Živo(t)

můj první sírovec - fakt stromový kuře!

Živo ve váze, na gauči, na talíři i na balkoně...
Ty rána!
Fotím pořád dokola a ze všech úhlů. Jako každej rok :-).

 K sobě dávám Makisana sedmiměsíčního.

4 x Samy/i

Víkendová dámská jízda - poprvé bez tatínka v plném počtu, 12 km na zmrzku a ohýnek pod skálou na Kuňce. Uff.

Po covidový a porodní pauze zase na Dédédéčkách.

Když jsem na poradě slyšela, že se nahlásily samý pasťáky, měla jsem trochu strach, ale skvělý to bylo.

Lukor moderoval a vedl s Vaškem program, já měla dvě skupinky na téma Šmejdi (fajní byli!), Makisan byla atrakce.

Nějak mě to sejmulo víc než obvykle (boží holky s pořezanýma rukama, anorexií, týraní kluci), ach ty kojící hormony.
Ale Andy říkala, že mnozí dobrovolníci byli na týhle akci za celej život v děcáku jednou, díky ní se seznámili s Do života a byli schopní si vybudovat vlastní domov.
Má to smysl (třiďte odpad :-) ).
Detaily a fota dávám k sobě.

Tento týden bez Emouše - poprvé vyrazila sama do světa (na školu v přírodě).

A víkend bude pro změnu bez tatínka, jenž jede vybourat okna na chalupu.

Jak přestat pít po večerech víno (když teda chcete :-) )

Ne že bych dřív pila nějak hodně, ale moji lásku k vínu jsem před pár lety musela přehodnotit.
Bez skleničky "za odměnu" jsem si už skoro neuměla večer představit a dovolená bez lahvinky by snad ani nebyla dovolená.
Cítila jsem, že to už přestává bejt v pořádku, taky mi připadalo, že co jsem si večer "vypůjčila" (dobrá nálada), to jsem musela ráno zase vrátit, au.
Malátnost, únava, pak i bolest v krku a svědění kůže, jo, holt nemládnu :-).

Pak jsem slyšela o Magu  - měli opravdu vytuněnou reklamu na jejich kombuchu, úplně se mi sbíhaly sliny a ještě navíc v recenzích někdo psal, že přestal díky jejich kombuše pít alkohol, že
si ji dává večer do skleničky na víno a že je nadšen účinky (povzbuzení bez kocoviny).
Tak jsem to zkusila.
Jejich kombucha mi narozdíl od těch běžně dostupných fakt chutnala, i když jsem si pak teda objednávala jen tu s červenou řepou, protože ostatní příchutě na mě a můj ekzém byly dost ostré (dost zázvoru).

Pila jsem ji jako svátost přesně v doporučených dávkách, pak mi ji začali doma všichni upíjet a taky pořizovací cena nebyla zrovna malá.
Když jsem vydělávala, nebylo mi líto za ni peníze vyhodit, ale pak už jo.

Pít alkohol jsem pak přestala stejně ještě před těhotenstvím a to neplánovaně a ze dne na den.
Naposledy jsme kombuchu z Magu dostali jako vánoční dárek a já se hecla, že to prostě musíme nějak udělat, aby to nestálo tolik peněz.
Povedlo se na první pokus a od té doby máme co týden k dispozici 13 litrů čerstvý kombuchy s příchutí podle druhu použité ovocné šťávy - chuť bych popsala něco mezi proseccem a burčákem, jablečná zase připomíná cider :-).

Jak tak slyším, je kombucha docela v módě.
Některé články ji vychvalují do nebes, jako by to byl zázrak, některé zase uvádí, že pozitivní účinky nejsou nijak dokázané, co můžu říct za sebe je, že příjemně povzbudí, ale nerozostří smysly, v břiše je příjemně, trávení šlape (po porodu záchrana!), probiotika téměř zdarma.
Nevím, zda nemá příznivý efekt i na kůži, která je podezřele klidná, jsem zvědavá na kontrolu u ranhojiče, zda to bude mít vliv na moje hodnoty, po té kupované byly plísně totiž v normě :-) (Update: Ano, nebyla to náhoda, plísně v minimálních hodnotách i přes to, že jím všechno).
Zpočátku si muselo tělo zvykat (při více než 2 dcl jsem se drbala, taky se doporučuje začínat zvolna, aby si střeva zvykla), teď vypiju litr a nic.

