Sešel se mi zase po dlouhé době kompletní materiál na výrobu čokoládového balzámu na rty.

Obdarovaní byli spokojeni a na blogu někteří z vás projevili zájem ho mít.

Venku se sice pomalu otepluje, ale pokud o něj stojíte, napište si o něj do komentářů nebo na mail :-).

Aktualita: 
Děkuji za objednávky tady i na mailu a tímto je uzavírám, protože všechny krabičky jsou už obsazené :-). 

Pokud byste si chtěli v nejbližších dnech o balzám napsat, materiál pravděpodobně budu ještě nějakou (menší) chvíli mít, ale nemůžu bohužel zaručit, že bude v obalu jako na obrázku (podle toho, co v lékárně seženu). 

Díky za pochopení :-).

Návrat zpátky: po měsíci (fotododatek)

Klidový stav před rokem.

 

1. Takhle jsem trvale zůstala po odstavení, samoléčbě a různých snahách o léčbu (nemluvím o jiných částech těla, ale rudej obličej bych neměla ty koule tady vystavit). Fotka je z období před měsícem.

2. Před třemi týdny (po týdnu diety).

3. Dnes. Poslední jizvy.

Různě to ještě občas růžoví po vysazení kortikoidů, ale nebe a dudy (nebo spíš dudy a nebe :-) ).

Odpadají kila mastí a šminek na zakrytí.

Kůže má mnohem větší sílu - neopadává po škrábání.

Líp spím a líp se budím.

Úleva. Vím, že další zlepšení bude následovat, a taky až se vystavím slunci.

Zbavení se kortikoidů a zahojení toho, co není vidět na pohled, bude ten běh na dlouhou trať.

Je to ta část věci, o který jsem mluvila, že bude pro mě nejtěžší, dělat něco pro něco, co není vidět.

To jsem si potřebovala srovnat v hlavě - to, že přestávám jásat a dělat heč a soustředím se na neuhnutí.

Dieta, čaje ani režim mi nedělají problém, jen obě děti mají pekelně vzdorovitý období, tak mi někdy ujíždějí nervy.

Ale to dám.

To jen jako renonc k příspěvku o uplynulém měsíci diety, nejen pro nevěřící Tomáše :-).

Tím bych skončila fotografickou část reality show "Z prašivce zpět člověkem" :-).

Mám skoro připravenou další várku tipů na konkrétní jídla, pak už budu asi přihazovat tipy průběžně po jednom, ať "nezdržuju provoz".

Přeju všem, kdo se pokouší o podobnou změnu, pevný nervy zejména na prvních pár dnů (pak už to jde samo, fakt! Na dobré věci se zvyká rychle.), veselou a vyklidněnou mysl a první odvážný krok k improvizaci nejen v kuchyni.

A nezapomeňte, štěstí přeje připraveným (a těm, co mají nakoupeno) ;-)! 

P.S. Už několik let jsem sháněla tyto tenisky. 

Dřív úplně stejné vyráběla firma Skechers - vydržely mi snad 10 let a byly to nejlepší tenisky, jaký jsem kdy měla (a že skoro v jiných botách nechodím:-) ).

Bohužel už několik let nebyly k dostání, litovala jsem, že jsem si jich nenakoupila víc. 

Zkusila jsem si koupit jedny jiný a po pár měsících je odrovnala, dělala si starosti, v čem budu chodit... až jsem zjistila, že naprosto stejné tenisky vyrábí britská firma Gola.

Dneska mi přišly, holky.

Zdají se mi v detailech ještě o kousek propracovanější než ty od Skechers.

Celokožené, s nejtrvanlivěji a nejodolněji vyřešenou špičkou.

Přesně tak bytelné, jak mají být, přitom pohodlné (někdy jsem je brala i na dlouhé túry, protože mi v nich bylo prostě nejlíp).

Nejlepší forma podrážky, co jsem kdy zkusila - malučko zvýšená v oblasti paty, aby netrpěla klenba a držení těla. 

Nesmekavá, na došlap měkkoučká guma, co zároveň téměř nejde okopat/odřít/sešmajdat.

Prostě moje starý dobrý stálice.

I jen obal a prospekt mi přijde vymazlený.

Na moje poměry na mateřský jsou sice drahý jako pes (no, náš pes byl vlastně dražší :-) ), ale vzhledem k jejich trvanlivosti (teda doufám minimálně ve stejnou) a vzhledem k tomu, kolik bot si ne/kupuju, dost dobrá investice.

Doporučuju všem.

Až zase budu mít peníze, zvážím koupi více párů :-).

Jaro v kuchyni a krokusy v krokusech :-).
Hezkej zbytek víkendu včetně emdéžet, slavíte-li ;-). 

(je to sice trošinku takový to must - have, o kterým psala nedávno Rosa , ale nemohla jsem si pomoct ;-) ... )

Návrat zpátky: Kontrola po měsíci

Tentokrát nás jelo na Moravu plný auto bez dětí, takže jsme při čekání na ostatní měli celý odpoledne na výlet.
Takže jsme si vyrazili na Hostýn.
Krásně bylo.
Zaujal mě fakt, že voda, která mimo zimní období teče ze všech kohoutků nejen na schodech a kterou mnozí návštěvníci a poutníci považujou za léčivou, je voda napojená na městskou síť :-).
Opravdový pramen teče z celkem nevzhledné trubky pod vodní kaplí.
Ale jelikož to byla jediná voda, která tryskala, nic netušíc jsme si nabrali :-).

