Tak jsem zvědavá ...

... jak dlouho v pondělí vydrží.
Dávám (opatrnýmu) bolševikovi v těch přezkáčích pět, maximálně deset minut.
A doufám, že mě překvapí.
Hlavně, když nebude posera jako matka.

Horší to bude s těma ostatníma.

Rostlinně

Teď to tu moc nežije, vím, ale stejně jako každý rok u mě frčí přes leden/únor hlavně práce, spánek, imunizace (a spánek), jarní únava (a proto spánek), a pokusy o vzkříšení těla i ducha :-).

Rostlinná strava mi dělá dobře nejen po fyzický stránce, ale hlavně se po úpravě jídelníčku cítím mnohem klidnější a možná i citlivější.
Potřebovala jsem to už jako sůl.
Dneska jsem sice zapomněla, že jsem si v jídelně jako hrdina odhlásila v rámci úpravy stravy ovocný knedlíky a pak byla ráda za vysomrovanej zeleninovej kuskus, ale doma se ta změna promítla docela výrazně.

Už dlouho mě lákalo u Pierra vyzkoušet veganské výpečky.
Hlavně jsem nevěřila, že sojový nemaso, který mi fakt nechutná, jde naložit tak, aby si člověk pochutnal bez ztráty kytičky.
Takže když jsem na jednom blogu objevila fígle dlouholetých veganů, jak na marinádu, šla jsem do toho sama.
A protože jsem postup dodržela, jen jsem na 200 g suchých sojových nudliček použila skoro dvojnásobek marinády a knedlíky udělala chlupatý, na recept jen odkážu TAM .
Místo chlupatých jsem chtěla vyzkoušet jáhlové knedlíky, ale někde jsem zazdila jáhly, tak příště :-).
Nebo si k tomu můžou dietáři udělat tahle joštošná srdéčka . 

Za rychlé mobilní foto se omlouvám, byla už tma a netušila jsem, že to bude vážně jedlé, někdy přefotím.

Pro duši i tělo

Otevřela jsem Modlitbu argentinských nocí od Váchy hned pod vánočním stromem na téhle stránce:

Asi náhoda :-), i jako odpověď na mou otázku.
A náhodou mi to tu leží až do dneška, kdy to dloubne pod žebra ...

Práce dneškem začíná na obou frontách - na duchu i na těle.
Dlouhodobě si lezu na nervy, nemůžu se na sebe ani podívat a jen čekám, až dojdu na to dno a zdravě se naštvu :-).
Ranní štukatérství v koupelně, těsný oblečení, únava, vrzající kolena... a vím naprosto přesně, čím jsem si je zasloužila (jste to, co jíte)... takže je čas na generální úklid.
V práci jsem zabouchla dveře brzy (holka magor, tolik dní jsem tam regulérně do večera a pak mi je blbý odejít normálně?), upekla chleba, navařila zeleninovou polívku a zachránila jedny čerstvý krájený kvasnice (který jsem původně koupila na masopustní vdolky, ale děti s horečkou na ně neměly chuť).
Kdo by po zimě nepotřeboval béčko? Přiznám rovnou, že drožďovou pomazánku fakt nemusím a když jsem ji jedla, tak kvůli prospěšným látkám.
Po dnešku ji ale asi rehabilituju.
Na několika veganských webech jsem totiž objevila verzi, která je fakt jedlá (ano, nakonec jsem tam zamíchala bílky z domácích vajec, ale jde to i bez nich).
Za foto na první dobrou se omlouvám, ani jsem neměla žádnej zelenej blázinec na ozdobu (na řeřichu se chystám už týdny a zelinář má přijet až zítra).
Takže na to, jak hrozně to vypadá, je to fakt moc dobrý a fakt mi to udělalo dobře ...

