Projekty

Po pár měsících můžu konečně zhodnotit probíhající pokusy :-).

Rostlinný jogurt se mi sice vyrobit podařilo, ale spíš než jogurt chutnal jako dezert nebo krém, byl málo kyselý a když se mi napodobit chuť mandlového Alpra nepodařilo, po pár pokusech jsem to vzdala.
Asi bych k očkování mohla vyzkoušet jiné značky jogurtů a pohrát si i s mléky, ale poměr cena:výkon moc výhodný nebyl, tak jsem se zaměřila na jiné projekty :-).

Müsli z Mixitu se mi napodobit podařilo věrně a vyrábím ho.
Ořechové s vlákninou a čoko+slaným karamelem a malinovou granolu s kokosem a mandlemi.
Tím, že ho mám teď dostatek, už mi není tak vzácné, ale pořád je to ta nejlepší svačina a pro mě i sladkost za odměnu ke kafi.

Co se u nás ujalo a rozjelo ve velkém (a nestačím rozdávat lahve a dceřiné houby - nebo lišejníky?), je kombucha s příchutí řepy, pomeranče a zázvoru, díky který jsem přestala pít akohol už před těhotenstvím.
Vyzkoušela jsem různé příchutě, fajn byla kombucha s jablečnou šťávou (podobala se cideru), manga nebo třeba mrkve se zázvorem, ale tahle kombinace je prostě TOP.
Kit jsem zakoupila TADY , hlavně tedy kvůli příručce, ze které jsem potřebovala asi tak dvě věty :-), mou milovanou příchuť od Magu jsem pak trefila hned napoprvé.
Od té doby máme všichni setrvalý přísun živých kultur a probiotik a co mě s dopravou stálo dřív patnáct set, teď vyrobím i ve větším množství za stovku :-), ale o tom příště.

Mateřská je tak krátká!

 

************************

jen si odložím včetně odkazů (jediný háček u výroby müssli byl pro mě sehnat suroviny), ve zkratce: 

Křupavé müsli s vlákninou, ořechy a čokoládovými a karamelovými kuličkami (dávám si s mandlovým jogurtem ke kávě jako sladkost): k vláknině přimíchám trochu opražených ovesných drobných vloček, čokoládové a karamelové kuličky a opražené a oloupané lískové ořechy. Místo čokokuliček (třeba TYTO ) by se dala využít i strouhaná čokoláda, karamelové kupuju TADY (obojí je velké balení a vydrží opravdu na dlouho), jen koukám, že karamelové teď nemají.
U malinové granoly nejdřív vyrobím základní granolu (rozmixované vločky + slunečnicová semínka + datlový sirup s rozpuštěným máslem - zapéct v troubě), po vychladnutí přidám drcené lněné semínko (hodně), plátky mandlí a kokosu a trochu mrazem sušených malin (když se jich dá hodně, je musli pak kyselé). 

Kromě těch kuliček vše kupuju na grizzly, jednoduše proto, že tam mají všechno pohromadě (a to opravdu není placená spolupráce :-) ).

Šeřík to letos stíhá tak tak

tak narozeninovou kytici z něj jsem po dlouhé době nedostala.
Ale polní kvítí od dětí a sakury a plaňky to směle vynahrazují!

Každej druhej se mě s břichem ptal na věk, tvářil se vědoucně a tvrdil, jak je člověk v tomhle věku už unavenej.
Měla jsem trochu obavu, jestli na tom nebude trochu pravdy, ale tohle mateřství je víc než za odměnu, což se mi snažili sdělit ti první :-).
Měla jsem sice přes zimu problém s dutinama (a taky si za to můžu dost sama svou nedisciplinovaností), ale pořád lepší než ekzém, ležení a přisychání k peřině :-).
Člověk to má už trochu na háku, není ze všeho vydřen, protože ho cvičí hlavně starší.
Rozněžňuje se ale mnohem víc, je poprděnej, víc si všeho váží, nikam nespěchá, nic mu neuteče.
Jen je, hledí, snaží se polapit co nejvíc těch okamžiků a je hodně, hodně vděčnej.

A je po Velikonocích

Z večeře nemám letos žádnou fotku kromě momentky z příprav. Na ty jsem si letos nechala celý den a poprvé vše stihla bez stresů, teda díky tomu, že si starší holky vzala babička. Macesy připálený, pánev už pude.

 

Letos na nádivce spolupracovali: medvědí česnek, kopřivy, divoká pažitka, šalvěj, rukola.

Velikonoční výstava v Malých Svatoňovicích. I funkční model pramene Sedmiradostné tam měli! :-)

Postní "Betlém".

Boží hrob. Real.

Bratři Čapkové (Ema usla cestou domů shodou okolností s Dášeňkou na klíně).

