Aleluja! + Jak šel čas v postu...

Letos nějak po všech těch akcích nemám slov, takže to řeknu písní a ve zkratce - díky za každou kapku a radostné Velikonoce!

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Jak šel čas v postu - více fotek u mě.

už před půlrokem mě zaujalo na těch internetech... a teď na Velikonoce mnohokrát obměněné

Půst byl ideální čas udělat pro sebe i něco víc než jen koupit si větší kalhoty (teď mluvím o těch fyzických věcech, duchovně to byla diskotéka).

Aby mi to šlo líp, podlehla jsem intuici (ne reklamě, protože na základě reklamy s generovanýma AI recenzema, která připomíná spíš e-shop z východu než seriozní firmu, bych si nikdy nic podobnýho nekoupila, jenže racio už nehraje prim) a koupila jsem si nejmenovaný silný virální houbový kafe (nápoj s příchutí i obsahem kávy - instantní se směsí medicinálních hub, guarany, kolagenu, vitamínů a čekankový vlákniny), původně jen tak, aby se mi líp začínalo. 

Otálela jsem i z duchovních důvodů, protože minimálně jedna ze složek se používá i v čínský medicíně, ale vyšlo mi z toho rozlišování nakonec, že slovinský fitnessák asi nemá se mnou žádný postranní duchovní úmysly ;-).  

Chutnala jsem za těch pár měsíců i jiné značky (i bezkofeinové) a zůstala jsem u svého.  

Kafe - nekafe (vzpomněla jsem na kauzu pomazánkové máslo) určitě samo o sobě nikoho nespasí, ale kromě toho, že první den mě to slušně naspeedovalo (cejtila jsem se skoro nepatřičně, že neusínám večer v kostele, až jsem si říkala, jestli se mi to vlastně líbí :-) a taky jsem měla po dlooouhé době sílu si hrát plnohodnotně s naší nejmladší Kalamity Jane), pak se vše vrátilo do klidu a ustálilo:

- jen díky houbovýmu kafi jsem byla schopna se vrátit k půstu (ST, PÁ), kterej jsem dlouhodobě nezvládala a trpěla záchvatovitým přejídáním (vyzkoušeno i na lidech ze spolča)

- stabilní energie bez usínání po jídle a bez dalšího normálního kafe od rána (kdy ho piju nalačno, protože mě v téhle podobě nedráždí a správně našlápne a kolagen s vlákninou z čekanky zasytí) až do podvečera. Po dvou měsících užívání to prostě zalomím před půlnocí, ať se děje co se děje (vlastně už moc neponocuju) a ráno se mi líp vstává (ale slibujou to až po několika týdnech pití)

- běžný kafe si přidám odpoledne jen když je těžký den nebo jako společenskou záležitost

- nejsem tak na nervy a vzteklá (asi to fakt snižuje kortizol)

- přestalo mi chvění srdce - takový divný bušení po běžný kávě

- líp se soustředím (a když ne, tak za to může jen druhá hemisféra :-) )

- prostě mi i chutná (první den to je nezvyk, ale pak na to má člověk chuť, nadchla jsem i Lukora, jo a ty houby z toho cítit nejdou (i když zarytí odpůrci hub můžou mít jiný názor) a mám chutě na samý zdravější věci a nepřežírám se

- první měsíc jsem teda hodně času trávila na wc, ale pak se vše upravilo (ne tak rychle jak slibují), zmizelo nadýmání i neustálá potřeba

 

Edit: po několika měsících užívání jsem začala vynechávat svou "dávku" na víkend nebo na nepracovní dny a o prázdninách vynechám zcela, aby si tělo na houby nezvyklo. 

Protože jde z mé strany o experiment (konzultovala jsem vše s kamarádem, který medicinální houby pěstuje a nezdálo se mu spojení s kávou, jenže já zase nemohu tinktury. Ale prý pokud má na mě komerční produkt takové účinky, tak ok), nedoporučuju nikomu nic, přestože mi ten výrobek vyhovuje.

