 |
| Den 1. |
Abych vydržela. Čím víc budu pod kontrolou, tím míň pokušení :-).
Téma novoročních předsevzetí je už sice trochu pasé, ale i když jsem je nebrala jako novoroční, taky jsem nějaká měla.
Od Novýho roku jsem se pomalu připravovala na změnu a léčení, který nastává.
Naordinovala jsem si dlouhý procházky s dětma za kváskovým chlebem (původně jsem ho chtěla péct, ale procházky potřebujem víc), omezila čas pod sprchou, snažila se dřív vstávat a chodit spát, chodila cvičit pravidelně a ne jen nárazově, začala jíst líp, zlepšovala si náladu u klavíru :-).
Objednala jsem se po dlouhých letech na preventivní prohlídku, našla si pořádného alergologa a hlavně jsem se vrátila na cestu, kterou jsem už šla asi tak před 8 lety.
Nebyla lehká, ale od ekzému mi úplně pomohla už jednou.
Brzy jsem se považovala za vyléčenou (prostě mi otrnulo), tak jsem postupně přestala pít čaje, držet dietu (trochu se o ní zmiňuju TADY - bod 2) - na roky mi ta pohoda bez ekzému vydržela.
Do prvního porodu.
A po tom druhým krize totální.
Během toho období jsem se pořád vyhýbala výše zmíněnýmu radikálnímu řešení a vyzkoušela snad všechny možný "alternativy" - s přesvědčením, že to je vlastně "všecko podobný/stejný?/každopádně zajímavý". A především jednodušší.
I když už pár měsíců, asi půl roku, funguju, nechci už být na kortikoidech a i přes ně vypadat jak vypadat a cítit se tak, jak se cítím.
Trvalo mi, než mi všechno došlo.
Po Novým roce mi doklaply poslední spoje, jak poslední dílek do puzzle.
A chtěla jsem si bejt jistá, že to všechno mám chuť podstoupit znova.
Takže:
Naše středeční cesta přes celou republiku dopadla skvěle.
Konečně vím, co mi je, bez oklik, obecných řečí a nakonec bezradnýho krčení ramen všech, kdo se mnou zabývali.
(Někdo mi to nemusí věřit, ale s čistým svědomím můžu říct, že jsem se snažila. Ne se vším jsem se svěřovala. Věřím, že různým lidem s různými problémy pomáhají různá řešení, ale ne každý má tak úporný a stále přítomný a řešený problém a málokdo slyšel tolik na jedno brdo nicneříkajících řečí jako já.)
Rozhodně nechci házet všechny do jednoho pytle, ale po těch letech vidím na poli alternativního (nejen) léčení dost velkou konkurenci a byznys.
Ale poptávka určuje nabídku.
K věci: Mimo spoustu jiných věcí mám alergii na mléčnou bílkovinu, vaječnej žloutek, prodělala jsem už před pěti lety mononukleózu (aniž bych o tom věděla, proto ta šílená únava), mám po porodech hladinu zejména minerálů skoro na nule a hraniční hladinu cukru těsně před cukrovkou.
Kvůli úlevě pro střeva nesmím dočasně ani syrovou zeleninu a ovoce.
Přesto, že jsem za ta léta udělala ve výživě velkej krok dopředu, dieta je zatím krutá a ještě obsáhlejší než dřív, tak mi zabírá teď skoro všechen volnej čas koumání, co jíst a vařit a dělání čajů.
Proto jde teď hodně věcí stranou, než se zajedem.
Ale všechno bude zase ok.
A výsledky? Drobný budu zapisovat sem, obsáhlejší do samostatných postů, stejně jako fotky.
Dost blízkých se rozhodlo pro protiplísňovou dietu taky, takže když budu mít nějaký nápady na vaření, budu je sem taky házet.
1. den diety
vyprchalo ze mě nadšení, nastoupila totální únava a absťáky po cukru. Už to znám z dřívějška, vím, že se ten den musí přežít.
Bolí mě hlava, zuby. Úklid, kterej mám hotovej během hodiny až dvou, šudlám celej den, u toho bojuju s výpadky paměti (co jsem to vlastně chtěla?), ploužím se po bytě, chaoticky pobíhám od jednoho k druhýmu. Nezvládám uvařit dětem v "limitu", tak nejdu ani cvičit.
Večer se sesypu a hystericky bulím nad všema křivdama světa, který už budu snášet (mimo jiné) bez kafe, čokolády a skleničky vína :-) :-).
2. den
Už po jednom dni diety se mi přestává sypat kůže z obličeje a vlasů a přestávám se drbat.
Velká motivace.
Doplňuju zásoby potravin, který můžem jíst, obvolávám nový "zdroje" (zejména masa), povolávám osobního zelináře a už mi to nepřipadá tak beznadějný.
K jídlu zcela "od všeho čistá" ovesná kaše, k večeři pstruh se zeleninovým kuskusem a řasou nori.
Energie.
3. den
Něco mezi dnem 1 a dnem 2.
Když se najím, jde to, ale mám pocit, že pořád řeším jídlo a nemám na nic čas.
Neumím nakupovat, resp. musím se naučit nakupovat jinak než podle zaběhaných pořádků a vytvořit si jiné rutiny, hl. kupovat mnohem větší objem všeho, co můžeme, abych pořád jen něco nesháněla.
Myslím, že přesto, že kupuju drahé věci, ve finále dost ušetříme za věci, který nesmíme.
Těším se na teplejší počasí a na všechno, co nemá spojitost s jídlem :-).
Hezký zbytek víkendu všem, nejen těm, kdo dočetli až sem, jdu si dát Birell ;-).
4., 5. den
Super dny. Energie je dost, nic mi nechybí a je mi fajn, i psychicky.
Je to asi tím, že mám čas v pohodě vařit i do zásoby, když je muž o víkendu doma a tím pádem i pravidelně jím a nedochází k poklesům cukru a všem těm průvodním jevům.
Neloupe se mi už obličej, krk ani vlasová část, kůže je hebká, což už jsem nezažila asi tak rok.
Hluboké jizvy na rukách se zacelují a kůže není hrubá, i když na první pohled toho (barevně) tolik vidět není.
Chtěla jsem fotit pro srovnání, ale večer jsem nestíhala vařit a jak jsem tak pozobávala rozinky (který jím jako první pomoc), najednou jsem se začla pěkně drbat.
Uvědomila jsem si, že jsem při psaní mimoděk sežrala skoro půl velkého balíku a že jsem ty mrchy ve střevě pořádně nakrmila (byť přírodním) cukrem.
Zbytek večera jsem se drbala, měla chuť řvát, brečet a na všechno se vyprdnout (dokud jsem se nenajedla pořádnýho jídla) :-).
Musím si dávat bacha.
Je to teda docela honička, to jako jo.