Jak vyrobit ochucenou kombuchu s ovocnou šťávou jsem v té době nikde na netu nenašla, proto jsem se rozhodla investovat do startovacího kitu od brněnské firmy LOKLOK, jehož součástí byla i příručka.
Rovnou jsem od nich zkusila i malinovou kombuchu bez kofeinu, byla mi sympatická velikost jejich lahví :-).
Byla skvělá, ale já chtěla tu řepa+pomeranč+zázvor+citron, co jsem znala od Magu.

Poprvé jsem všechno strouhala a mačkala ručně - když bylo jasné, že se zadařilo, investovali jsme do obyčejného šnekového odšťavňovače, ten se určo bude hodit i na mošt a do větší kvasící nádoby s kohoutkem (osvědčila se, jsem spokojená a už mám dokonce dvě).

Filoména plující ještě před omlazením. V druhý nádobě mám Hildegardu.

Pokud o kombuše a jejím pěstování slyšíte poprvé (až teď když to píšu, teprve vidím, že je to opravdu módní záležitost), doporučuju přečíst TENTO nebo TENTO článek a já jdu rovnou k věci:

JAK NA TO
Uvařím čaj. Měl by se použít kvalitní sypaný (černý nebo zelený), já prostě kupuju AHMAD v
pytlíkách, z pohodlnosti.
Na 1 litr čaje padnou 3 pytlíky (= 6 g), louhuje se 3-5 minut.
Osladím třtinovým nebo přírodním surovým cukrem, na litr čaje 60 g , dobře rozmíchám.
Cukr nelze vynechat, kombucha se jím živí.
Nechám vychladnout (ve velkém hrnci to trvá i celý den, takže zpočátku je třeba dobře plánovat). Úplně vychladlý čaj přeliju do čisté a vroucí vodou vylité kvasící nádoby (já mám tu s kohoutkem, ale stačí i velká zavařovačka, čaj přeliju přes jemné sítko, aby se odstranily zbytky škraloupu, který se na čaji dělá) a přiliju trošku původního nálevu - deci stačí (už se mi podařilo nálev omylem vylít, tak jsem se bála, že to bude nějak vadit, ale nevadilo, Hildegarda si poradila s čajem jako obvykle).
Do takto připraveného "akvárka" pak vypustím očištěnou kombuchu - odstraňuju z ní průběžně cáry, čajové usazeniny i staré vrstvy, jednotlivé nově vzniklé vrstvy lze opatrně oddělit a tak můžete pak dceřinou houbu někomu dál darovat.

V létě doporučuju zachovávat jen tu nejnovější a nejkvalitnější (jakoby gelovou) vrstvu a starší vyhodit.
Kombuchu proplachuju pod tekoucí vodou v gumových rukavicích, abych ji nekontaminovala, neměla by přijít do styku ani s kovem, takže kromě rukavic používám ještě gumovou pinzetu.
Nechávám kvasit v chladných měsících + 5 - 6 dní, v létě je hotovo za 5 i méně dní.
Když zapomenete nebo ji necháte 12 dní, stane se z ní postupně ocet, ale to jsem nezkoušela. Je dobré ochutnávat skleněným brčkem nebo kohoutkem, prostě jakmile zmizí chuť čaje a je trochu sladká a trochu nakyslá, je čas stáčet.
Délka kvašení závisí na množství čaje, teplotě okolního prostředí a taky na síle houby - silnější kombucha prokvasí rychleji než slabší/nová dcera, v létě kvasí rychleji než v zimě, prostě je dobré ochutnávat.

Pak si připravím lahve (dobře umyju a projedu kartáčem, v lahvích se tvoří maličké usazeniny) a propláchnu vroucí vodou, nejlepší jsou ty s pérovým uzávěrem, ale lze i šroubovací a v nouzi i plastové) a šťávu.
Na naši oblíbenou červenou příchuť dávám:
2 díly šťávy z červené řepy : 1 díl šťávy z pomeranče + šťáva ze zázvoru podle chuti (dávám kousek asi jako prst), taky trochu citronové šťávy (z 1 malého nebo půl většího citronu). 

