Červen v (ledový) kostce

Červen jsme zahájili výletem do Prahy na finále ZUŠ Open (jo a osobní věci včetně nahrávky si dávám zase k sobě).

 

 Z farního festivalu...

 

 

... a z druhýho školního výletu (Častolovice a paní Fischerová nezklamou), který nám propršel, ale byl to fajn zátěžový test.

(...a na zámku zase uschneme...)

Ta omamná vůně růží a pivoněk, ach! 

Úplně jak z dětský kresby :-).

Zabavili na chvíli děti a ještě nám udělali kafe... ♥

 

... Pak hodně koncertů, Anka absolventský... když si vzpomenu na ten vlastní, divím se, že jsme její skladbu nikdy předtím doma neslyšeli... 

 

Prej:  "Jsem mu zalepila bolístky..." (někdy v květnu?)

... tak v červnu dostal novej outfit :-).

 

Pasování čtenářů tentokrát díky paní knihovnici akční...

Drak mluvící a velký....  a dostali Molekuly čtení ♥.

Poslední letní tvoření...

... a jednodenní výjezd za předprázdninovým úklidem na chalupě. V prázdninovým módu už.

 

... za jeden den (a noc) jsem stihla objevit kámen na svým polštáři pod dekou v téměř rok ustlané posteli (myslela jsem, že si dělá srandu někdo z rodiny)...

... mrtvýho malýho zajíčka na schodech přede dveřmi na dvůr ráno poté, co jsem na stejným místě dětem večer vyprávěla o tom, jak jsme v dětství chovali na chalupě králíky, a protože jsme tam jezdili jen o víkendu, občas nám některé zadávila kuna (tenhle malej chudáček neměl na sobě ani kapku krve). 

Dětem se večer spouštěly a vypínaly kapesní větráčky (ale námi zapnout nešly).

Sama jsem nic zvláštního necítila, nic mi nedocházelo a spalo se mi dobře. 

Až na zpáteční cestě domů v bouři a po bouři ... 

 

 

... jsem si říkala, že to možná není jen souhra náhod/recesí. 

Nejdřív jsem myslela, že se "někomu" asi jen nelíbila naše včerejší služba na výjezdních chválách (který byly těžký, za sebevrahy), pak jsem se poptala v rodině na srandu s kamenem a nakonec jsem konzultovala s Ranhojičem, zda nejsem paranoidní.

Dostala jsem stručný ne a doporučení, že to chce ještě jednu mši v chalupě (bývalá celnice i zdravotní středisko, zabrali nacisti i komunisti). 

Jako věděla jsem, že se tam řešily byliny na potraty apod., že tam kdysi táta po dohodě s Ranhojičem něco děsně tajně vyklízel a vyhazoval z půdy (dostal návod co hledat).

 

Když jsme s tátou po týdnu komunikovali a ptal se mě, jestli mám vyfocený ten kámen a jestli jsem teda něco vypátrala, řekl mi teprve, že od tý doby, co kdysi mluvil s Ranhojičem, musí pořád myslet na to, že se "tam někde v koutě za války znásilňovalo". 

A že ten kout odpovídá místu, kde spíme, konkrétně můj polštář je to místo po přestavbě. 

Tak máme zase o prázdninách co řešit :-), snad to nebude drsný jako v Letech.

 

Ale zpátky domů, následuje vyřazování deváťáků...

Druhej den jsem byla poprvé za kariéru :-) na vyřazku pro změnu naší školy (bo vždycky když mě pozvali, jsem někde rodila nebo byla na dovolený), v úplně jiným stylu, takže jsem mohla obě akce porovnat a jsem ráda, že máme děti tam, kde jsou.

 

Poslední týden a úklid a piknik a návštěva filharmonie....

 ... moje vyčerpání na zemi v obraze (předposlední den školy) ... (to Toffifee už bylo jetý, tak šlo do koše hned po ochutnání, ale demonstruje tu lehkou zoufalost už :-) )

 

 

Fotka kytek před použitím... (levanduli jsem si nechala, karafiáty jsou Andulí a něco jsem už rozdala)

(jo, takhle to dopadlo po dubnové výzvě, že se uklidníme s dárky, a že už mám letos vybráno...) 

 

Byla jsem upozorněna, že ten kaktus nekvete, ale plodí a brož smrže (Míša dostala lišku) je také od mého badatele ♥.

 

 ... a po použití... (fakt tím nechci naznačit, že mi rodiče nemají dávat kytky, mně prostě dělá dvojitou radost, že si s nima můžu ještě dál pohrát a jsem ráda, že mi letos vyšla služba na konec roku)

 

(je dycky dobrodrůžo, co z toho vzejde, když si kytky nevybírám sama)

po dokončení...

A kuchyni teda po letech opět obývá Malý princ.

 

 ... po kytkách a vyspání z nejhoršího (což ani nešlo v tom vedru) jsme vyrazili na setkání rodiny, prostě "k babičce".

 

... a včera ani dnes jsem už v práci na rozdíl od některých jiných nezasela... :-)
... Nejlíp to asi vystihl tvůrce mýho oblíbenýho FB profilu Mluví jen jeden...

... tak krásné léto!

... i když do tohoto stavu tu máme hooodně daleko.

Škola v přírodě a jiné radosti

Před odjezdem se sjela výjimečně k nám část naší skupiny na jednu větší evangelizační a uzdravovací akci.
Šlo o akci protestantů (běžně tam nechodíme), proto jsme dost rozlišovali, zda tam vůbec můžeme jít.
Prvních pár (deseti)minut jsme byli v šoku, protože některý charismatický projevy byly dost i na nás zvyklé :-).
Navíc jsem vzala děti, který byly trošku v šoku z osvobozování jedné paní (těžký případ, vše dobře dopadlo).
Ale nakonec jsem tam došla velký úlevy, i když jsem si myslela, že už mě v duchovní sféře toho moc nepřekvapí.