Cvičila jsem jen trošku zezačátku spíš pro dobrej pocit doma, když mi zbývaly růžence (pak jsem byla zdravotně na hromadě, takže cvičení nicht - ať žijou usoplení prvňáčci :-) ), jednou jsem si konečně po letech zašla na lymfu (jen jednou, ale mám v plánu opakovat - úbytek několik cm hned po prvním ošetření, protože dost zadržuju vodu) a přestala jsem jíst průmyslově vyrobené sladkosti, jinak jsem pro sebe nic moc nedělala. 

Ale půsty ve středu a v pátek mě drží při životě nejen fyzicky, ale i duchovně, nijak jsem se netrápila, jen jsem víc poslouchala svoje tělo a hlídala si víc bílkoviny, takže jsem díky tomu všemu od začátku února zhubla cca 4 kg, tak snad to bude ještě pokračovat.

Takže reklamy slibující zázraky určitě nedělají zázraky tak rychle, jak tvrdí a rozhodně ne bez práce, ale za sebe můžu říct, že zas tak nelžou a je to dobrá podpora.

aktuálně ujíždím na příchuti slaný karamel, je to příjemně málo sladký 

Svatý týden

Přetrvávající opruz - infekt od poslední silný akce, ale mám na starosti celé kytky po dobu Velikonoc (Pavla se bude soustředit na instalaci vedle a Luke fotí), takže se snažím držet.

Do toho nám náhle odchází Lukorův PC (pracovní nástroj) a Andule se řízne tak, že asi nepojede na soutěž.

Před přijímačkama má dobrou formu (jakože vůbec).

Katechumen onemocní taky.

Zelený čtvrtek v obrazech

Povedlo se mi připravit seder (ale podařilo se mi taky u něj poprvé v životě usnout přesně v duchu toho, co jsem psala výše).

A naši kněží překvapili novým pojetím obřadu umývání nohou :-) :-) :-) - pecka!

Už při kázání Jirka pravil, že se na pastorační radě dohadovali, jak mytí letos pojmout a kdosi tam prý prohlásil něco ve smyslu: Já nevím, jestli to nezrušit - mytí nohou u Ježíše bylo šokující - nikdo to nečekal a bylo to v kontextu události bláznivý. Dneska to nikoho nepřekvapí, lidi o tom dopředu ví, přijdou s umytýma nohama. A ostatní jen přihlíží...

Takže letos: kdo našel v lavici před sebou nalepený nenápadný obrázek džbánu, měl se dostavit. Bylo to náhodný, bláznivý a osvěžující změna!

Getsemany.

Myslela jsem, že mě po loňsku už nic nepřekvapí, ale Pavla jede bomby i letos.

Velký pátek
Využívám příležitosti trochu si odpočinout díky tomu, že v pátek je před oltářem holo.

Výzdobu (pokud se tomu tak dá říct, fakt to neprožívám) mám jen díky paní, od který beru kytky do kostela - poslala mi k objednávce jako prezent svazek narcisů. 

Nevím, proč mě nikdy nenapadne koupit si kytky i domů...

Bílá sobota

Před

Po

Dokonáno jest! Uff, odcházím zdechnout do křoví.

Ne, jen do postele aspoň na chvilku, potím se tak, že si volám SOS "našim" o modlitbu.

Vzdávám výpravu na česnek a za bylinami do nádivky (není čas na hrdinství).

Do večera mě ale přestanou bolet ledviny a průdušky (a další dny si radši lehnu).

To jsem ještě netušila jakou "formu" bude mít Markéta při vigilii a křtu (zbodla dva balíčky lipíček, kterýma ji obvykle Luke uplácí průběžně).