Na 8 - 10 litrů kombuchy odšťavním 4 velké bulvy řepy a  2-3 pomeranče + kousek zázvoru, šťávu z půlky citronu. Z drti po řepě dělám fajn pomazánku (řepa, sůl, pepř, trocha suš. česneku, žervé nebo Lučina a mayo podle chuti).
Zkoušela jsem také do kombuchy přidat jablečnou šťávu (výsledek pak připomíná cider), mrkev se zázvorem nebo mango, vše je skvělé.
V příručce se píše, že lze přidat i lehce podrcené drobné ovoce (maliny....), což jsem nezkoušela, ale pokud nemáte odšťavňovač, citrusy úplně stačí vymačkat na ručním lisu (výborná je mandarinková nebo pomerančová příchuť).
Šťávu přecedím ještě přes jemné sítko. 

Update: v poslední době jsme si oblíbili příchuť jablko + hruška, kdy místo odšťavňování použiju kvalitní mošt.

Bohatě stačí, když do lahví nalijete na dno 1-2 cm výsledné jakékoli šťávy/moštu, nemusí to být přesně, prostě šťávu rozdělím do lahví a zaliju stočenou kombuchou.
Nádoba s kohoutkem propouští cáry houby a bakterií, takže ke stáčení používám trychtýř se sítkem.
Uzavřu vyvařenými víčky (když nemám všechny lahve s pérovým uzávěrem).

V příručce se píše, že druhá fermentace trvá cca 2 dny, ale tuhle dobu jsem výrazně zkrátila, protože mi vše pak hrozně "bouchalo", jako burčák, už jsem jednou kuchyň jak po masakru motorovou pilou drhla :-).

Prostě: Když stočím večer, filtruju druhý den dopoledne, když stáčím dopoledne, filtruju ještě ten den večer - prostě jen přeliju obsah lahve do jiné přes sítko s trychtýřem, aby se zachytily největší usazeniny. Pokud nejste cimprlich nebo používáte kvalitní mošt :-), není třeba ani filtrovat a když zkusíte lahev otevřít a vidíte bublinky, můžete ji zase zavřít a rovnou uložit do lednice :-). Kdyby vám výsledný nápoj málo perlil, můžete ještě chvíli nechat v teple, ale já měla spíš opačný problém :-) ).

Pít se dá už další den, ale nejlepší je aspoň 2-3 dny odleželá, pak jsou chutě hezky vyvážené a cukr akorát odbouraný.
V litrových lahvích zrání probíhá pomaleji než v půllitrových, v těch zraje rychleji, pění dříve.

Když potřebujete cyklus přerušit (jet třeba na dovolenou), stačí houbu ubytovat v litru oslazeného čaje a dát do lednice. Kvašení se zastaví, po návratu necháte cyklus dojet a znovu pokračujete, jak jste zvyklí.

Tak na zdraví! ♥ :-) Makisan oslavila půl roku - fota dávám k sobě.

P.S. Nic z toho, co doporučuju, není placená spolupráce.

Projekty

Po pár měsících můžu konečně zhodnotit probíhající pokusy :-).

Rostlinný jogurt se mi sice vyrobit podařilo, ale spíš než jogurt chutnal jako dezert nebo krém, byl málo kyselý a když se mi napodobit chuť mandlového Alpra nepodařilo, po pár pokusech jsem to vzdala.
Asi bych k očkování mohla vyzkoušet jiné značky jogurtů a pohrát si i s mléky, ale poměr cena:výkon moc výhodný nebyl, tak jsem se zaměřila na jiné projekty :-).

Müsli z Mixitu se mi napodobit podařilo věrně a vyrábím ho.
Ořechové s vlákninou a čoko+slaným karamelem a malinovou granolu s kokosem a mandlemi.
Tím, že ho mám teď dostatek, už mi není tak vzácné, ale pořád je to ta nejlepší svačina a pro mě i sladkost za odměnu ke kafi.