Mami!

A jediný občerstvení na daný téma, který jsem zvládla.
Hnízda z cereálií a rozpuštěný čokolády, cha.
Ale kolik nadělala parády! ;-) Jsem nečekala.

Uplynulých 14 dní

 ... zatímco předminulý víkend jsme se naladili ... (a zimní hadry uklidili...)

... tak ten minulý jsme se nachladili.
Nebo dorazili?
Nebo nakazili? 

Vyzvednout bráchu z komunity a vzít ho na výlet.

Respekt těm, kdo to tam vedou.

*****

Ještě, že je o víkendu hnusně, že nám to doléčování nemusí vadit.

Víc u mě.

Zítra !

Nestíhám teď psát - mnoho soukromých projektů jsem si vymyslela (nejen kombucha ala Magu už jede ve velkém :-) ), modliteb, hodně se toho děje... 

Nějaký fotky jsem si zase dala k sobě.

Chci už asi týden jen říct, že zítra 25.3. od 17.00 povede papež František zasvěcení Ukrajiny a Ruska Neposkvrněnému srdci Panny Marie.

Hodně si od toho slibuju, protože když stejnou proceduru udělal v roce 1984 Jan Pavel II., byl to docela fičák. Nemám teď čas hledat co nejlepší článek, který by nepůsobil úplně mimózně na ty, kdo nejsou úplně praktikující :-), ale ve zkratce si o celé proceduře můžete přečíst TADY.

Zasvěcení z Vatikánu a souběžně z Fatimy bude přenášet ČT2 (díky, Kačí), televize Noe a nebo bude dostupné na Youtube, kdo byste se chtěl aktivně připojit, text k zasvěcení je ZDE. 

 

Tak a teď už snad zase blog pojede v normálním režimu :-).

Křtíme toto pachole :-)

Bylo to Boží! :-) ... ale fotky si dám s dovolením jen k sobě.

Jarky

před 14 dny

Jsem ve skluzu, protože horečky hned po křtinách. Pro verzi se soukromýma fotkama stačí kliknout SEM .

Samozřejmě jsme řešili, zda na prodlouženej víkend od Ježucha vůbec ject, nakonec jsme pobyt nerušili hlavně kvůli dětem, i když to byl pro nás s Lukorem dobrej maraton, první v pěti.

První (nedělní) pouť ze Záhoří do Neratova 

 

Masopust jsme dětem slíbili oslavit na Kyhance, nádherně zrekonstruovaný roubence, teda spíš znova postavený... 

Bylo to tam krásný, ale seděli jsme tam jak zmoklý slepice a bylo absurdní jíst zákusek.

 

 

... ale zase motivace k pouti výhrůžkama jadernýma zbraněma je účinná, že. A počasí vskutku náladové :-). 

 

 

 

V pondělí kolem poledního Ema poprvé stoupla na lyže a hodila okamžitě masku, o jeden růženec později už trénovala s Kyliánem obloučky.

V úterý po poledni, když jsme se za nima s MM konečně dohrabaly, už jezdila na pomě a brázdila svah s Ankou a Lukorem.

Uff, nebejt posera jako matka, tak tohle si můžem odškrtnout ;-). 

Já se mezitím bavila přebalováním, asistenční službou na svah (bydleli jsme na Barto21 hned pod sjezdovkou Nella v Bartoškách a paráda) a úpěnlivou modlitbou, ale nevadilo mi to, stejně jsem se na nic jinýho nebyla schopna soustředit a aspoň jsem na to měla klid.

Když dorazili lyžaři zpátky, odevzdala jsem jim nejmladší dítě a brala to úprkem mezi kojeními do Neratova.

Druhá soukromá z Bartošek do Neratova

 

Abych stihla další kojení, rozhodla jsem se to vzít zkratkou, kterou jsem ještě nikdy nešla. 

Hned zkraje lesa ale vyhráblá cesta skončila a bylo patrné, že stejnou cestou šel za poslední dobu slovy jeden běžkař a jeden asimyslivec se psem.

Zpomalovalo mě boření do sněhu a tušila jsem jen matně, jak by ta cesta mohla bejt celkem dlouhá.

Taky se rychle stmívalo, nebyl signál a lekala jsem se štěkání asisrnce.

Nasadila jsem zběsilou chůzi i modlitby a když už to vypadalo, že si budu muset rozsvítit baterku na svým brzourčitěchcípnoucím mobilu, uviděla jsem mezi stromy bílo, šla za světlem a ... padla mi brada s dosud neznámým pohledem.

Ve středu jsme už zase razili domů, takže po krátký bobovačce během nalodění rychle rozloučit, nabrat vodu, zastávka na Zemské bráně a v Klášterci a zase někdy, Orličky naše milovaný!