Neděle 

Zůstávám v posteli, protože si to zlepšení nechci pohnojit a upřímně ani nemám moc příležitostí už ležet.
Takže do kostela zase všichni bez nás s Markétou, a já sama doma, zatímco všichni vyrazili na oběd k mamce a na kafe k bráchovi.

Uklizené zůstává na šest hodin uklizené, a k tomu tiché lázně!

V pondělí opět ležím, jen krátká procházka na zelené zlato a za pokladem, stačilo.

Bylo to letos přetrhané, další tradice utrpěly, ale nějak jsou mi tyhle věci už asi jedno...

Díky tomu, že jsem všechno vychladila, jsem se trochu dala dokupy (jsem zvědavá, na jak dlouho).

Původně jsme chtěli na Velikonoce vypadnout úplně, ale pak přišla služba a katechumen...

Tak třeba jindy :-).

Duben zpětně

 i když to bude asi monotónní, převážně velikonoční.

(o pár fotek víc zase u mě)

O Květné neděli jsem po dlouhém holém období měla dělat kytku k oltáři a když jsem dorazila po chválách pozdě večer do kostela, oněměla jsem úžasem nad Pavlinou instalací.
Hvězdná brána :-) do Jeruzaléma mě prostě dostala, navíc jako by věděla, co za kytky (a barvy) jsem koupila a všechno šlo spolu dohromady.
Nechápu a jsem ráda, že se můžu učit od nejlepších :-).

Si tak vždycky vyfotím kytku a pak ji ještě hodinu předělávám :-), takže finále nemám.

Holky byly o tom víkendu na soustředění scholy v Neratově.
Chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že bychom udělali sederovou večeři v neděli jako většina místních, ale pak mi přišlo, že to není ono a děti slibovaly, že budou pomáhat, proto jsme vrátili kompletní seder na Zelený čtvrtek po obřadech.
Přišla Karel s Luckou, Maki měla formu a já byla indisponovaná, unavená a nervozní, tak Lucka aspoň přišla konečně o iluze ohledně svatosti naší rodiny :-) :-) (Karel je už naštěstí nemá dávno :-) ).
Na Velký pátek jsme byli tak unavení, že jsme se neúčastnili žádné ranní farní křížovky a udělali si nakonec v Kokešově vlastní.
No, udělali ...
Asi u 4. zastavení se spustila taková průtrž mračen, že jsme byli po návratu do auta na kost promočení.
Kříž vyřazený Salíky loni jsme pak vysoušeli :-).

Tak nějak celkově se nedařilo, celou dobu postní jsem cítila zvláštní tíhu asi odpovídající době, duchovní obtíže, který vygradovaly na Velký pátek, kdy už mi bylo fakt ouvej.

Vnímala jsem velmi silně svoje slabosti a na Velký pátek už byly skoro k nesnesení, jako bych se svými hříchy zůstala sama, uff.
Nepamatuju se, že bych to někdy takhle měla.
Nechtěla jsem s nikým mluvit, byla jsem podrážděná a snažila jsem se jen přežít a šla brzy spát. A nebylo to jen půstem.

V noci z pátku na sobotu jsem byla zapsaná na adoraci u Božího hrobu ve městě, přidala se Lucka a byla jsem za její blízkost dost ráda (nakonec s námi adoroval i pan biskup), celkově se to všechno v sobotu zlomilo a otočilo k dobrému.
Tahle noční bdění vyhledávám cíleně už od dob, kdy Jarda dělal vigilie brzy ráno.
Byla to síla, prostě ticho, tma, spící město a ve 4.30 jak na povel spustili ptáci. 

Děti chtěly jít se mnou, ale po všech těch intenzivních rodinných chvílích jsem je nechala doma :-).

Ale potěšilo mě, že chtěly jít, to jo. Někdy příště.

Jenda tu nechal naštěstí Písmo a křížové cesty, takže jsem měla konečně pocit, že jsem všechno prošla, protože zkrácená křížovka dojetá v autě mě neuspokojila a Umučení ani Luisu Piccarretu jsem nezvládla, ostatně nezvládla jsem skoro nic včetně půstu.