Co se týče samotné kontroly, kterou jsme v úterý vpodvečer absolvovali, oproti minulýmu článku trochu uberu na euforii.
- Těšila jsem se, že po takovém zlepšení budu moct zase čerstvý ovoce a zeleninu (doteď jsem i řeřichu na chleba musela spařit vroucí vodou, tak by mi svačina v podobě nijak neupravovanýho jabka dost ulehčila), ale dokud budu mít viditelná ložiska, nesmím.
A viditelná ložiska mám: když vynechám kortikoidy, místa, kde byl ekzém, někdy lehce "zrůžoví". 
Komfort je sice na zcela jiném levelu, ale takhle to asi ještě chvíli bude :-).
- Nemáme jíst pórek (kterej jsme jedli horem dolem).
- Mizící ekzém se mi na odchodu dočasně usadil na plicích (při konvenčně léčeném ekzému obvykle zmizí ekzém a objeví se astma, takže žádná novina pro mě), proto ta viróza. Zpětně si uvědomuju, že nezačala jako obvykle bolestí v krku, ale tíhou na plicích, takže to taky sedí.
- Léky od alergologa, které jsem minulý týden během dvoudenního ležení naznak zapomněla brát a následně je vyhodnotila jako nepotřebné a vysadila je, mi bylo důrazně doporučeno brát dál.
- Finanční stránka věci (zejména nové nákupy a nové zásoby) o sobě začíná dávat znát.
- Nová várka čajů začíná prvním čajem v nekřesťanskou hodinu ranní :-(, to teda nevím, jak dám.
A celý systém se učíme znova, většina čajů má složitější přípravu než "zalít a louhovat".

Takže cesta bude delší.
No, říkala jsem hned na začátku, že jsem hroznej lempl na dlouhý tratě :-).

K tomu se přidala Aničce týden po očkování horečka a reakce v podobě nějaký vyrážky (zarděnky nebo spalničky? Nebo jinej moribundus?). 
Odmítá jíst. Jedla celkově blbě už před dietou, dieta tomu taky moc nepřidala, musím se hodně snažit, aby se jídla neopakovala, jinak se ofrňuje (a upřímně se jí až tak nedivím).
Ve školce se nají sama v pohodě, doma nejí, dokud ji někdo nenakrmí (pak není problém).
Ona, která jedla sama už skoro před dvěma lety! :-(
Nechávání ji "vyhládnout" k ničemu nevede, je hubená jak koza, takže ji krmím jako za starých časů. Snad to přejde.
Ema pro změnu nechce jíst jinak než sama, což je teď, kdy je každý druhý jídlo ryba, vážně vtipný.
Zkrátka řevy z obou stran, do toho muž bojující, aby to od nás nechyt.
To jen aby to nevypadalo jako zábava :-).

Ale abych nebyla jen za pesimistu, z Moravy jsme si přivezli i dobrý zprávy.
- Cca třetina mých plísní odešla do věčných lovišť :-).
- Přestože losos žije většinu života v moři, je v dietě brán jako sladkovodní ryba, i když by se neměl jíst tak často jako naše domácí ryby (doplním do přehledu). Jupí!
- 1 - 2 krát za měsíc smíme tresčí játra.
- Z cizokrajnýho ovoce si můžeme občas dopřát avokádo.
- Přestože se všude píše (z hlediska stravitelnosti) o prospěšnosti fermentovaných výrobků ze sóji (tempeh a spol.), v protiplísňové dietě jsou tyhle potraviny brány jako "plesnivé" :-). Takže nám bylo občas dovoleno sníst tofu, sojové klíčky nebo sojové (ne)maso (kvalitní sojovka se může, jupí), ale je třeba mít na mysli, že sója je sója a je těžko stravitelná.
Ne že bych si na tyhle věci potrpěla, spíš naopak, ale v Kuchařce ze Svatojánu je několik zajímavých receptů, kde se tofu používá místo sýru na dezerty podobné cheesecaku apod. 
Taky můžeme štrúdl slazený rozinkama. 
No a co mě překvapilo nejvíc, je, že si můžeme (my vzácně, hlavně Anička) občas osladit karamelem.
Vůbec jsem netušila, že se z hlediska acidity v těle cukr přetavením v karamel stává z kyselé potraviny zásaditou (!!!).
Heuréka!
Pro tento účel je údajně vhodnější použít bílý cukr, protože je na něm vidět proces tmavnutí, u třtinového se snadno připálí.
Ale pořád je to cukr, takže jsme si na sebe spíš ušili bič :-).

Návrat zpátky: První várka tipů na konkrétní jídla

Při přečtení vašich reakcí na minulý článek týkající se nákupů mi trochu přeběhl mráz po zádech, protože tipy, co se sem chystám vložit, rozhodně nejsou nějaké recepty, jen prosté nápady, co a jak jíst podle zásad protiplísňové diety.
Jestli se do toho nakonec někdo pustíte, ráda si s kýmkoli povyměňuju další nápady a zkušenosti.

Po svém klasickém třídenním nachlazení a pár společenských povinnostech (po bratránkově oslavě v chladných prostorách josefovské pevnosti jsem už před dvěma dny přišla o hlas) mám trošku skluz, ale jinak je mi po všech stránkách naprosto dobře.

