O vděčnosti

Anička si začala psát deník.
Tak jsem si říkala, že bych jí mohla ukázat svoje letopisy (Marnie? :-) ) a trochu ji tak motivovat, aby vydržela.
Vytáhla jsem ze zaprášený krabice svoje deníky, který jsem si psala od 6. třídy.
Mě tenkrát k začátku písemnictví taky inspirovali jiní (a některý zápisy jako by zaváněly inspirací odjinud).
Namátkou jsem je prolistovala a pak jsem musela uznat, že tohle svým dětem dávat za příklad rozhodně nechci.
Tolik sebepodceňování, hořkosti, trapnosti, hodnocení a obviňování všech kolem sebe za svou neschopnost, malosti, snahy jen nějak přežít místo touhy létat ... jim opravdu ukazovat nebudu.
Tak jsme si spolu prohlídli nějaký pohledy, přečetli pár pubertálních veršů a zase jsem minulost uklidila, kam patří.
Přiznám se, že některý vzpomínky, který jsem už vytěsnila, se mnou docela zamávaly.
Ještě, že jsem si v neděli v CDB zopákla s psycholožkou na školení dobrovolníků některý fyziologický souvislosti s pubertou, protože jinak by to bylo na depku.

Nechci se vracet do mládí a nepřestanu bejt vděčná za novej začátek.
Na ten nikdy není pozdě.
.........................................................................
Dneškem se odpojuju na 40 dní od sítí.
Nějaký příspěvky mám v zásobě, ty průběžně postnu, ale jinak budu jen omezeně na telefonu a mailu.
Děkuji za pochopení :-).

Celožitně aneb nejlepší chleba pod sluncem (teda pro mě)

Krůček pro lidstvo, možná totiž znáte, ale pro nás velký skok vpřed!
Když Ranhojič doporučil Lukorovi vzdát se úplně pšenice (i špaldy), loučila jsem se hlavně s výborným chlebem a byla jsem, přiznám se, dost rozladěná.
Znám docela dost bezpšeničných receptů k pečení, chleba jsem se ale vzdát nechtěla a celožitný chleba jsem měla spojený s hutným mazlavým kvádrem, co neleze do krku a sním ho, ale jen jako plnivo. 
Nehodila jsem ale flintu do žita a z pšeničnožitného chleba pro zaměstnané ženy jsem postupným ubíráním špaldy a zakomponováním zjednodušujících vychytávek vytvořila... tramtadadááá ..... !

NEJLEPŠÍ BEZÚDRŽBOVÝ CELOŽITNÝ CHLEBA BEZ HNĚTENÍ 
PRO PEČICÍ IGNORANTY (jako jsem já)  A ZARYTÝ NEPEKAŘE :-)

který je chuťově lepší, křupavější, vláčnější, kyselkavější, prostě úplně boží a žeru ho pořád :-).

Upravený recept po zakomponování všech fíglů - bez hnětení, takže už prostě nemůže být snadnější:
(1. pečení je dobré podniknout o víkendu a vyzkoušet si načasování, ale pak už to jede jak po másle - tak směle do toho! Když jsem to zvládla já, zvládne každý.)

 
KROK 1 (kvas)
600 g žitné chlebové mouky (používám Předměřickou chlebovou nebo Bioharmonii a není to placená reklama, prostě se mi nejvíc osvědčily)
600 g vody (lepší je vlažná)
kvásek (1 - 2 vrchovaté lžíce mého siláka devítiletého Josífka - v zimě raději odebírám více, aby vše stihlo prokvasit a uchovávám v lednici v benzinkovém kelímku s proděravělým víčkem)

- společně zamíchat, v míse zakrýt igelitem (nechat jen malý otvor na dýchání) a nechat stát v pokojové teplotě cca 5 - 6 hodin (v létě je hotovo i dříve).
- po této době nezapomenout odebrat do kelímku stejné množství kvásku na příští pečení!

KROK 2 (těsto)
- pokud jste nezapomněli odebrat kvásek na příští pečení, můžete do mísy ke kvasu přisypat další suroviny a vytvořit tak finální těsto:

cca 400 g té samé žitné mouky (dřív jsem dávala špaldovou, ale takhle to chutná mnohem líp!)
21 g soli podle chuti
kmín (lze vynechat, ale já dávám hodně)
cca 150 - 160 g vody
- dobře zamíchat a nechat stát dalších 5 hodin v pokojové teplotě pod igelitem (i tuhle fázi lze časem krátit podle potřeby nebo ji úplně vynechat)

KROK 3 (chleba)
- po této době jsem dříve hnětla (a zpočátku i nadávala) a zapleskala celou linku moukou a tu pak drhla ...
Dnes už nehnětu a nerozčiluju se a krásný bublinkatý voňavý těsto prostě a jednoduše vyškrábnu lžící do vysypané ošatky a jenom uhladím, malučko posypu moukou a přikryju igelitem.
Ošatku přikrytou igelitem nechám v lednici přes noc (vydrží i déle, když nemáte čas péct, třeba do odpoledne).
Přiznám se ale, že pokud potřebuju chleba už druhý den (třeba o víkendu), začnu rozkvášet ráno, všechny fáze dodržuju podle oka a místo studeného kynutí v lednici nechám kynout v teple jen cca 2 hodiny na ošatce a co můžu, tak dochladím v lednici a peču. Lednice zabraňuje roztečení.