Co se u nás ujalo a rozjelo ve velkém (a nestačím rozdávat lahve a dceřiné houby - nebo lišejníky?), je kombucha s příchutí řepy, pomeranče a zázvoru, díky který jsem přestala pít akohol už před těhotenstvím.
Vyzkoušela jsem různé příchutě, fajn byla kombucha s jablečnou šťávou (podobala se cideru), manga nebo třeba mrkve se zázvorem, ale tahle kombinace je prostě TOP.
Kit jsem zakoupila TADY , hlavně tedy kvůli příručce, ze které jsem potřebovala asi tak dvě věty :-), mou milovanou příchuť od Magu jsem pak trefila hned napoprvé.
Od té doby máme všichni setrvalý přísun živých kultur a probiotik a co mě s dopravou stálo dřív patnáct set, teď vyrobím i ve větším množství za stovku :-), ale o tom příště.

Mateřská je tak krátká!

 

************************

jen si odložím včetně odkazů (jediný háček u výroby müssli byl pro mě sehnat suroviny), ve zkratce: 

Křupavé müsli s vlákninou, ořechy a čokoládovými a karamelovými kuličkami (dávám si s mandlovým jogurtem ke kávě jako sladkost): k vláknině přimíchám trochu opražených ovesných drobných vloček, čokoládové a karamelové kuličky a opražené a oloupané lískové ořechy. Místo čokokuliček (třeba TYTO ) by se dala využít i strouhaná čokoláda, karamelové kupuju TADY (obojí je velké balení a vydrží opravdu na dlouho), jen koukám, že karamelové teď nemají.
U malinové granoly nejdřív vyrobím základní granolu (rozmixované vločky + slunečnicová semínka + datlový sirup s rozpuštěným máslem - zapéct v troubě), po vychladnutí přidám drcené lněné semínko (hodně), plátky mandlí a kokosu a trochu mrazem sušených malin (když se jich dá hodně, je musli pak kyselé). 

Kromě těch kuliček vše kupuju na grizzly, jednoduše proto, že tam mají všechno pohromadě (a to opravdu není placená spolupráce :-) ).

Šeřík to letos stíhá tak tak

tak narozeninovou kytici z něj jsem po dlouhé době nedostala.
Ale polní kvítí od dětí a sakury a plaňky to směle vynahrazují!

Každej druhej se mě s břichem ptal na věk, tvářil se vědoucně a tvrdil, jak je člověk v tomhle věku už unavenej.
Měla jsem trochu obavu, jestli na tom nebude trochu pravdy, ale tohle mateřství je víc než za odměnu, což se mi snažili sdělit ti první :-).
Měla jsem sice přes zimu problém s dutinama (a taky si za to můžu dost sama svou nedisciplinovaností), ale pořád lepší než ekzém, ležení a přisychání k peřině :-).
Člověk to má už trochu na háku, není ze všeho vydřen, protože ho cvičí hlavně starší.
Rozněžňuje se ale mnohem víc, je poprděnej, víc si všeho váží, nikam nespěchá, nic mu neuteče.
Jen je, hledí, snaží se polapit co nejvíc těch okamžiků a je hodně, hodně vděčnej.

A je po Velikonocích

Z večeře nemám letos žádnou fotku kromě momentky z příprav. Na ty jsem si letos nechala celý den a poprvé vše stihla bez stresů, teda díky tomu, že si starší holky vzala babička. Macesy připálený, pánev už pude.

 

Letos na nádivce spolupracovali: medvědí česnek, kopřivy, divoká pažitka, šalvěj, rukola.

Velikonoční výstava v Malých Svatoňovicích. I funkční model pramene Sedmiradostné tam měli! :-)

Postní "Betlém".

Boží hrob. Real.

Bratři Čapkové (Ema usla cestou domů shodou okolností s Dášeňkou na klíně).

Mami!

A jediný občerstvení na daný téma, který jsem zvládla.
Hnízda z cereálií a rozpuštěný čokolády, cha.
Ale kolik nadělala parády! ;-) Jsem nečekala.

Uplynulých 14 dní

 ... zatímco předminulý víkend jsme se naladili ... (a zimní hadry uklidili...)

... tak ten minulý jsme se nachladili.
Nebo dorazili?
Nebo nakazili? 

Vyzvednout bráchu z komunity a vzít ho na výlet.

Respekt těm, kdo to tam vedou.