Takže mi dovolte se zpožděním ještě malou rekapitulaci zdravotního stavu po 3 týdnech dodržování diety:
- ekzém téměř pryč !!! (jako píšu to jako by se nechumelilo, pokrok je tak rychlý, že skoro nestíhám bejt vděčná :-), ale jsem !). 
- tři kila za tři týdny pryč (a fakt mi nedělá problém se najíst v deset večer). Ač to nebyl účel, zdálo se mi, že mi jsou volnější kalhoty, tak jsem se šla pro zajímavost zvážit a bylo to pro mě příjemný překvápko a odměna. 
Jo, i před deseti lety jsem při téhle dietě hubla, ale říkala jsem si, jestli to ve třiceti po dětech bude působit stejně ... a jo. Muž zhubl dokonce pět.
- minulý týden mě poprvé napadlo, že bych u týhle stravy klidně mohla zůstat (s tím, že bych pak už tolik neřešila jídlo na návštěvách a výletech, což je na tom všem asi nejtěžší), protože to je opravdu naprosto jiný palivo. Bez cukru a kafe mám energie na rozdávání, na cvičení, který jsem dlouhodobě nestíhala, si dělám ještě cviky navíc.
A hlavně to, co je pro mě nejdůležitější: chmury jsou pryč.
No, nebudu předbíhat.

Flek na ruce, co průběžně fotím, je jedním z posledních ostrovů, kde mi zarůstají jizvy.
Dokonce si dovedu představit, že vyjdu ven jen v tričku.
Myslela jsem si, že svou práci odvádí i prášky od novýho alergologa, který jsem nasadila skoro souběžně s dietou, měly by působit proti svědění.
Ale jak jsem minulý týden lehla, na prášky jsem úplně zapomněla, po dvou dnech jsem si uvědomila, že je nejím a tak je nejím dál :-).
Kortikoidy vysazuju podle plánu.

A ještě jedna poznámka: pokud se do podobné změny chcete pustit, pusťte se do ní pokud možno bezvýhradně, uvidíte, že už po pár dnech objevíte výhody "jiného paliva" a budete mít motivaci pokračovat.
Možná to tak mám jen já, ale přijde mi, že když "vyváženě" jím všechno a zdravé střídám s méně vhodným, nejde dostatečně odhalit výhody "jiného" jídla.

Snídaně se u nás většinou řeší v různých obměnách pečivem či tasovskýma plackama s máslem, s bylinkama, s naklíčenou luštěninou, se strouhanou zeleninou (mrkev, černá ředkev ...). 

Jednou až dvakrát týdně kvalitní dušená šunka (ne uzená), my si občas koupíme dětskou, ale chystám se po odběru nových kuřat zase vařit svoji domácí . 

Jednou za čas vejce, třeba volské oko (já s Ani bez žloutku).

Různé druhy kaší, o kterých jsem už psala spoustukrát.
Snažím se mít v zásobě udělaný hummus, aby bylo vždy čím namazat placku nebo pečivo.
Než jsem odpadla, chystala jsem se udělat pomazánku z pečeného lilku a cizrny, ale bohužel jsem to už nezvládla, tak příště :-).

O víkendu jsem učinila zásadní objev - rostlinný parmezán. 
Ten se dá na chleba taky sypat místo sýru (Ema se po tom mohla dnes utlouct):

Není to žádná novina, já sama jsem ho obdivovala v Kuchařce ze Svatojánu už dávno.
Kdo tyhle stránky neznáte, vřele doporučuju, sice se mě při téhle dietě už tolik nápadů netýká, ale pořád mě moc baví.
I tenhle recept na rostlinný parmezán jsem si upravila podle naší diety.
Výroba je nesmírně jednoduchá a ta chuť! Ta mě teda dostala!

Do mixéru jsem nasypala (přibližně):
100 g lískových ořechů (proto ho mám trošku tmavší)
100 g lněných semínek (len zlatý, ale můžete dát i sezam nebo jiné druhy lnu)
3 lžíce slunečnicových semínek
50 g lahůdkového droždí (prodává se v sypké formě ve zdravé výživě a doplním ho i do nákupního seznamu)
necelou lžičku soli (podle chuti).

Rozmixováno, hotovo.
Příště budu mixovat trošku déle, len se tolik nerozdrtil, ale to je jen malá chyba na kráse.
Uchovávám v uzavíratelné krabičce v lednici.
Využijete ho všude, kam sypete klasický parmezán, my ho testovali na špagetách aglio olio s rukolou a je skvělý:

Jedeme dál, teplá jídla.
Miluju rýži (hlavně jasmínovou, basmati) v jakýchkoli podobách, takže dva tipy. 

Ostrá rýže se sázeným vejcem (pro mě jen s bílkem) je pro mě (i muže) asi největší objev sezony.
Neskonalá lahoda!
Recept je taky z Kuchařky ze Svatojánu, takže si pro něj klikněte TADY .
Bez kečupu, byť domácího, i citronu je snad ještě lepší!
Zázvor je třeba mít fakt čerstvý. 