Dva muže, který jsem vyhodnotila jako důvěryhodný, jsem poprosila o modlitbu za dokonalý odpuštění (rozumově by to šlo, ale ve vnitřním prožívání mám prostě rezervy).
A dostala jsem zase ještě víc: osvobození od neodpuštění, ale taky od bolesti zad (už jsem chtěla jít k dr.) a od ducha strachu, kterýho poznávám u druhých, ale sama jsem si na něj asi už zvykla a myslela si, že jde v mým případě jenom o charakterový rys. S ním byl propojenej problém poruchy příjmu potravy (zajídám problémy).
Nejdřív jsem šla k zemi, pak to se mnou trochu zacloumalo, ale strašně, strašně se mi ulevilo.
Nejenže už mě nebolí břicho ze vzpomenutí na jisté osoby, ale ani se mi nekroutí vnitřnosti při mluvení před lidmi, přišel pokoj, smíření a klid.
Pak druhý kolo ještě při modlitbě za Aničku, to už bylo jemnější.

Jsem ráda, že jsem překonala předsudky.
No, evidentně jsou mezi námi lidi, kteří se za druhý modlit mohou, napříč denominacemi.

Obnovená záda jsem hned zatížila na škole v přírodě - osvědčený místo a pecka - hodně jsme toho viděli, zažili, nachodili.
Měla jsem divnej pocit z toho, že budu týden bez svátostí a na konvenční stravě, ale jako by vedle mě stáli a všude mě doprovázeli.
Dlouho jsem si pracovní akci tak neužila.  

Asi se budu opakovat, ale ... 

Muzeum Sýpka v Rokytnici.

♥

Na zteč!

Malovat hrnky na Kopeček ♥.

na Zemskou

Osvědčená táborová hra...

Výleeet!

Jdeme všichni sborem ... za Punťou.

Vrchní Orlice nám krásně zapadla do vlastivědy - probírali jsme druhou světovou...

Náš horský průvodce (zpátky jsme ho svezli busem).

Hotel Bartošovice (dříve Zemská brána) měl za covidu problémy, střídali se tam majitelé.
Teď se vrátil pan Saksl a nikdo jiný ho asi vést neumí.
Neskutečný jídlo (snídaně formou bufetu, co si kdo vzpomene, obrovský porce výbornýho jídla, domácí buchty ke svačině), zútulněná hotelová část (nové koberce), lidová cena na žáka s 
pedagogy zdarma, hřiště, kulturní i turistický vyžití v okolí.
Opravdu doporučuju. 
Potřebovala bych další takhle osvědčený a vytuněný místa.

******************************************************** 

Hned po návratu karavana nezpomaluje, naopak: 

2x předškolička pro budoucí prvňáky, rozlučka s páťáky (ještě se mi nestalo, že by se se mnou chtěl někdo po roce loučit a zahrnul mě takovými... ehm, dary...)

Do výuky chodí nově příchozí, scházím se s budoucími rodiči, pedagogická rada, kino, mobilní planetárium, piknik s mými páťáky, papíry, papíry, papíry... a do toho velká evangelizační akce na domečku u Ranhojiče, první promluva, ...

... takové ty vzkazy z nebe :-) ...

Kárl se vrátila z dovolené po Itošce, kam vyrazila na autodovolenou částečně po stopách našich, částečně její cíle, ze kterých nám růžencovým domácím zahlcuje telefony létem (hustý). 

Přivezla tašku suvenýrů, mimo jiné fajnovej oliváč z italské farmy a koření z Orvieta, na kterým jsem si po jejím vzoru udělala závislost...

Orvietské koření: sušený česnek s chilli, bylinkama, solí... a olej. Nejdřív jsem to pojala jako ochutnávku, ale normálně si to dávám s křupavým kváskovým chlebem jako regulérní jídlo - prázdniny v hubě předem! ♥

 ... a 22 po nocích psaných dopisů (hru dělám s každou končící třídou) a kompletování dárečků...

Poslední školní den jsem si vyrazila nalehko a říkala jsem si, jak je fajn mít tu rozlučku takhle předem.
To jsem ještě netušila, že domů potáhnu to samé co jindy ♥ (a to jsem se ještě podělila), ještě, že jsem měla k ruce Emču.

Nemám ráda sdílení toho, co kdo dostal, ale tady si konzervuju ten pocit, že to se mnou snad nebude tak hrozný - přesto, že pro to sama nic nedělám, docela často vlezou nečekány, nezvány vzpomínky na výhrůžný komenty pod "extremistickým" příspěvkem.

Tak tímhle, závěry inspekce a téměř neschopností vyhovět rodičovským požadavkům na budoucí pančelku, si trochu pofoukám sebevědomí na horší časy, pardon ...

 

nestačím se divit, co za ty tři roky soudruzi nevymysleli :-), holky šťastný z čajových medvídků ♥

těším se moc ♥

... nechci bejt nezdvořilá, asi to je úchylka, přemotávat kytky ...

No a včera mi začaly docházet baterky... rozbolelo mě v uchu a v krku, usnula jsem...
Holky jsem nechala sbalit se na tábor samy, buchtu upekl a dnes je vyexpedoval Lukor...
čímžto mu děkuji a já jdu teda brzdit.