Dary lesa (s tipem na houbový jídlo)

Kdo nebyl na houbách, jako by nebyl! :-)

O minulým víkendu byly u nás "darovací dny".
Po jedný menší viroze a před jednou větší chřipkou, ze který se veelmi pomalu oklepávám, přišel balík s věcma pro Maki od sestřenky a mně po přebrání došlo, že nemusím nic shánět.
A děti byly pryč, takže celej víkend vaření z darů lesa bez ofrňování :-).
Takovej ten vděčnej pocit, že se o mně "Někdo" stará. 

A než jsem odpadla totálně, což zapříčinilo mou nepřítomnost na právě probíhajícím kurzu, na kterej čekám přes 4 roky, stihla jsem kromě řízků (zjistila jsem, že je mi po smažených houbách těžko, tak už s hamouněním končím) oprášit recept na jídlo, který mě naučila Lukorova mamka, u nás se nikdy nevařilo a ani jsem ho neznala: Chlupatý knedlíky se smaženicí a kopcem smažený cibulky.

Houskový knedlíky doma moc nejíme a když už, tak si přeju ty mamčiny, která je prostě umí, k narozeninám nebo svátku a stačí mi to.
Na chlupatých si daleko víc pochutnáme a pokud jsou brambory v sezoně a z dobrýho zdroje... a hlavně žádný špinění válu - toto je rychlovka z jedné mísy.

Při dietě jsme je hodně omezili, ale tyhle staročeský jídla stejně nedělám až tak často, takže si je občas s chutí párkrát do roka dáme.
Recept, kterej se snadno pamatuje, mám z darované starší klasické kuchařky a vždycky se povedou, tak jsem ani neměla potřebu zkoušet jiné (na dva dny nebo pro velkou návštěvu dělám z dvojité dávky):

CHLUPATÉ KNEDLÍKY
800 g syrových brambor (nastrouhám napůl nahrubo a napůl najemno)
sůl (docela dost)
1 vejce
250 g hrubé mouky (ale dělala jsem už i z polohrubé, celozrnné špaldové i hladké špaldové a pokaždé byly výborné) 

Po smíchání všech surovin se začne uvolňovat voda z brambor, takže ji po chvíli vyliju a těsto ještě jednou zapráším trochou další mouky.
Pak odkrajuju lžící těsto, druhou lžící ho vytvaruju do tvaru noků a ty rychle sázím do velkého hrnce s vařící vodou. 

Vařím asi 12 minut podle velikosti, pak vyplavou nahoru.
Vylovím je děrovanou naběračkou, ochutnám, zda jsou dovařené a v míse je omastím oblíbeným tukem, aby se neslepily.

Dělám je hlavně ke kačeně, špenátu s masem nebo vejcem, pečenému masu se zelím a v tomhle případě jsem na ně navrstvila jen houbovou smaženici (houby podušené na cibulce s vejci) a zasypala smaženou cibulí.

Fejkový pralinky :-)

Na svůj uzavřenej přidávám pár fotek z oslav sv. Václava u Salíků a sem si ukládám recept na takový jako fake pralinky, kt. jsem zahlídla v nějakým reelu a dělám je moc ráda, protože člověk uspokojí chuť na sladké a zároveň vyživí tělo (mám teď takový chutě).

Pardon za rychlé foto :-).

MRKVOVÉ KULIČKY s OVESNÝMI VLOČKAMI - 1 DÁVKA (dělám vždy alespoň ze dvou):
80 g ovesných vloček s klíčky nebo jiných vloček
1 nahrubo nastrouhaná mrkev
40 g datlí (dávám datlový sirup, ale výborný byly i s rozinkama)
40 g vlašských ořechů
lžička chia semínek
trocha skořice a sušeného zázvoru podle chuti

Vše rozdrtím v sekáčku/mixéru a z hmoty vytvořím kuličky (pracuje se s ní skvěle).
Dám na chvilku zmrazit (stačí, než se rozehřeje čokoláda).
Rozehřeju tabulku bílé čokolády a kuličky v ní obalím, dávám uschnout na pečicí papír. Uchovávám v lednici.

Září zpětně

První chvály s Páňovým uzdravováním mimo zajeté koleje spolča - na pozvání úžasnýho pana farenheita - srdcaře ze Starého Města první pátek.
S prosbami za zdárné dokončení prací, aby vše na posvěcení kostela (shodou okolností ho dnes přenášela TV Noe) bylo ok.
Když jsem tady byla naposled v říjnu 2022 na obnově s exorcistou Matúšem Marcinem, nikdy by mě nenapadlo, že bych se sem, na takové místo, někdy mohla dostat takhle.

(Dnes přidávám po dlouhý době i uzavřenou verzi článku pro registrované.)

Ale ne všechno bylo růžový.
Třeba školkovej začátek.

Řev při příchodu a hlavně při odchodu, kdy to z ní všechno spadlo a lkala, že ji tam tatínek nechal.
Psycho v práci, kdy hodiny mý práce vůbec neodpovídají úvazku a hlavně na tu práci doma nemám klid, tím pádem se s ní crcám celej den. U toho jsem sbírala neustále produkty vylučování, protože přestože jsme nočník zvládli, jak se ochladilo a přidali jsme oblečení, Maki měla pocit, že má plínu a začala se podle toho chovat... naštěstí už je to dobrý.
Mimoňství, kdy v tom krátkým čase v práci někoho pořád jen stíhám a lovím.
Pocit jak za covidu, takovej ten pocit, že dělám něco 24/7, ale v práci v klidu bych to měla mnohem dřív.

Nás se povodně nedotkly, ale měli jsme modlitební řetěz.

První ♥.

Kadidlovník od Karla. Krásně voní a ještě ty kvítky.

Lukor a jeho nový projekty. Díky tomu jsme snídali, obědvali i večeřeli makronky a epesní zákusky.

 A 17. oslava na místě činu.

Těšily se na koťátka a pořád na ně číhaly venku, starší se styděly a náš oprsklej benjamín se ve školce tak otrkal, že bez obalu a bez pozdravu vybalil na domácího tátu hokejistu: Tak kde je ta kočka?! A táta slavných hokejistů byl z naší holčičky, kterou sám neměl, pěkně poprděnej a celej večer se jí věnoval :-) ♥.

Mezitím se stihly další chvály a další zásadní setkání, no letí to.