Na rýži, ale i na kuskus, bulgur a další obilniny se hodí různé zeleninové nebo zeleninovo - luštěninové omáčky.
U mě to je většinou omáčka "co dům dal, než přijede zelinář" :-).
Vyplatí se kvůli těmto omáčkám kupovat víc mrkve, pórku a pekingského zelí, to jsou takové vděčné, cenově přijatelné a neutrálně - příjemně chutnající druhy zeleniny, které všude zapadnou, zvětší objem - a zmizí ani nevíte jak.
Ve woku na olivovém oleji osmahnu cibulku, pórek a nadrobno nakrájenou nebo nastrouhanou zeleninu (v tomhle případě je to pórek, mrkev, lilek, černá ředkev a pekingské zelí, ale hodí se i paprika, celer, dýně, atd.) případně i houby (měla jsem kousek hlívy), okořením solí, čerstvě mletým pepřem, sušeným česnekem a paprikou, hodně máme rádi tyhle omáčky okořeněné právě kořením Garam masala nebo žlutým kari. 
Podusím, zelenina pustí šťávu, ale můžete i trošku podlít.
Ke konci dušení přidám povolenou luštěninu, kterou si předvařím vždy na týden ve větším množství a napytlíkuju po porcích do mrazáku, tady je to cizrna.
Občas přidám, 2-3 lžíce drcených loupaných rajčat (kupovala jsem je v tubě v DM v biokvalitě Emě do příkrmů a pár tub mi zbylo, i když bychom je neměli jíst vůbec, kvůli dětem je tam občas přidám, protože někdy už mají těch podobných chutí plný zuby).
Střídám druhy zeleniny v omáčce, přílohy a "oblohy" - bylinky, klíčky, apod.
Můžete přidat i maso nebo lesní houby.
Omáčka je výborná i na topinkách.

Rychlá večeře - salát s pečenou hlívou (verze pro rodinu)  x  pečená hlíva s dušenou zeleninou a chlebem (verze pro mě).
Hlívu rozeberu na jednotlivé plodnice, vyskládám na plech vyložený pečicím papírem, posypu čerstvě mletým pepřem a solí, pocákám olivovým olejem a dám péct do trouby.
Dobře upečené kousky hlívy křupou, dokonce bych řekla, že chutí připomínají škvarky.
K mému talíři bych dodala, že jsem netušila, jak může být dobrá jen nastrouhaná mrkev s pórkem (poměr asi 2:1) na kusu másla, jen se solí, pepřem a trochou sušenýho česneku.
Tuhle přílohu si oblíbila rodina i třeba k pečenýmu masu.

Ryby dělám zatím převážně na přírodno.
Tady zrovna celý pstruh pečený na másle jen se solí, pepřem a kmínem.
Jako příloha zeleninové špaldoto. Špaldu nebo špaldové kernotto propláchnu a uvařím v osolené vodě do křupava (dětem většinou doměkka). Trvá to od 45 do 60 minut. 
V hluboké pánvi osmahnu na másle nadrobno nakrájenou zeleninu (tady pórek, mrkev, cuketa), ztlumím plamen a když je zelenina měkká, přisypu špaldu, případně dosolím, dopepřím, dočesnekuju, promíchám. Posypu řasou nori.
Když je pstruh dost velkej, udělám z něj filety (učím se, no, ryby u nás vždycky porcoval tatínek) a připravuju ho na pánvi, třeba jen s grilovanou zeleninou (není to moc sezónní, ale mám ráda kombinaci cukety, lilku a červený papriky a nějakýho dobrýho ochucenýho oleje).
Kapra dělám nejraději jen na másle nebo ho peču v troubě obalenýho ve směsi celozrnné mouky s kořením (sladká paprika, česnek, drcený kmín, pepř), občas smaženýho, v kukuřičný strouhance.
Ryby může celá rodina kdykoli a v jakékoli podobě, takže s tím si zatím hlavu nelámu.
Klidně si je dáme s rýží, s kuskusem nebo jen tak s chlebem.

Rychlá večeře - palačinky s dušeným špenátem.
Při přípravě tohoto jídla jsem našla úplně náhodou skvělý využití nudlí Šmakoun - štíhlé nudle .
Koupila jsem je omylem, spěchala jsem, myslela jsem, že to je klasickej šmakoun bez příchuti, až doma jsem se dočetla, že to je příloha - takové nudle, něco jako špecle.
Půlku balení jsem snědla jako přílohu ke kuřeti na paprice, dalo se to jíst, dokonce musím říct, že to bylo dobré.
A hlavně se cítil člověk po takové příloze na dost dlouho zasycen.
Přemýšlela jsem, co s druhou půlkou balení, připomínalo mi to nahodněhrubo strouhaný sýr.
Takže jsem udělala klasický dušený špenát (na másle podušený, zaprášený celozrnnou špaldovou moukou a zjemněný ovesným mlékem místo smetany), tyhle nudle nadrobno překrájela a nechala je ve špenátu prohřát. 
Směsí jsem plnila ječné palačinky a byla to opravdu velká lahoda!
Těsto na ječné palačinky jsem připravila z půl litru ovesného mléka, půl lžičky soli, dvou velkých nebo tří malých bílků (bratr si dá zase žloutky) a celozrnné ječné mouky (sypala jsem a míchala metličkou až do konzistence palačinkovýho těsta.

Tortilly s fazolovou pastou, čerstvou nebo dušenou zeleninou a kuřecím masem.
Na teplou tortillu jsem rozetřela fazolovou pastu (velká hrst vařených velkých červených fazolí, sůl, pepř, plochá lžička mletýho kmínu stejně jako sušenýho česneku, trocha koření garam masala, 3 lžíce olivového oleje a trocha vody k naředění, můžete přidat i sezamovou pastu tahini - vše do misky a rozmixovat), na ni čerstvou nebo na másle dušenou zeleninu, a orestované kuřecí maso.