DROŽĎOVÁ POMAZÁNKA S MRKVÍ
Na trošce tuku (máslo nebo olej) jsem zpěnila pokrájenou střední cibuli a střední mrkev nastrouhanou nahrubo. Když obojí začalo zlátnout, přidala jsem větší kostku čerstvých kvasnic (velikost asi jako 1,5 - 2 kostičky toho takovýho unifikovanýho droždí) a nechala je rozpustit. 
Podlila jsem maličko vodou a bohatě okořenila solí, pepřem, sušeným česnekem a paprikou. 
Zahustit se to dá strouhankou, ale já dlouhodobě používám místo strouhanky ovesnokukuřičnou kaši nebo kukuřičnou strouhanku ze zdravé výživy (i na obalování). 
Nakonec jsem nalila bílky ze dvou domácích vajec (neměla bych jíst žloutky, jinak není důvod je nedávat celá). 
Dosolit se může kvalitní sojovkou.
S kváskovým chlebem je to lahoda.
Tak vzhůru do doby postní!
A kdo by čekal Valentajna (u mě?), tak sorryjako :-).

Píseň moře

Když jsem loni hledala pohádku, na kterou půjdem se školou do kina (zvítězil nakonec taky skvělý Paddington 2), narazila jsem na pohádku, která možná trochu zapadla mezi všema Mimoněma a Transylvániema (a rozhodně bych ji nedoporučila jen dětem!). 
Sjeli jsme ji, poplakali jsme si a zamilovali jsme si ji. 
Irský film na motivy keltských pověstí, působivá animace a nádherná hudba (česká verze od Markéty Irglové, kterou se teď Anička začala učit na cello). 
Poselství neprozradím, ale za všechny vřele doporučuju! 

Pevnost poznání

Výukový program Lidské tělo jako puzzle (zlomek):

Přenos kyslíku do mozku :-)

Uvnitř oka - aneb jak vidí člověk s šedým/zeleným zákalem, astigmatismem, s poruchou vnímání barev, jak vidí moucha...

Expozice Voda živá (zlomek) :

Animátoři z UPOL - profi!

Koloběh vody v přírodě včetně průsaku vrstvami :-). Vybrat si můžete mírný deštík i pořádnou bouři.

Expozice Světlo a tma + Planetárium :

Kolem Korunní pevnůstky v Olomouci (když byla ještě ruinou) jsem chodila, když jsem studovala.
Proto mě nadchlo, jak ji proměnili !
Věda a učení už snad nemůže být zábavnější.

Fotek jsem vybrala jen malý zlomek kvůli dětem (bohužel to povětšinou nejsou ty povedené, ale s těma kobylkama nebyl na nějaký velký focení moc čas :-) ), skutečnost je ještě mnohem barvitější.
Tak kdyby někdo neznal ... mějte pěkný víkend!

Reportáž pro ty, co nemohli

 

 

U nejvíc "fotogenické" zdi :-) ...

Marion ošerpována.
Je tak svá!
Strejda ožil a i když nechtěl jít, prohnal nás nakonec na parketu všechny.
A teta určitě seděla na jediný záhadně volný židli a byla pyšná.
A já už můžu dělat plačku :-).
Tradičně jsme zavírali (dežaví x 2).
Ještě ráno mi Lukor tahal z chodidel třísky a zbytky punčoch :-).

P.S. Fota kromě dvou ukradena všem zúčastněným (mám novej telefon a zjistila jsem, že s ním neumím fotit), díky!

