Na Gargáááno! - část 2 - Slovinsko

Stejně jako u Rakouska, i ve Slovinsku jsme se na cestě do Itošky ohledně cílů částečně inspirovali článkem Míši. (Díky!)

Prvním cílem bylo jezero Jasna Lake nedaleko Krajnske Gory. 
Kolem jezera jde bez problému parkovat a protože bylo vedro k padnutí, čtrnáctistupňová voda příjemně osvěžila (ve vedlejší říčce Píšnica, která dvoujezero napájí, je ještě méně, tak mě osobně třeba málem kleplo :-) ).
Foto bez holek se zlatorogem bohužel nemám, takže toto je Píšnica :-). 
Holky všude po cestě lovily kachny, holuby a spol., takže jim ledová voda vůbec nevadila.

 Příště bych odtud vyrazila rovnou na sedlo Vršič a k peřejím řeky Soči, na který jsem se těšila, ale když jsme pak druhý den viděli objížďky a zácpy, rozhodli jsme se nevracet.
Naše další zastávka byla tedy vesnice Mojstrana.
Tady jsme se drželi stále Triglavské cesty (která na konci brutálně prášila :-) ) kolem parkoviště u vodopádu Peričník stále nahoru k údolí Vrata, kde se poslední parkoviště nachází nedaleko chaty Aljažev dom.
Přijeli jsme kolem páté, kdy zrovna končí doba placeného parkoviště.
Určitě je dobré sem jet brzy ráno nebo později odpoledne, protože ten provoz na štěrkové cestě je docela síla.
Prošli jsme se v údolí s nádhernými výhledy na masiv Triglavu (těším se, někdy...!).

hůlka, no.

Snad hodinu jsme pozorovali myš (dokud ji Anna nechtěla ulovit).

Na zpáteční cestě jsme zastavili ještě u vodopádu Peričník, kde už byl taky klid a řekli nám, že už máme parking gratis :-).
Tahle zastávka byla boží, protože stát na římse za vodopádem, nechat se osvěžovat mlhou a kapající vodou a poslouchat ohlušující řev padající vody ... to byl zážitek nejen pro děti.

Potom už byl čas pomalu na jídlo a hygienu, což jsme provedli na jednom z lesních odpočívadel na cestě zpět do Mojstrany.
Protože na hledání noclehu už byla tma a v národním parku jsme fakt spát nechtěli, vydali jsme se z nouze spát na nedaleký dálniční odpočívadlo, aby nás pak ráno mrzelo, že jsme to nezapíchli hned pod Mojstranou  - pod vesnicí vedle turistickýho odpočívadla byla totiž u řeky luxusní pískovna krytá stromy a z druhý strany haldama písku a štěrku, kam nebylo ze silnice vůbec vidět.
Tak jsme si tam ráno aspoň udělali piknik a když jsme pak viděli objížďky kolem Vintgaru, stočili jsme to rovnou na jezero Bled.
Na okraji města jsme doplnili zásoby a po počátečním psychu s parkováním jsme se prošli kolem jezera a u jachtařskýho klubu se vykoupali.

  Protože tam ale na náš vkus bylo moc lidí (a Čechů :-) ), utekli jsme (dopravní zácpou) a večer už jsme hodovali v Terstu.

Ale o tom zase příště. 
Necenzurované fotky u mě.

Na Gargáááno - část 1 - Rakousko

Zjistila jsem, že neumím moc fotit bez dětí a tak veřejná verze všech příspěvků bude trochu chudá, pardon :-).

Některý úseky budou hodně monotematický, ale chci si je uchovat, tak kdyžtak rolujte :-).

Protože jsme od příbuzných vyrazili až navečer, dojeli jsme akorát tak do Lince.

Podle aplikace jsme našli plac pro obytňáky hned na břehu Dunaje.

Na blízký lodi probíhala zrovna bujará párty, takže strategickou polohu s volným přístupem k WC, pitné vodě + hned vedle kostel na neděli, jsem ocenila až později a ráno.

Oslovil nás dobrodinec, který zrovna odjížděl a věnoval nám svůj parkovací lístek a když už jsem myslela, že ve vedru a řevu z lodi snad neusnu, párty i vedro ukončila a vzduch projasnila pěkná bouře.

Ráno doplnění vody, hygiena, mše v němčině i znakovým jazyce a tradá směr Alpy.