Kapustová sekaná/karbanátky/nákyp s kuskusem na cibulce.
Nejradši peču na velkém plechu, práce téměř žádná a je to nejdřív hotové.
Pekla jsem na dva dny (druhý den jíme studené s chlebem). 
1 malou hlávku kapusty jsem pokrájela nadrobno a povařila v osolené vodě s kmínem, zcedila a nechala vychladnout.
Pak jsem ji promíchala s necelým kilem umletého vepřového masa, vyklepla jeden bílek z velkého vejce, na to pokrájela dvě menší cibule, dostatečně osolila a okořenila obvyklým kořením na sekanou (pepř, kmín, sladká paprika, česnek), posypala cca 200 g jemných vloček s klíčky, které sekanou zahustí. Vše důkladně prohnětla.
Hluboký plech jsem vyložila namaštěným pečicím papírem, vysypala kukuřičnou strouhankou, na něj rovnoměrně rozetřela masovou hmotu a zase posypala kukuřičnou strouhankou.
Pekla jsem ve vyhřáté troubě dozlatova.

Kuskus připravím podle návodu na obalu s oblíbeným kořením.
Osmažím dokřupava dvě nadrobno pokrájené cibule a promíchám s nakypřeným kuskusem, případně dosolím a dochutím.

No a jako nouze naučila Dalibora housti, začala jsem vymýšlet "moučníky", zatím teda slané.
Místo pizzy, pro návštěvu a tak.

KOLÁČ S DÝNÍ A OPEČENOU CIBULÍ

Do hrnce jsem nalila 5 cm vody, vložila pařák a na něj rozprostřela
400 g oloupané a očištěné máslové dýně, osolené a nakrájené na kostky.
Jakmile voda pod pařákem začala vřít, vařila jsem dýni v páře asi 15 minut doměkka.
Nechala vychladnout.
4 menší cibule jsem oloupala, nakrájela na tenká půlkolečka a dala opékat do pánve na kousek másla.

Těsto: 
150 g celozrnné špaldové mouky
100 g obyčejné hladké špaldové mouky
125 g rozpuštěného másla (půlka kostky)
lžička soli 
lžička kurkumy
lžička garam masaly
pepř, sladká paprika, sušený česnek podle chuti

Sypké ingredience jsem i s kořením smíchala v misce, vlila rozpuštěné máslo , rozmíchala a vypracovala těsto.
Jde to krásně.
Vtlačila jsem ho do dortové formy vyložené pečicím papírem.
Uvařenou dýni jsem v talíři rozmačkala vidličkou a dokořenila (podle chuti - dobrý je najemno strouhaný kousek zázvoru, česnek a pepř), rozprostřela na těsto.
Posypala bylinkami a pokladla opečenou cibulí.
Celý koláč jsem pekla v troubě dozlatova. 

Polívky, v tuto dobu samostatná jídla.
Teď jsme měli období krémových - opět dýňové s čerstvým zázvorem, mrkvové, brokolicové zahuštěné jemnými vločkami s klíčky a zjemněné ovesným mlékem.
A období vývarů s celozrnnými bezvaječnými nudlemi.
Nové polévky mám v plánu :-).

No a pro ty, co dočetli až sem, tu mám sladkou tečku.
Věříte, že tenhle dort neobsahuje žádný cukr, lepek, kakao ani vejce?
Přesto je sladký jak ... něco :-).
Já bych to ani nemusela mít, ale přijela návštěva a taky nechci děti bez sladkostí bez náhrady.
Dort bagrovala nejvíc Ema, Anička zase ocenila zbylou polevu, kterou jsem nalila do pohárků, posypala mletými ořechy a nechala ztuhnout.
Napařovala jsem přesně podle tohoto receptu .
Příště bych jen směs před napařováním projela zlehka mixérem, aby se pak nerozpadal při krájení, kdy vypadávaly rozinky apod.
Napařovala jsem toto množství nadvakrát (ve dvou nádobách), ale kromě páry po celém bytě to nemělo nějak valný efekt - dopékala jsem ho v troubě a příště ho do trouby šoupnu hned.

Tak hezký týden!
Bude jaro, jupí!

První návštěvník našeho krmicího bejváku, co není sýkora koňadra.
Sýkora mlynařík :-).
NUNU!

Omlouvám se všem čekajícím, že dneska jen stručně.
Mám už docela dost nafocenýho materiálu na tipy co jíst, ale pozdrželo se, protože jsem včera zčistajasna odpadla s virózou (člověk jde jednou za sto let k doktorovi - s dětma na očkování a tam na něj prskají, ale třeba to už je moje předjarní každoroční třídenní viróza, jak začne svítit sluníčko).
Včera večer jsem zcela padla za vlast, naštěstí tymiánová koupel působí tak rychle, že mi je dnes skoro dobře.
Raděj ještě trochu polehávám, ale zítra všechno dovysmrkám a bude snad po problému.

Návrat zpátky: Změna, krok 1: Nákupy a zásobování

Biologický jaro začalo a i když jsem to letos ani nezaregistrovala díky tomu, že jsme s dietou začali dřív, jestli chcete s nějakou očistou začít, je ideální čas. 

První a nejdůležitější věc, která je předpokladem úspěchu při pokusu o změny stravovacích zvyklostí, je dobře se zásobit.

A všeho koupit dostatek, dodávám z vlastní zkušenosti - samozřejmě jedna věc je otázka, jestli vám daná věc bude chutnat, ale na druhou stranu když si koupíte např. jeden balíček špaldy, dáte další jídla s dalšími přílohami a zase je točíte dokola - zkrátka pokud nechcete do specializovaných prodejen lítat pořád, kupte radši víc.