14 dní mezi dvěma koly je prostě moc.
I když jsem cítila ve vzduchu průšvih několik dní zpětně, stejně jsem zůstala paralyzovaná a až dnes nějak normálněji funguju.
Nevadí mi vlastně ani tak to, že Zeman, v posledních dnech by se nad ním jeden málem smiloval a na ty sliby (zase) skočil, ostatně jsme za těch pět let zocelení.
Jako to, jak moc to bylo těsně (pro někoho stejně příležitost k nesoudnýmu poplácávání po ramenou).
Jako upocenej Okamura, kterej vedle dědy vyroste a řekne naší nejlepší novinářce: "už mne nikdy neobtěžujte svými dotazy".
Chovanec, kterej snad těm vyvráceným lžím i sám věří.
Jako blbý kecy o okresním přeboru od pána bez prověrky.
Jako Klaus, co si přišel tak trapně přihřát polívčičku a "nenápadně" se připomenout Miloušovi, komu vděčí za poslední nerozhodnuté - že by příprava půdy pro synáčka ?
Babiš, kterej se v přímým přenosu naprosto buransky naveze do rodičů další schopné novinářky (děsí mě, že tihle lidi mluví o zrušení Senátu a veřejnoprávní televize).
Dědouch rozbíjející techniku a rozdávající boxerský rány novinářům z TOP hotelu (jo, pardon, on byl vlastně pan R. otráven, že? Jojo, alkohol je jed ...).
Přišlo ještě někomu divné, že někteří novináři ve službě slaví vítězství?
První "dámy" a jejich reakce.
"Shut up" už je jen třešnička.
Forma opět zvítězila nad obsahem, paranoia nad touhou létat.
Stejně jako minule. 
Drahoš rozhodně nebyl dokonalý, ale jedno jsem mu nemohla upřít - měl chuť dělat.
A někteří jsme si příliš věřili, někteří jsme příliš tlačili na pilu - ano, řeknete já ne, ale uvědomujeme si, že na nás jsou kladeny mnohem větší požadavky?
Podobně už uvažuje i Vácha .
Jak řekla Petra v některém z komentářů pod svým příspěvkem:  
"Na Horáčka bylo možné vytáhnout hazard, na diplomata Fischera, že je moc zjevný katolík, na Hilšera, že je to frajer mladej, ale na chemika Drahoše? Vždyť na jeho místě mohla být klidně moje maminka nebo můj táta, oba ve svém oboru uznávaní chemici (tedy samozřejmě ne na takovém akademickém postu) žijící si poklidně svůj život - a jen by se přihlásili, už by to jelo v pedofilních kolejích... Co je tohle za šerednou českou vlastnost?"

ALE!
Dlouho mi trvalo, než jsem našla něco pozitivního na tom všem.
Takže Martin Jaroš se slíbil zapojit do veřejného života po boku všech neúspěšných kandidátů.
Chce se věnovat školství, což mě těší, protože jeho příspěvky o školství v Kuvajtu mě baví moc.
Takže se ráda přiučím.
Tak zpátky ke strojům! :-)

P.S. Než jsem to sem nasmolila, zjistila jsem, že skoro totéž napsala (mnohem líp) Marťa. 
I tak si to tu chci na památku nechat...

Znovunarozená

Minulý týden si skoro nepamatuju.
Poslední matná vzpomínka je z poslední Aniččiny oslavy narozek.

  
Umotala jsem ještě sushi a pak se odebrala ve společnosti čtyřicítky do hajan hosti nehosti.
Měla jsem takovou chřipku, že jsem nabyla dojmu, že jsem vlastně asi nikdy předtím chřipku neměla, nebo nevím.
Dneska jsem, o všechny vánoční kila a nějaký to navíc lehčí, poprvé vyšla ven a jako bych se učila chodit, Forrest začal futrovat trávu, asi jaro nebo co.
Sluníčko, ptáci, důchodci vracející se z voleb, co víc si přát.
Vrací se mi chuť žít.
Nasávám letní atmosféru i hudbu (výbornej záznam z Colours dávali před týdnem na Artu, cca na 20. minutě můj nový objev, asi jsem jediná, kdo je neznal :-) ).
Je za mnou můj nejneoblíbenější měsíc (ani to nebolelo, teda skoro :-) ).
Prohlížím si znova všechny naše dosavadní autovandry a poutě a konečně se ke mně dostavila chuť něco začít plánovat.
Takovej novej svět tohle všechno.