Hledala jsem nějaká pěkná místa na cestě do Itošky a v časovém presu před odjezdem jsem vyzobala některá místa ze super cestopisu Míši TADY. (Díky moc za ušetřený čas!)

Takže:

Traunsee a krátká procházka s mrholením.

Při příjezdu na Langbathsee se vyjasnilo a zvládli jsme nejen procházku kolem jezera, ale i skvělou koupačku a to téměř soukromou :-).
Za mě nejkrásnější jezero.

Hallstatt je nádherný městečko s domečkama na kůlech na vodě, vyhlídkou Skywalk, dají se tu navštívit solné doly nebo vodopády, ale ... bylo totálně přecpaný a o parkování ani nemluvím, takže jsme kolem Halštatskýho jezera projeli až do Obertraunu a protože byl už večer, obhlídli jsme, kudy ráno na lanovku Dachsteinseilbahn a vyhlídli jsme si místečko na spaní (uff).

Ráno jsme po nákupu jídla zakoupili rodinný vyhlídkový lístek na soustavu tří na sebe navazujících lanovek a hodlali jsme si hory řádně užít.
Musím říct, že všude bylo tolik zajímavých cílů, že jsme konečně vůbec holky nemuseli pobízet k chůzi, všude běžely před námi a dali jsme za celý den tak 15 km.

Na první mezistanici všichni túristi nasadili zběsilý tempo směr Obří ledová a Mamutí jeskyně (museli, jinak by to všechno nestihli), my jsme si ale v klídku a o samotě prohlídli muzeum (model jeskynních prostor v masivu Krippensteinu byl dechberoucí) a expozici zaměřenou na velikost ekologické stopy jednotlivých států, podívali se na film o tom, jak horolezci jeskyně objevili (s dobovým vybavením!) a holky se vyřádily na důmyslný dřevěný průlezce.

Pak už jsme pokračovali druhým úsekem na Krippenstein.
Skoro žádní lidi nešli od lanovky na místního žraloka (cca 45 minut cesty) coby symbol dávných dob, kdy se tu nacházelo moře, takže jsme se vydali nejdřív tam.

Po návratu k lanovce se nám zdála koncentrace lidí na hlavních atrakcích příliš vysoká, takže jsme se rozhodli zajet posledním úsekem lanovky na chatu Gjaidalm, kde jsme si dali oběd a byla to ta nejlepší volba.

Všechno tu je babyfriendly a zympátiš, děti můžou ke zvířatům do ohrady (holkám se ve spolupráci s místními dětmi podařilo vypustit beránka, takže hned na úvod podnikly lov), na písku plácat dorty, k dispozici posezení a hamaky k pohovění si po dobrém obědě.

Biostrava v praxi, nádhera a nejlepší polívka v životě asi.

No a pak už zpět na Krippenstein, kde mezitím opadly davy.
Takže kaplnka, spirálová vyhlídka Welterbespirale, odpočívadla, lehce adrenalinová vyhlídka Five Fingers.

Výhoda (?) skoro všech kaplí v Alpách je v tom, že tam je člověk většinou sám :-).

Ještě trochu koulovačky a pak už navečer zpátky k autu a pokračování (malou horskou silničkou za 12 euro) na náhorní plošinu Tauplitzalm s nádhernými výhledy, kde jsme spali.
Jeden z nejlepších noclehů totok, voda, wc ...

Další den výlet po stezce šesti jezer (6-Seen-Wanderung), z nichž jsme tedy prošli jen 4, ale stačilo, protože Emouš vypadala na úpal, úžeh nebo něco takovýho.

Těžký bylo vzdát cestu uprostřed klesání na Steiersee, kde jsme se chtěli vykoupat, a otočit to, protože jsme se báli, že Emouš odpadne.
Moc jsme se nemýlili, nevím, jak se jí to podařilo, ale i přes mazání se jí udělal na bradě puchýř a bylo vidět, že má dost, takže to bylo dobrý rozhodnutí a vykoupem se jindy. 

Naproti téhle kaplnce jsme jedli (název hütte si bohužel napamatuju), doufala jsem, že zopakujeme včerejší pošušňání, ale nebylo to dobrý, vůbec.

Po návratu k autu ještě doplnění vody, rychlá káva a pokračování směr Slovinsko, o kterým napíšu příště.

Spíme na klidným horským odpočívadle nedaleko slovinských hranic, jedna z hezkých hvězdných nocí, se stříčkem v kelímku a zásadními rozhovory ve dvou.

Kompetní rodinná fotogalerie je u mě :-).