Jakmile máte lednici a spíž plnou surovin, motivace přijde sama a máte i chuť víc experimentovat, vymýšlet a ochutnávat.

Možná budete muset plánovat nákupy jinak, než jste byli zvyklí, jako já.

A najít si zdroje.

Ale jakmile tohle dáte, máte zpoloviny vyhráno nebo spíš ze tří čtvrtin :-).

Kdo se stravuje zdravě nebo si aspoň občas dá něco, co se vymyká české kuchyni, pro toho bude asi tenhle příspěvek zbytečný.

Píšu ho ale pro ty, co u nás něco "jinýho" celkem i s chutí ochutnají a říkají "vždyť já ani nevím, kde bych tohle koupil/a" a odhodlávají se začít.

Takže (položky jsou psány v náhodným pořadí a když si vzpomenu na něco dalšího, doplním to sem):

1) Pečivo

Ideálně celozrnné.

Kváskový chleba nám vozí 2 x týdně do zdravé výživy, je boží a dlouho vydrží. Objednává se dopředu, ale když máte kliku a přijdete v čas příjezdu pekaře, ulovíte ho i bez objednávky.

Samozřejmě se můžete mrknout na kváskovou mapu a upéct si ho sami doma.

Původně jsem ho chtěla péct, ale víc asi teď potřebuju pohyb a dlouhé procházky, proto jsem na sebe ušila takovouhle lest, aneb když je objednaný, musím pro něj dojít :-).

Výborná záležitost jsou Tasovské placky . Křupavé, celozrnné pšeničné nebo žitné a nebo úplně bez lepku - ty jsou dražší.

Je to jako oplatka plná semínek, bez jakýkoli chemie - trvanlivá a výborná na cesty.

Dají se dělat obložené, podávat třeba k pomazánkám, zejména hummusu, nebo jíst jen tak. Zasytí.

Mají je taky ve zdravé výživě (ale ne že mi je vykoupíte :-) ).

2) Zelenina a mošty

V našem případě od osobního zelináře . 
Mělo by se jíst jen to, co vyroste u nás - s tím, že občas objednám hrozny nebo okurku dětem, protože Anička je spíš na ovozeleninu a moc jiných věcí teď zrovna jíst nechce.
Každopádně žádné exotické ovoce, ani banány.
Mošty ředíme vodou, nejvíc mi chutná Rychnovský jablko s dýní hokkaido a jablko s červenou řepou.
Jednou týdně by se mělo jíst taky kysané zelí nebo jiná kvašená zelenina.

3) Luštěniny

Jak je vidět, značka CountryLife je jednou z nejdražších, ale nafotila jsem (až na to, co zrovna nemám v originálním obalu) ji hlavně kvůli popiskům a není problém sehnat tyhle suroviny o dost levněji.
Z červené čočky dělám hlavně čočkovo-zeleninovou polévku s kořením garam masala, používala jsem ji do příkrmů, ale hodí se i do omáček podobně jako cizrna. Jde i klíčit.
Zelená čočka se nejvíc hodí do salátů, stejně jako ta velkozrnná z obchodu. Salát ze zelené čočky s hlívou je (že, Marti) lahoda.
Velké fazole ve tvaru ledvin přidávám do omáček a do chilli con carne.
Další druhy fazolí (třeba adzuki) přidávám do zeleninových omáček nebo z nich dělám pastu do tortill.
A nakonec moje milovaná cizrna.
Tu cpu asi do všeho. Do polévek, zeleninových omáček včetně těch na topinky, dělám z ní moje oblíbený kari nebo hummus.
Každý týden navařím jednu luštěninu ve větším možství, napytlíkuju si ji na porce, které pak vytahuju z mrazáku, když je zrovna potřebuju.
Obyčejnější druhy luštěnin seženete kdekoli, červenou čočku i cizrnu kupuju i v Albertu (kam už jezdíme už jen jednou za cca 2 - 3 měsíce), ostatní druhy ve zdravé výživě.

 4) Maso

Jak už jsem psala, "umělé maso", tedy robi, seitan a šmakoun jsem se zatím jíst nenaučila, takže maso je pořád důležitá složka potravy.
Z ryb jíme sladkovodní, hlavně kapra a pstruha na všechny způsoby, až 6 x týdně, mořské se většinou můžou jednou měsíčně, když vám dělají dobře (což nám nedělají).
Kapra jsme zatím měli z příbuzenských zdrojů, pstruhy mají čerstvé (co jsme zatím zkusili) i v Globusu a Lidlu.
Krocaní maso můžeme dvakrát týdně, pročež jsme museli rozhodit sítě.
Většinou stačí kontaktovat příbuzné či známé na vesnici, jestli by vám někoho nedoporučili.
To samé s kuřecím (my 2x měsíčně) a vepřovým (1x měsíčně).
Na internetu je taky dost inzerátů od lidí, kteří mají svoje hospodářství.

Je třeba omezit vejce a zjistit, jestli dobře snášíte jeho součásti.


5) Mléko

O rostlinných mlékách jsem psala už TADY (foto uprostřed článku).
Mezitím se u nás zabydlelo natolik, že uvažuju o koupi mlékovaru, který je stejně momentálně vyprodán :-).
Vařím z něj kaše, pudink, zastoupí bez problému i doteď používanou smetanu v polévkách i omáčkách.
V DM drogérii se dá koupit stejně výborné rýžové a ovesné mléko jako tyto na fotce - od Alnatury a to o víc než dvacet korun na krabici levněji. Bingo!