KROK 4 (pečení)
- rozpálím troubu i s plechem, na kterém chleba peču, a se starším pekáčem, do kterého se později nalije voda (k vytvoření páry, aby se vytvořila kůrka) - vše na 250°C.
Až když je trouba rozpálená, vytáhnu bochník z lednice a vyklopím ho na větší dřevěné prkénko s pečicím papírem. Bochník potřu vodou, otevřu troubu, po prkénku opatrně sesunu bochník s papírem na plech, do hlubokého pekáče naliju hrnek studené vody a zavřu dvířka.
Peču 20 minut na 250 °C při oboustranném pečení, pak na 5 - 8 minut při stejné teplotě přepnu na horkovzduch kvůli kůrce, po této době vytáhnu pekáč s vodou a snížím teplotu na 200 °C + vrátím na oboustranné pečení.
Když chleba budete péct 20 minut na 250°C na oboustranné pečení s pekáčem s vodou a po téhle době vyndáte pekáč s vodou a snížíte teplotu na 200 °C, nic se nestane, některý trouby ani horkovzduch nemají, takže pohoda.
Dopečeme podle požadavku na kůrku (hotový je po následujících 30 - 35 minutách, ale může se doba prodloužit až na 40 minut).
Bochník vytáhnu z trouby a nechám vychladnout na mřížce.
Krájet se smí až úplně vychladlý, cca po 2 hodinách, jinak se z něj vypaří vlhkost.

JOSÍFEK (devítiletý kvásek vonící po ovoci, kterým zásobuju celou školu :-) )

- v lednici Chozé vydrží týden bez povšimnutí, když ani po týdnu neplánujete péct, udělejte alespoň KROK 1 (třeba v menším poměru 100 g mouky a 100 g vody, odeberte si kvásek na příští pečení a zbytek použijte na kyselo, rozdejte nebo v krajním případě vyhoďte).
- těsto i kvásek je třeba mít pořád pod igelitem, aby chleba neztrácel vláhu
- do těsta nepřidávejte žádná suchá semínka, pokud chcete semínkový chléb, je potřeba hrst semínek nejprve zalít vroucí slanou vodou a nechat alespoň 6 hodin nabobtnat
- uchovávat v kelímku s proděravělým víčkem a v lednici, ale ne ve dvířkách, aby se s ním co nejméně hýbalo
- kvásek je silný, proto mísu od těsta a náčiní neumývejte ve dřezu, aby nedocházelo k jeho množení a následnému ucpání odpadu, stačí nechat mísu oschnout a suché těsto oloupat, já používám jednu mísu jen na chleba a nemyju ji 
- pečení je velmi jednoduché a nenáročné, recept je pouze časově náročný vzhledem k době kynutí, proto se vyplatí pečení poprvé dobře naplánovat, jakmile to dostanete do hlavy, je vše bezúdržbové
- kváskové pečivo je výživné a šetrné k zažívání, i přes upečení chléb zůstává tzv. živým (stále obsahuje mnoho střevu prospěšných bakterií) a pomáhá udržovat zdravou střevní mikroflóru 

P.S. Foto časem vyměním za nějaké reprezentativnější :-).

Jarky

Ne že by se předtím nic nedělo.
Jak jsem psala u sebe, přihlížíme přípravě Anky na 1. sv. přijímání, pololetí za mnou, oslavy výročí založení domu SDB a úžasnej Víťa Marčík, chřipková epidemie v práci ... a konečně Hromnice a toho světla aspoň trochu více.
Taky jsem hodně pekla, protože Lukor přišel s teorií, že děti jdou (zase) po sladkostech jak slepice po flusu, protože prý málo peču (a chleba se nepočítá !?).
Tak jsem pekla o víkendu i v týdnu.
Teorie nepotvrzena.

O jarkách se opět ukázalo, jak neumím moc odpočívat.
Ale můžu bejt ráda, že mě nesklátila chřipka jako všechny okolo. 

 
Přestože v hotýlku Sirákov na hřebínku někde mezi Vsetínem a Zlínem bylo více než přívětivě (podíl na tom měla jejich vlastní hlíva, kterou jsem užívala dvakrát denně v jejich nešizené domácí valašské stravě), 4 noci byly tak akorát a víc bych asi nevydržela.