______

Díky chřipce jsem neměla ani takový problém dostát svýmu minulými postu - a vypnout všechny Fejzbuki.
Vypínala jsem je se slovy Martina Jaroše (který na FB s nadhledem z Kuvajtu, kde žije se svou rodinu, trefně a neublíženě glosuje politickou situaci u nás): 
"... V druhém kole volím za prezidenta Jiřího Drahoše. Slibuju, že i kdyby na něj v příštích dvou týdnech úplně náhodou vyplavalo, že před 50 lety vysázel na Jablunkovsku les ve tvaru hákového kříže, že v tomto lese soustavně znásilňoval dřevorubce a že v Akademii věd dělal pokusy na migrantech, které vlastnoručně propašoval z Mongolska v kombíku koupeném za bony od Horáčka, tak ho stejně budu volit. ..." 
Takže když jsem před dvěma dny v posteli ty internety zase zapla, zažila jsem dežaví.
Vášně víří, a to bohužel na obou stranách.
Nízké pudy, ale také prošení lidí a zaštiťování se morálními autoritami, které na voliče Miloše působí jak rudej hadr na býka.
Když jsem před pěti lety volila Karla, přiznávám, že jsem to brala hodně osobně.
Tehdy jsem si myslela, že se nemůžu mýlit, že nejjasnější stoprocentně lepší volba je ta moje.
O pár let později jsem o své volbě mluvila s Ranhojičem.
Dva roky jsem kousala to, co mi řekl.
Od té doby nikomu nic neradím. 
Ano, nakonec jsem to stejně nevydržela a posledních pár dní se pídila po dalších informacích. 
Prohrabala jsem se jak hnojem, tak křesťanskými (?) doporučeními včetně těch s odkazy na GloriaTV (ano, to je ta televize, co před lety v ukrajinské krizi pouštěla záběr bezhlavého těla policisty na nosítkách, jakože ho zabili ti fašisti z Majdanu a o chvíli později jsem viděla stejný záběr na ČT 24, kde ovšem pan policista hlavu měl).
Rozhodla jsem se podle svýho nejlepšího svědomí.Věřím a doufám, že když drahouš vyhraje, že to bude dobré, ale narozdíl od velkého množství lidí napříč názorovým spektrem jsem si vědoma, že se taky klidně můžu mýlit.
Myslím, že i teď a vlastně pokaždé bychom měli mít stále na paměti slova Ládi Zibury, který jsem tu sdílela v říjnu. 

Tohle jsem si dnes přečetla na síti od své známé: "Ono se moc nenosí vyjádřit veřejně podporu Zemanovi...naopak. Kdo volí pana profesora, je inteligentní, moudrý a vůbec lepší člověk... v prvním kole jsem taky nebyla, ale jdu. Natruc." (atd.)

Všichni si teď sáhneme do svědomí, takovýhle dojem si z našeho jednání odnáší naši názoroví odpůrci, podobně jako před pěti lety. 
To kdyby to nedopadlo a kdyby se někdo zítra divil výsledkům.

Ale konec sejčkování (to víte, já jsem vždycky radši mile překvapená :-) ).
Ta lepší zpráva je, že budoucnost začíná u každýho z nás :-).
A já jsem optimista. Děti ve škole mají jasno, mladí mají jasno (to už jsem asi stará rašple, co?  :-) ). 
Jednou to dopadne.
Klidnou noc všem!

Vydržaj!

Včerejší odpoledne v očekávání, hlavně něco dělat.
Někdo vaří prezidentský ležák (táta), já se během návštěvy stejných lidí jako před pěti lety učím sushi (a ano, vím, že takhle nemá vypadat :-) ). 

Kostky jsou vrženy.
Tak teď všichni vypneme svoje internety a fejzbuky, nebudeme číst žádný svržený hnoje, spekulace a relativní pojmy s dojmy a bez ohledu na svoje názory se sejdeme za 14 dní na značkách, oukej?

Jsme připravení

přijmout jakýkoli výsledek?
Snad jsme se od minule poučili, tak snad jo.
Sekt se chladí, napětí houstne :-).
Horší už to být nemůže, může být snad jen líp :-).

A kdo potřebuje doping, může se uklidňovat tímhle videem . 
My si na něm ujížděli včera celá rodina, do pozdních hodin.
Aspoň na chvíli může člověk něco ovlivnit.
Jde teda jen s flash přehrávačem, takže ho spustíte asi jen přes Firefox, ale mně před pěti lety hodně pomohlo se srovnat s tím, že nejde o život :-).