6) Další obilniny

střídám jako přílohy k zeleninovým omáčkám, plackám, karbanátkům, k rybám i k masu.
Jasmínovou rýži kupuju origoš u Vietnamců, kteří zrovna odjeli na dovolenou do rodné země, takže zaskočila ta z krámu :-), kromě ní kupuju i basmati a kulatozrnnou (arborio, carnaroli) na rizota.
Bulgur vařím stejně jako rýži - tedy jeden díl propláchnuté rýže osmahnu na oleji, zaliju dvojnásobkem vody, osolím a okmínuju, naposledy promíchám a přikryté poklicí vařím na mírném ohni bez míchání do vypaření vody (cca 10 - 15 minut). Prý stačí i přivést k varu a nechat stát, ale nám to tak chutná.
Špaldu vařím podle využití - doměkka to trvá v osolené vodě skoro hodinu (v polévkách místo brambor), do "rizota" dělám trošku křupavější.
Pohanku jsem vařila donedávna jako rýži, ale má se správně vařit takhle , aby neztratila látky, kvůli kterým ji jíme.
Pohankou lámankou zahušťuju polévky, přidávám ji ke konci vaření.
Zapomněla jsem na fotce na jáhly - právě je testuju k "pečení" napařovaných moučníků bez cukru, vajec i mléka.

7) Těstoviny

s Aničkou musíme bezvaječné.
Výborný bezvaječný špagety (ale i ostatní těstoviny - penne, mašle, drobná kolínka) - semolinové i celozrnné, nakupuju za hubičku v Lidlu.
Semolinové kolem symbolických 14,- Kč, celozrnné něco přes dvacku.
Nedávno přidané špagety aglio olio s rukolou , na který mi píšete kladné ohlasy (díky, mám radost) dělám i teď - bez parmazánu, sypané chia semínky.
Vlasové celozrnné bezvaječné nudle do vývarů mají v pšeničný i žitný verzi ve zdravý výživě.
Kuskus seženete skoro všude.
A rýžové nudle. Ze zdravé výživy, vietnamských obchodů i večerek, seženete i v supermarketu.

8) Tuky 

Zastudena lisované oleje (pro ekzematiky hlavně dýňový - tykvový) do salátů, děti je rády snědí i na lžičce. Nesmí se vařit.
Olivový olej a máslo nebo ghee (přepuštěné máslo bez bílkovin) na vaření.
Čerstvé máslo na chleba. 
Másla si kupte víc, jakmile přestanete mazat veškeré Lučiny, sýry a spol., spotřeba se zvýší.

9) Mouky

Zrovna jsem neměla žitnou (zejména na chleba a do perníků).
Celozrnnou ječnou jsem začala kupovat, abychom nejeli jen v pšenici - je výborná na palačinky a lívance, chystám se ji ozkoušet i na placky.
Špaldovou používám na pečení, ale i zahušťování polívek a omáček.
Začít můžete tím, že klasickou bílou hladkou mouku v receptech na pečené moučníky začnete zpoloviny nahrazovat touhle - rozdíl není vůbec znát. 
Právě testuju pohankovou a kukuřičnou mouku na "pečení" v páře.

10) Klíčení

Nejvíc u nás jede na vatě klíčená řeřicha - vyplatí se tohle velké balení, protože v klasických osivech je dost málo semínek.
Řeřichu většinou obsahují i další klíčivé směsi, s vojtěškou alfalfa nebo hořčicí.
Naklíčené fazole mungo chutnají jako hrášek.
Na klíčení se ale hodí z luštěnin i červená čočka a cizrna.

11) Zachraňováky - vločky, kaše apod.

Ovesný vločky už kupuju jen jemný s klíčky, protože jim stačí minuta varu a jsou mnohem jemnější.
Zahušťuju s nimi polévky, nastavuju karbanátky (v poměru 1:2 s mletým masem nejsou cítit), dají se přidat i do chleba.
Na cesty nebo na rychlovky jsou moc dobré různé dehydrované kaše.
Stačí je zamíchat do vroucího mléka se strouhaným ovocem a rozinkama a polít máslem.

12) Ostatní

Kypřicí prášek bez fosfátů (vinný kámen) používám na pečení už dlouho, dávkování je uvedené na obale a funguje stejně jako obyč prdopeč.
Řasy (nori, wakame) -  kvůli minerálům. Nori v podobě vloček se nemusí tepelně upravovat, sypu ji do polévek, omáček, při vaření luštěnin, na saláty - není skoro cítit. Wakame se musí vařit.
Nepoužívám žádné hotové směsi koření kromě Garam masala - to jsem si moc oblíbila už před dietou. Tuhle voňavou indickou směs sypu skoro všude, dochutí všechno a posune každý, zejména vegetariánský jídlo o level výš. Jinak používám základní druhy koření: pepř čtyřbarevný z mlýnku, sušený česnek, sladkou papriku, domácí kmín a mletý kmín do luštěninových pomazánek, mletý koriandr, zázvor (ten mám radši čerstvý), kurkumu, různý sušený bylinky, občas chilli a žlutý kari. 
Ovocenka. Je to koncentrovaná šťáva z jablek a hrušek a najdete ji v úplně stejném obalu jako tuto koncentrovanou šťávu z jablek na fotce. Jak už jsem psala dřív, u diety je důležitý nějaký čas pokud možno vůbec nekrmit ty mrchy ve střevech, takže kromě cukru a medu a dalších sladidel je třeba omezovat více sladké ovoce a sušené ovoce. Tedy ovocenku bychom neměli brát jako něco, čím začneme sladit, ale zakoupila jsem ji jako první pomoc na oslazení zdravých moučníků - i když zatím jen na slavnostní příležitosti ;-).
Karob (svatojánský chléb) jako náhrada kakaa, podmínky použití jako ovocenka :-). Přiznám se, že nemám ráda náhražky a "náhradní sladkosti", takže sladké věci radši nejím vůbec :-), ale využití to u nás doma nejspíš najde.
Agar na zahušťování. Užijete i kukuřičný (ne bramborový) škrob.
Kukuřičná strouhanka - když už něco obaluju, tak už pár měsíců vždycky v ní. Nenasákne tolik tuku a je mnohem křupavější než klasická strouhanka.
Jablečný trubičky - sušená jablečná dřeň v podobě trubiček jako první pomoc na cestách a výletech - ale odrbávám z toho tu polevu. Dobrota, která chutná i lidem, co jedou v konvenčních sladkostech. A až si pořídíme sušičku, budu si je dělat doma.
Lahůdkové droždí na fotce není, ale určitě si ho kupte - nejen na výrobu "parmezánu" .
Nezapomeňte na ořechy, hlavně lískový - na všechno možný a hlavně na mlsání, na rozinky (nesířený), mák, dýňové, slunečnicové a lněné semínko.