Užili jsme si asi všech druhů počasí: slunečné skorojaro u salíků ve Zlíně a v Zoo v Lešné, bahnitou a větrnou smršť na rozhledně Vartovna a sněhovou bitvu až na spoďáry těsně pod Kohútkou, kde jsme na noname kopci rozsekali boby poté, co jsme nedali bez řetězů poslední zatáčku k lanovce. 

Nikdy jsem nebyla žádnej aktivista, ale návštěvy zoo mě už od dětství moc nebraly.
Trošku jsem si ale říkala, že bych se někdy kvůli dětem překonat mohla.
Tak jo... ale i tak mi bylo z některých apatických zvířat zavřených ve výběhu smutno.
Ano, ZOO Lešná je opravdu jedna z nejhezčích zoologických zahrad u nás, ale jsem ráda, že jsem si svou rodičovskou povinnost splnila a zase mě nikde dlouho nikdo neuvidí :-).

Neděle:

Jedny z mála zvířat, ze kterých se moje duše tetelila blahem, byli společenští rejnoci, kteří se vehementně dožadovali pohlazení.

Pondělí:

Jediná fotka z vrcholu rozhledny, než jsem se začala modlit, aby mi Sabine neodfoukla foťák :-)...

 Úterý:

 
Středa: Před odjezdem jsme ještě museli zkouknout Karlovu chalupu :-).

...

Ranhojič, u kterýho jsme se stavili na zpáteční cestě, navnadil Lukora, že by mohl časem vyměnit píchání inzulinu za perorální udržovací léky, takže zase teď pojedu trochu dietku.

A je po Vánocích.

Letos poprvé, co jsme nebyli na Štědrý večer sami - sjela se rodina na dva dny k nám.
Pak honem k rodině Lukora, tři dny spánku v kuse a nakonec nemoc až do Tří králů - NoJoNo.
Doplňky, co mě drží v práci bez ztráty kytičky, mi došly už někdy v listopadu, to se pak člověk nemůže divit :-).
Obsah všech pokladen opět rekordní, bedna vykoledovaných sladkostí už odpočívá v CDB.
Letos vokálně - instrumentální verze s ukulele a flétnou :-).

 ...................................................................................................

Dlouho jsem nebyla nemocná víc než s třídenní rýmou.
Ale! Měla jsem čas sjet snad všechny pohádky, co existujou - krásně shrnuly moje zkušenosti z posledních let:

- Dobro a zlo existuje a ten, kdo říká, že ne, ještě konzumuje zlo pod maskou dobra nebo si lže do kapsy (chápu, že je dneska moderní jeho existenci popírat, ale sorryjako, musela jsem :-) ).
- Nejjednodušší cesta (většinou pomocí kouzel) a rozhodnutí, že si člověk se vším poradí nejlíp sám (byť je to možný a nikdy jsem to nepopírala), vede většinou do pekla (Čertí brko, Anděl Páně).
- Pýcha předchází pád (Sůl nad zlato).
- Každej den neděle a uspokojení (jen) biopotřeb se stejně vždycky přejí ... (Čertí brko).
- Všechny vypůjčené kouzelné berličky (byť fungují) stejně člověk nakonec vrátí (a jak rád!).
- Vyplatí se stát si za svým, i za cenu toho, že člověk vypadá jako ten debil (Škola princů).
- Boží mlýny melou (S čerty nejsou žerty)!
- Není všechno zlato, co se třpytí a dobro zakryté buranstvím stejně jako zlo zakryté vznešeností stejně dřív nebo později vybublá na povrch (Princezna a půl království). 
Našla jsem se v Markovi Ebenovi alias rytíři Valeriánovi a rozhodla jsem se, že na tom, že se za vše předem (slušně nebo trapně? :-) ) omluvím, nebudu nic měnit :-).
A hlavně:
- Oběť se vždycky vyplatí a - f u n g u j e (!) (Sedmero krkavců).
- Když si člověk nechá pomoct vyšší mocí (stačí poprosit), všechno dobře dopadne (Anděl Páně I a II).

Možná jsem naivní, ale tak to prostě mám.
Tak dobrej rok přeju!

