení umělým mlékem, to je na pocitu každé mámy a každý to má jinak.
Já osobně jsem po zkušenosti s prvorozenou, která po odstavení v deseti měsících šíleně zvracela po vyzkoušení jakékoli značky hypoalergenního mléka druhorozené UM ani nezkoušela podat.
Složení mlék jsou velmi podobná a nevzbudila ve mně moc důvěry, kvůli ekzému, alergii a astma v rodinné anamnéze jsem se je prostě rozhodla vynechat (ale přiznám se, že ani kdyby tyhle problémy v anamnéze nebyly, asi bych je vynechala stejně. Nevím, jestli to je náhoda, ale v mým soukromým pozorování okolí byla nemocnost dětí (rýma, zahlenění, vyrážky) pokračujících hned po ukončení kojení na umělém mléku a předčasně na mléčných výrobcích o dost větší než u nás bez mléka, po vynechání mléka a výrobků z něj u nich nastalo zlepšení).
Nejvíc otázek bylo na to, jestli po odstavení dítěti bez mléčné stravy něco nechybí, bílkoviny nebo vápník, ale pokud se dítě stravuje jak má, všechny potřebné živiny získá z přirozené stravy.

Velmi malá miminka samozřejmě bez umělé stravy být nemohou, pokud matka ze zdravotních důvodů nekojí, ale dokrmování je možné i bez ní.
Rýžový odvar k dokrmování miminka během prvních měsíců jako alternativu k umělému mléku mi poradila MUDr. Judita Hofhanzlová , která má s touto problematikou bohaté zkušenosti.
(Pozn. Ač si MUDr. Hofhanzlové jako člověka hlubce vážím a obdivuji její publikace v oblasti výživy miminek i atopiků, považuji za důležité zde uvést, že jsem se po 15 letech rozhodla definitivně skončit s léčebnými experimenty v oblasti homeopatie, autopatie a dalších podobných směrů. 
MUDr. Hofhanzlovou cituji pouze ve spojení s výživou, od homeopatie a dalších metod propagovaných paní doktorkou se zcela jednoznačně z mnoha důvodů distancuji.
Kompletní důvody mohu uvést soukromě.)
Ale zpět k jídlu: 
Obilné odvary (zejména z rýže a po ukončeném 4. měsíci i z jáhel) se podávaly dětem odnepaměti a mohou se podávat už od prvního měsíce, pokud matka také současně kojí.
Podmínka je, že většina stravy musí být mateřské mléko, aby dítě netrpělo nedostatkem vitamínů, zejména vitamínu C.
Rýžový odvar se podává jako dokrm, když dítěti mateřské mléko nestačí, ale i jako první pomoc při průjmech miminek.
Já jsem ze zdravotních důvodů nahradila dočasně rýžovým odvarem dvě kojení ze šesti denně.

Rýžový odvar 
vydrží uchovaný v lednici 48 hodin, takže jsem ho na dva dny dopředu při dvou dávkách denně vařila takto (pokud si miminko na odvar teprve zvyká, dejte poloviční dávku):
1 hrnek (čtvrtlitrový) směsi sladké rýže a rýže natural nejlépe v biokvalitě (lze koupit ve zdravé výživě) jsem namočila přes noc (na 12 hodin) do 2 litrů vody. Tu jsem ráno slila, a propláchnutou rýži jsem zalila novými dvěma litry vody (kojenecké nebo aspoň filtrované). Přivedla jsem k varu a v nezakrytém hrnci jsem s občasným zamícháním (aby se rýže nepřichytla) vařila na mírném ohni dvě hodiny. Po dvou hodinách je rýže rozvařená na kaši a odvar se přecedí přes jemné sítko do uzavíratelné nádoby. Získaný "šlem" je zejména po vychladnutí gelové konzistence, proto je třeba ho miminku do lahve naředit převařenou vodou. Poměr je třeba vyzkoušet, nám třeba nejvíc vyhovovalo ředění 50 ml odvaru a 150 až 200 ml vody, jak kdy. Zpočátku jsem do něj přidávala i mateřské mléko, aby Ema odvar snadněji přijala. Roli v přijetí odvaru miminkem hraje také vhodná láhev a savička. Naprosto jsem neuspěla se značkovými antikolikovými lahvemi, vystřídala jsem spoustu saviček a když už jsem byla v koncích, nekonec Ema vzala obyčejnou láhev s obyčejným dudlíkem, kterou mi kdysi daly děti ve škole, když jsem odcházela na mateřskou (a netušila jsem, že ji opravdu využiju :-) ). Na přisávání k prsu tahle savička neměla vliv, ani u Aničky, ani u Emky, ale samozřejmě je to individuální. Každé dítě má taky jiné požadavky, co se týče teploty obsahu lahve. Zatímco pro Aničku bylo všechno moc horké, Ema má pravděpodobně po mně "plechovou hubu" a vlažný odvar ji moc nepotěšil.
Protože rýžový odvar má protiprůjmový efekt, může se stát, že dítě přestane dělat velkou potřebu. Pravděpodobně z toho důvodu mi ho Ema po týdnu jedení začala odvar odmítat, takže bych ho z vlastní zkušenosti nedoporučila ve větším množství k pravidelnému jídlu, ale pokud ho miminko bezproblémově přijímá, není důvod se bát ho podávat pravidelně.