Znovu a ještě jednou opakuju, že tahle dieta vychází z našich potřeb a je ušitá nám přímo na míru.
Někomu v tom nemusí "pasovat" využití obilnin a lepku, ale každý tělo je jiný a pokud je tělo dobře snáší a je pro něj dobrý palivo, není důvod je vyřazovat, už takhle jsou naše možnosti dost omezený. Nevylučuju ale, že někomu může lepek vadit.
Po patnácti dnech jsme tohle stravování přijali za své. 
Ruka vypadá přibližně stejně jako na poslední fotce, ale zato mám "opravené" jiné části těla :-).
A ta energie a dobrá nálada za to stojí.


Takže už jen: Let´s go everbaby! ;-)
A příště už konkrétní jídla.

Slovenský prozaik, scénárista a publicista Dušan Taragel a autor ilustrací v komiksovém stylu Jozef G. Danglár tuhle knížku věnovali svým dětem.

Každá pohádka pojednává o jedné dětské neřesti :-). Na přebalu se píše, že je kniha určena pro děti od 9 let a jejich rodiče bez omezení věku.

Pavlík, co chtěl jíst jenom zmrzlinu :-). Danglárovy komiksové přebarevné a často celostránkové ilustrace často působí sugestivně, někdy až agresivně a odpudivě. Přesto se k jednotlivým příběhům hodí.

Šťastný konec vždy zaručen :-).

A bonusy... ;-).

nadsázka a místy hodně černej humor od začátku až do konce

Je mi jasný, že tenhle příspěvek mezi rozvíjející literaturu blogovýho světa mezi ty krásný Johany, Karkulky a spol. nejspíš dost nezapadne, ale stejně.
Když jsme si ve škole na hodinách dětské literatury měli vybírat knížky, ke kterým napíšeme recenzi, kolující seznam možných děl ke mně připutoval až téměř k jako poslední.
Všechny Alenky v říši divů, Petrové Panové, Potterové, stejně jako Krkonošské pohádky, Broučci a jiné klasiky byly dávno rozebrané a zbývalo pár položek - mezi nimi Pohádky pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče.
Naprosto jsem netušila, co se za tím názvem bude skrývat, ale znělo to zajímavě, tak jsem si řekla, že si aspoň rozšířím obzory.
A zatímco spolužáci se prokousávali šílenými psycho říšemi fantazie, z mojí kolejní postele se ozývaly neřízený salvy smíchu.
Chtěla jsem si ji nakonec koupit, ale tenkrát byla beznadějně vyprodaná.
Pamatuju si nechápavý pohledy svých spolužáků, když jsem jim knížku představila.
Dost nechápali, co tahle knížka v seznamu dětský literatury dělala (no, někdo asi usoudil, že tam patří, ostatně prý je na školách dost populární).

Když jsem letos před Vánoci nakupovala v jednom internetovým obchodě knižní dárky, zeptal se mě mazaně na konci nákupu automaticky: Nesháníte ještě něco? Třeba knihu, kterou jste rádi četli v dětství?
Prošla jsem v hlavě snad všechny knížky, který pro mě něco znamenaly, zkontrolovala stav knihovny, jestli jsem některé nenávratně nezapůjčila, přihodila do košíku Děti z Bullerbynu, který jsem si jako dítě půjčila v knihovně asi třistadvacetpětkrát a nikdy jsem je sama nevlastnila a ... pak jsem si vzpomněla na tyhle Pohádky.
Dokonce je i měli!
Vzala jsem rovnou jeden exemplář i pro Arpáda.

Když jsem se pohádkama po těch letech probírala, dívala jsem se maličko jinýma očima a říkala jsem si, jestli jsem trochu nepřestřelila.
Pod strom jsem je sice zabalila, ale zatím je s dětma nečteme.
Netvrdím (a nikdy jsem netvrdila), že jsou vhodný pro všechny děti.
Ale pro některý určitě a tím nemyslím jen ty "zlobivý".

Čekala jsem, že Arpádovci zvolí stejný postup (= čekání, než kniha "bude jakože vhodná").
Pak mi ale začaly od tety Léni chodit večerní fotky.
Tak mám radost :-).