*****

Ještě, že je o víkendu hnusně, že nám to doléčování nemusí vadit.

Víc u mě.

Zítra !

Nestíhám teď psát - mnoho soukromých projektů jsem si vymyslela (nejen kombucha ala Magu už jede ve velkém :-) ), modliteb, hodně se toho děje... 

Nějaký fotky jsem si zase dala k sobě.

Chci už asi týden jen říct, že zítra 25.3. od 17.00 povede papež František zasvěcení Ukrajiny a Ruska Neposkvrněnému srdci Panny Marie.

Hodně si od toho slibuju, protože když stejnou proceduru udělal v roce 1984 Jan Pavel II., byl to docela fičák. Nemám teď čas hledat co nejlepší článek, který by nepůsobil úplně mimózně na ty, kdo nejsou úplně praktikující :-), ale ve zkratce si o celé proceduře můžete přečíst TADY.

Zasvěcení z Vatikánu a souběžně z Fatimy bude přenášet ČT2 (díky, Kačí), televize Noe a nebo bude dostupné na Youtube, kdo byste se chtěl aktivně připojit, text k zasvěcení je ZDE. 

 

Tak a teď už snad zase blog pojede v normálním režimu :-).

Křtíme toto pachole :-)

Bylo to Boží! :-) ... ale fotky si dám s dovolením jen k sobě.

Jarky

před 14 dny

Jsem ve skluzu, protože horečky hned po křtinách. Pro verzi se soukromýma fotkama stačí kliknout SEM .

Samozřejmě jsme řešili, zda na prodlouženej víkend od Ježucha vůbec ject, nakonec jsme pobyt nerušili hlavně kvůli dětem, i když to byl pro nás s Lukorem dobrej maraton, první v pěti.

První (nedělní) pouť ze Záhoří do Neratova 

 

Masopust jsme dětem slíbili oslavit na Kyhance, nádherně zrekonstruovaný roubence, teda spíš znova postavený... 

Bylo to tam krásný, ale seděli jsme tam jak zmoklý slepice a bylo absurdní jíst zákusek.

 

 

... ale zase motivace k pouti výhrůžkama jadernýma zbraněma je účinná, že. A počasí vskutku náladové :-). 

 

 

 

V pondělí kolem poledního Ema poprvé stoupla na lyže a hodila okamžitě masku, o jeden růženec později už trénovala s Kyliánem obloučky.

V úterý po poledni, když jsme se za nima s MM konečně dohrabaly, už jezdila na pomě a brázdila svah s Ankou a Lukorem.

Uff, nebejt posera jako matka, tak tohle si můžem odškrtnout ;-). 

Já se mezitím bavila přebalováním, asistenční službou na svah (bydleli jsme na Barto21 hned pod sjezdovkou Nella v Bartoškách a paráda) a úpěnlivou modlitbou, ale nevadilo mi to, stejně jsem se na nic jinýho nebyla schopna soustředit a aspoň jsem na to měla klid.

Když dorazili lyžaři zpátky, odevzdala jsem jim nejmladší dítě a brala to úprkem mezi kojeními do Neratova.

Druhá soukromá z Bartošek do Neratova

 

Abych stihla další kojení, rozhodla jsem se to vzít zkratkou, kterou jsem ještě nikdy nešla. 

Hned zkraje lesa ale vyhráblá cesta skončila a bylo patrné, že stejnou cestou šel za poslední dobu slovy jeden běžkař a jeden asimyslivec se psem.

Zpomalovalo mě boření do sněhu a tušila jsem jen matně, jak by ta cesta mohla bejt celkem dlouhá.

Taky se rychle stmívalo, nebyl signál a lekala jsem se štěkání asisrnce.

Nasadila jsem zběsilou chůzi i modlitby a když už to vypadalo, že si budu muset rozsvítit baterku na svým brzourčitěchcípnoucím mobilu, uviděla jsem mezi stromy bílo, šla za světlem a ... padla mi brada s dosud neznámým pohledem.

Ve středu jsme už zase razili domů, takže po krátký bobovačce během nalodění rychle rozloučit, nabrat vodu, zastávka na Zemské bráně a v Klášterci a zase někdy, Orličky naše milovaný!