Prázdninovej otvírák

... hned, jak děti odjely na tábor, my zbylí tři (jedno dítě - žádný dítě) se vydali na překvápkovou cestu k sestřenčiným narozkám.

Protože rodina, ksichtverze je zase jednou u mě. 

...sem si zas jednou něco vymyslela :-/...

♥

 

 

Stavovali jsme se ve Vydří, tak jsem si zas ulovila do zásoby...

 

Jsem zvyklá, že první týdny prázdnin za moc nestojí (minulý roky jsme vypadli hned na Bažantnici a byla jsem hroozně překvapená, proč jsem tak unavená), ale i když to vím a dopředu s tím počítám, stejně mě to vždycky pokaždý překvapí... takže mi choděj fotky od kolegů a já hniju doma. 

Ale cejtím, že to tak potřebuju.

Takže tentokrát opravdu pomalej rozjezd, první týden se budím a nemůžu spát, přestože hrozně chci. 

S Makisanem se placatíme jen blízko, hlavně žádný velký akce.

Čtivo se ukázalo jako dobře zvolené :-).

... a prdolení pokračuje i po návratu dětí, kterým jsme zatím v jejich nepřítomnosti vyderatizovali pokoj, což bylo to jediný, na což jsem se první týden vzmohla...
Po týdnu nespaní už spím, dokonce i jedno setkání jsem dala, cpu se vitamíny 50+ :) od Ranhojiče, takže síly jdou docela nahoru, i když nálada pořád nic moc.
Ale s tím se počítá (s výhledem počasí a porouchaným autem už moc ne :-) ).

Včera si vzala všechny děti na pár dní babička (tisíceré díky) a já si doma ordinuju lázně tichem.
Spím, čtu, pokouším se cvičit a modlit (to první jde ztuha, protože jsem přestala asi před rokem chodit na cvičení s tím, že nedávám tu dunivou hudbu a že budu radši chodit na procházky do lesa - aha! haha, no těžko hledám ztracenou formu a bez toho to nepůjde).
Jím jen když mám hlad a zjišťuju nejdřív, zda ho opravdu mám (takovej detail, ale to učitelský hltání...), střídmě. 

Nejvzácnější komodita, tohle!