Křtíme tato pacholata :-)

Z otevřenýho setkání rovnou na konec světa.
První letošní nocleh v autě uprostřed kopců u dřevěnýho kostelíka (s jedinými a nerudnými sousedy).
Upršená noc i upršený ráno.
Nadvakrát přesun do kostela.
Křtiny po mši jen s těmi nejvzácnějšími hosty - klienty komunity Pastor Bonus. Dotklo se.
Samotný obřad podbarvilo TOTO, poté dojalo i TOTO a v tomto kraji nemohlo chybět ani TOHLE.
Přenos přes videohovor pro nemohoucího dědečka i druhýho nemocnýho dědu.
Brácha šel za kmotra nevlastnímu synkovi a já zase tomu jeho.
A chlebíčky a bábovka pro místní. Prostě doják po všech stránkách.

Potom zastávka pro věci a přesun na Andělskou Horu, kde se u kostela na kopci s krásným výhledem na Bruntálsko podával výbornej kotlíkovej guláš, kafe a bábovka (a taky procházka).

Mám radost. I přes všechny nesnáze: dva dny před akcí úprk na stomatochirurgii, protože houpačka do zubů u Maki, den po akci si zase maminka novokřtěnců zlomila kotník při výstupu z autobusu... 

Pár fotek, který jdou publikovat veřejně, i když toho moc neřeknou, všechny s obličeji dávám jen k sobě.

Pan domácí nás naviguje na místo noclehu.

Jediná bezobličejová - fotila paní terapeutka Pavlína.

 

Krásně a poklidně bylo, děkujeme. Ani domů se nechtělo.

Květákové pyré s chřestem a jarní cibulkou

Foceno narychlo před setměním, časem dodám důstojnější fotku :-).
Vlastně je to jen lehká obměna pravěkého receptu na květákovou kaši s hráškem.
Květák jsem nastavila pár bramborama, místo lusků jsem na másle opekla zbytky chřestu a na pruhy pokrájenou jarní cibulku (dostali jsme domácí úrodu a správně upečená je slaďoučká).

Na závěr omaštěno máslem, na kterým se zelenina dělala a zastrouháno ovčím pecorinem.
Slast.

Dny kolem znovuotevření rekonstruovaného kostela

plynou a já nestíhám psát.
Celej květen se nesl ve znamení finiše rekonstrukce a příprav na OteFest (více fotek u mě).

Tým salíků si sáhl na dno, v budově se plynule střídali dobrovolníci z řad farníků (já byla jen jednou, ale měla jsem radost, že jsem dostala tak hezkou práci - vyčistit křesla od vosku a napustit jejich dřevo olejem), ale všechno klaplo a počasí v Den D taky vyšlo bez kapky deště, i když hrozily přeháňky.

Nejdřív renovace loga na budovu.

Pár dní před otevřením došlo na dlouho očekávanou vitráž od Václava Sokola.

Rozehrává úžasnou hru světel - každou chvíli "promítá" na zeď něco jiného.

Chytili sprejera :-). Z Ostravy. Radost z Lukorova návrhu barevné lišty s písmenkovou šifrou moc neměl :-).

Zatím ji asi nikdo zvenčí nerozluštil :-). (Otázka ale je, zda se o to někdo vůbec snažil :-) )

Finiš zdi už byl zcela v režii Khoma, podobnost se SDB v Ostravě čistě náhodná :-).

Hotovo. Do poslední chvíle v napětí, jak to bude.

Den před.

Úlovky jsme daly s Pavlou dokupy.

Na stoly do VIP, zezačátku mi to moc nešlo, bo všichni drbali a já bez vypnutí hlavy modlitbou nic nestvořím.

Pak už to ale jelo, Pavla mi prozradila spoustu květinářských fíglů.

 

 

Taky mě podpořila v tom, abych se nebála svázat kdeco a pak už to jelo - kytka pro naši fundraisku...

 

...další pro říďu do školky...

 

 Původní a současná podoba kaple sv. Václava.

 

Návrh maleb od Václava Sokola je zatím velkoformátově vytištěn a čeká na realizaci, až bude pan Sokol fit.

Na samotné otevření a slavnostní mši vyrazili jen zapojení Lukor s Emčou, my s Aničkou jsme slzely doma u přenosu na Noe a hlídaly ničitele :-). 

Anička totiž pár dní před otevřením dostala poukaz k hospitalizaci.

Na kožním jsem v jejím věku ležela dva měsíce, puberta pracuje, plus chytla impetigo, takže živé maso.

Na kožním v HK rekonstruovali, tak jsme všechnu péči museli zvládnout doma. Takže atb, barevné masti, igelity, oblečení a povlečení na výhoz... uff.

Sama jsem šla až dělat výzdobu před chvalami, ale kucí z Doteku si to všechno stejně namysleli sami :-).

Foto: Marek Matula- Člověk a víra (další fota tamtéž)

... a další neděle. Foto hrozný, ale po instalaci na místo jsem měla radost. Barevný mohutný šťovíky kolik udělají parády...

Vše o historii a rekonstrukci domu (i s fotkama, třeba s náznakem Lukorova navigačního systému, díky kterýmu nebyl skoro 14 dní doma a mýma kytkama) TADY.

 

První stovka.

Hodně jsem se uklidňovala, protože od září jdu nakonec pracovat, i když jsem měla být ještě rok doma.

Další smlouva ♥.

... a stála svatba, stála ... švagrova.

Z oslavy, kde jsem se moc neohřála, rovnou na Noc kostelů, kterou u Jána skvěle zorganizovala (cesta utrpení, cesta světla, cesta těžkostí) Olga...
Když už jsem začala zmrzat a zvažovala jít domů dřív, začal budit pozornost opilý (ale pak jsem zjistila, že velmi sečtělý a vnitřně krásný) dvacetiletý (ne)věřící Tomáš - metloš lijící energeťák po zemi, smějící se křížové cestě (obstojně vysvětlil), nakonec zakempený i se svým nápojem na zemi přímo před oltářem.
Vznikla z toho neuvěřitelná hodinová debata (proč tady máte ty břízy, když je to pohanskej symbol?), všechno ho zajímalo a všechno přijímal.

Na modlitbu za uzdravení nakonec nedošlo, i když ji chtěl poté, co se slzama v očích přiznal deprese i závislost (a našlo by se toho i víc).
Po přerušení zvenčí na to bohužel zapomněl, ale připojil se ke společný závěrečný modlitbě aspoň výživným proslovem :-).
Asi si to nebude pamatovat, ale věřím, že oni si to nahoře přeberou.
Všimla jsem si, že když něco proces přeruší, lidi se začnou podceňovat, že to nezvládnou (přitom na nich to až tak nevisí) a nakonec si vše rozmyslí. Konzultovala jsem se zkušenějšími a potvrdili.

A pak načerpat na Cvilín ... a všechny těžkosti jako když utne. Jak Aniččiny nejen zdravotní (čistá), tak moje.

Abych svět neviděla černě :-) (foceno přes nové brýle).

v dáli koza :-)

A nakonec cestou domů zastávka na kafe u bráchy a plánování křtin.
Radost z nich mám, ze všech.

Už získal nejvyšší hodnost v komunitě, může odejít, když bude chtít ♥. Zatím oba pomáhají novým.