Ale potřebovala jsem pocítit vlastní nedostatečnost a srazit tam, kam patřím, ta pýcha mi z toho fakt letos dost vystoupila.

 

 

Karlovy instalace taky přispěly k atmošce.

Na odchodu.

Pak jsem se trochu dospala, dopolko najedla a ta tíha byla komplet pryč.
Navíc napsala Pavla, jestli jí nechci pomoct s výzdobou a tak jsem jí přicmrdovala a měla jsem z toho radost, byl to prostě obrat o 180 °.

Před.

Po

 

 

Volal Ranhojič, jako by tušil v čem se plácám, potvrdil mi mnoho mých domněnek a uklidnil, že nejsem vyřazená ze služby, ale musím se sama ptát nahoru před každou jednotlivou modlitbou, jestli se můžu v té konkrétní věci za dotyčného modlit, dokud si nevyřeším svoje rodinný trable.

Pak jsme se vrátili do Kokešova, na byliny a ke kapličce, počasí bylo jinej level a pak nádivka a chystání na vigilii.

 Luke měl na starosti focení, takže mám i fotky z foťáku.

 

 

Letos, když někteří indisponovaní koledníci dali vědět, že nepřijdou, jsme se rozhodli to zkusit bez pohanských zvyků a poprvé je vypustili úplně - a nechápu, čeho jsem se bála.
Pořád jsem měla pocit, že je třeba udržovat tradice a zvyky našich předků, ale asi nemusím mít všechny.
Místo vyčerpání přišel odpočinek a jo, myslím, že to tak necháme.

 

Na Boží hod jsme se vydali na kola ...

 

... děkujeme babičce... :-)

 

 

 ... a v pondělí jsme se jeli slunit na Mělice, kde nebylo ani živáčka ♥.

 

Nejsem aktivistka, ale takto byli všichni spokojení, já bez jazyku na vestě, navečer první grilovačka u Lukeho rodičů a největší úspěch měla domácí dubajská, kteroužto půlkilovou jsem udělala dětem místo koledy.

Z rejžových nudlí, kvaliční čokošky a fajnovýho pistáciovýho másla, cha :-).

Po Velikonocích se rozjela hopšou jménem zápis, která mě totálně vyčerpala, zapsali jsme 160 dětí a na některých stanovištích jeli chvílemi i trojmo.

Nejvíc mě ale vycukali v tiskařské dílně, kterou o Velikonocích vyplavil přívalový déšť a po půlhodinách až hodinách si dávali na čas s přivezením textilního pozadí do vestibulu, který jsem měla na starosti sehnat. 

Přijelo hodinu před akcí :-).

To je tak, když křesťan pracuje na čarodějnickým tématu :-) :-), byť je to jenom Saxana :-/(která se u nás točila, takže je to téma potřeba řádně vytěžit).

Uff.

Myslela jsem, že na modlitby kvůli totální únavě nepojedu, ale kromě silnýho slova z Písma se "nějak stalo", že mi stačilo pár hodin spánku na domečku a každý zdrávas z celonočního modlení za Františka si pamatuju.

Drsné to bylo, ale všechno dobře dopadlo ♥.

Mše po. Na baroko moc nejsem, ale tohle bylo působivý.

Energie mi záhadným způsobem vydržela přes celej narozeninovej den, kterej aspoň dostal smysl.
Fotky z oslavy s duchovní rodinou jsou nepublikovatelné a s vlastní rodinou po mým příjezdu nějak nemám (hupli na mě s bojovkou "hledej dárky" a hromadou květin a jídla), tak aspoň tričko, který jsem dostala od Emči (propašovala ho tajně na exkurzi do modrotiskový dílny).

Nevím, jestli se mi víc líbí ten potisk nebo její značka :-)...

 

 

Jo a na čarodkách jsme taky nebyli.