Léčba Neratovem

Už když jsme si na podzim rezervovali pokoj na chatě, tušila jsem, že to bude takhle těsně před Vánoci dobrej sebezáchovnej nápad.
Tak posledních 14 dní před jsem ryla (opět!!!) držkou v zemi (a to si porád myslím, jak jsem uvědomělá!).
V pátek jsem přes všechny překážky vypadla asi poprvé po vyučování hned domů, při balení vyšilovala, hodně křičela na děti, cejtila jsem, jak jsem hodně vyčerpaná a ještě víc trapná.
Při hysteráku po Lukorově návratu z práce jsem věděla, že čím víc hysterčím, tím víc potřebuju vypadnout.
A bylo to tak.
Z posledních sil jsme se nalodili do auta a kolem 21. hodiny se už ubytovávali v ohlušujícím tichu.
Poslední vychylující scénka pravděpodobně slyšená zbytkem osazenstva chaty, najíst, nadýchat se v tmavým kostele a asi 10 hodin spánku v kuse. 
Ráno pařezák žitnýho chleba s čerstvou kozí lučinou a zeleninou a ven.
Tolik mi chyběl kyslík, tolik mi chybělo ticho, tolik mi chyběl pohyb!
S držkováním spolubydlících za zády jsem vyběhla za fungl novým mostem přes Divokou Orlici do kopců na polské straně a vydýchávala.
A dobrý!!

... a v neděli skvělá neratovská schola, seznámení s místníma chalupářema s osmi dětma, exkurze v jejich opravované chalupě :-), kafe, další výběh na hřeben a konečně dlouho očekávaný příjezd Kopečkovic.

A povídání a prohlížení knih z Dlouhý punčochy a ráno za tmy roráty pro 5 lidí.

Mise splněna!

Teda ta moje.

Některý mise je třeba ještě vybojovat.

.....................................................................

Přání jsme letos nezvládli ani obrazem ani písní.

Ani jsme se nějak nesnažili, protože jsem letos nakoupila přání a PFko od Oringle.

Její fotkokresbový koláže mě prostě baví.

Tohle úžasný PFko se nakonec rozhodla ani nedat do tisku poté, co ji na sítích někdo sepsul za to, že poškozuje práva oněch důchodkyň, které kdysi vyfotila u polského Baltu.

No, já nevím.

Sama jsem pro ochranu soukromí svýho i ostatních, ale ... myslím, že i gdpr by se mělo dodržovat s rozumem... kloboučky obě dámy, myslím, dostatečně chrání a koláž mi přijde tak dokonalá, že být na ní by mi byla čest :-). 

Edit: polovina mužovy rodiny si dokonce myslí, že paní oslovující Máňu je muž! ;-)

Tak pokud vás to neurazí, přeju vám radostný Vánoce a - ať je dobře! Nebo aspoň líp :-).

Sakrajda

Když v říjnu přijela Kačenka (Kacha), přivezla kromě krásný knihy pro holky tyhle nádherný handmade dárky.

Na ořechovku jsme ještě nesáhli a i když mě předvánoční šílenství míjí (děkuju!!!), říkala jsem si, že Kačenčina povidla zaslouží zpracovat nějakým zvláště důstojným způsobem :-). No a když jsem v Herbáři viděla tuhle skvělou podkrkonošskou záležitost, po dlouhý době mě popadla chuť vyzkoušet něco novýho.
Hned jsme tenhle recept adoptovali a udělali z něj tradici - a jakou! 

SAKRAJDA (perníkový závin s povidly a ořechy)

na 2 nohavice (dělala jsem z dvojnásobné dávky a jak jsme se nejen v Neratově poměli!):

300 g hladké mouky (dala jsem špaldovou)
150 g moučkového cukru (dala jsem méně třtinové moučky a dohonila to moukou a u diabetika dobrý)
2 lžíce holandského kakaa
2 lžičky perníkového koření (dala jsem perníkovou směs, co jsme si vykoledovali v domově seniorů, ale kdybych ji neměla, dala bych v hmoždíři drcených 5 hřebíčků + půl lžičky anýzu + lžičku skořice jako do vánočních perníků)
lžička jedlé sody nebo půl balení prášku do pečiva, nejlépe z vinného kamene
2 vejce
2 lžíce medu + 80 g másla (rozehřívám společně ve vodní lázni)
3 lžíce ovesného mléka
1 lžíce rumu

Těsto rozdělím na dvě poloviny a vyválím na pomoučeném vále jako těsto na štrúdl.
Pomažu hustě povidly a posypu sekanými vlašskými ořechy (cca 150 g povidel + 150 g ořechů) a zavinu.
Nohavice pomažu rozšlehaným vejcem a peču na 180°C asi 2o - 25 minut.
Vřele doporučuju!

Knížecí Vánoce v Ratibořicích

... jezdili jsme tam se školou skoro každej rok.
A teď jsem tam byla s mýma miloušema.
Jedna z míň hektických chvil před Vánoci na začátku prosince.
Moc hezký a hlavně nikde žádný davy jako jinde...

Od poslední akce v úterý, kdy jsme byli s dětma hrát v domově pro seniory, se snažím zpomalit, zběsile brzdit, léčit se... zase. 
Jako fakt by mě zajímalo, jak to dělají ostatní.