Tím, že se děti v Orličkách dorazily a musely být vyslány do služby, proběhl zbytek vánočních příprav (teda ne že by bylo moc co chystat, okna a lednici jsem zvládla na podzim a víc jsem ani neměla v plánu) v poklidu a moje lehký nachlazení se taky zvládlo do pátku poléčit.
Žádný stresy s posíláním papírových přání - poslali jsme píseň a (snad) dobrý.
Co následovalo dál, by možná někdo zhodnotil jako nevydařený Vánoce, já bych ale řekla, že klidnější a vděčnější snad ještě nebyly.
Ve čtvrtek před Vánoci nás v kině s dětma zastihl požární poplach.
Dodnes nevím, jestli hořelo nebo ne, každopádně jsme si vyzkoušeli evakuaci plačících dětí.
Při průchodu černými únikovými východy multikina jsem si vzpomněla na všechny ty loňský oběti požáru v obchodním centru v ruským Kemerovu.
Vystihla to jedna kolegyně po skončení poplachu: "Teda, najednou je mi nějak jedno, že nemám napečeno..." Přesně.
O víkendu před Štědrým dnem prasklo v naší ulici potrubí a nešla voda.
Nemůžu si stěžovat - stalo se to poté, co mi doprala pračka i myčka, takže jsme zprovoznili náš cestovní mycí arzenál a při nošení vody z přistavený cisterny jsme mohli vzpomínat na všechny ty lidi, který si postaví kadiboudy a budou tahat vodu v barelech, který jsme koupili u Člověka v tísni jako Skutečný dárek.
Dárky byly u nás doma přiměřený a převážně zážitkový (na návštěvách to teda bylo mírně šílenství, no co už).
Na Štědrý den jsem zakopla o sedačku a zlomila si malíček.
Sice jsem na Boží hod musela na pohotovost, ale bylo to rychlý a naučená fixace tomu dost pomohla.
Byla jsem ráda, že jsem bez sádry a myslela na všechny, kdo museli trávit svátky v nemocnici.
Od září jsme se poprvé sešli s mou rodinou (na Štěpána) a vše proběhlo podezřele v poklidu.
Na zpáteční cestě jsem s bráchou navštívila v nemocnici spolužáka ze základky, kterej před měsícem v depresích skočil z okna.
A na Silvestra, asi hodinu před půlnocí, moje první koupel v lesním jezeře - vůbec to nebylo špatný!
Stačí se zahřát pohybem (táhnout dvě děti na zádech 2 kiláky k jezeru jako zahřátí postačilo), mít na hlavě čepici, jak všichni říkají a pak ani slabá ledová krustička nevadí :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat