... to tě posílí - a je to tak.
A zvýšený přísun vitamínů, lásky, sportu, modlitby a studené sprchy začíná konečně nést ovoce :).
A i když se některý věci a další věci sypou dál, dobře je.
Protože když jsou pohromy, je tak nějak víc motivace se modlit a držet při sobě.
Když se víc modlím, dějou se (z mýho pohledu) velký věci. A ty mě nabíjí a motivujou dál.
Díky moc za podporu.
Dlouho jsem váhala, zda to rozmazávat, ale sotva jsem to dovedla vyslovit a pojmenovat, sedlo si to.
Mám pocit, že když na mě takováhle černá můra sedne, je to zkouška.
Zkouška věrnosti, jestli se obrátím o snadnou pomoc.
Nebo jestli vydržím.
A když vydržím, přijde odměna. Což nechci samozřejmě zjednodušovat a dělat z toho automat.
Někdy mě fakt dostává, jak "někdo" přesně ví, co potřebuju.
Když je nám frišno (a děti už teda chtěj náušnice), pošle nám do cesty nefalšovaně zlatou doktorku ORL s neskutečně silným příběhem (zemřely jí dvě děti z pěti a nejen, že to ustála, ještě svítí všem na cestu) a máme se ještě navíc o koho opřít (snad můžu říct, že si vypomáháme aspoň trochu vzájemně?)
Děti, který doteď zkoušely, co vydržíme, občas fungujou.
Ance to dobře hraje, někdy jamujem všichni spolu.
Perníky upečeny minulý týden, ostatní cukroví (nepřeháníme to) zplichtěno dnes, masarykáče letos budou z oříšků, co nám rostou před domem, tomu se říká jíst lokálně :-).
Kavárny, který mě v práci vyčerpávají nejvíc, jsou za mnou, už mě čeká jen jedna hopšou a jedna cesta do Prahy a je klid.
Hřeje mě, že jsme se se třídou zvládli zapojit do Krabice od bot i Ježíškových vnoučat.
Limity adventu beze stresu nastaveny (to se mi to o víkendu machruje - v týdnu běžně chcípu :-) ).
Okna a lednici, nejhorší práce, jsem zvládla minulej měsíc, dárky letos skoro vůbec neřeším (dětem jsme koupili jeden nechutnej kýč, kterej si ale děsně přejou - zamyslela jsem se nad sebou a zbytek střídmě) a hlavně jsem přežila povejplatovej velkej nákup a už mě v žádným obchoďáku do Vánoc nikdo neuvidí.
Místo toho všeho jsem pomáhala s organizací ochutnávky vín v baru po adventním koncertě scholy, kterej uklidnil.
A vůbec, u salíků se vždycky cítím jako na táboře a jsem ráda, že to můžu ve svým věku ještě každotýdně zažívat :-).
A tam, přesně když jsme chtěli odejít, jsme potkali zase pankáčskou rodinu, přesně takovou, se kterou prokecá člověk večer a má pocit, že se známe léta.
Pět dětí, krásní, velmi ohleduplní puberťáci:-), jeden zajímavější než druhej.
Během večera se mi podařilo kromě duševního obrození neplánovaně a bezobalově nakoupit chlebovou mouku, dojednat ze známosti rozšířenou exkurzi na letiště pro svoji třídu + sehnat adventní kalendář ve formě přibývajících figurek do betléma, smluvit jednu večeři a dodat si naději tipem na zajímavou metodu diagnostiky a tréningu nesoustředěnosti, kterou zrovna potřebujem (náhoda, neasi).
Doba adventní je u mě nejkrásnější období.
Najednou se slévají víkendy s všedními dny.
Protože děti se těší, každej den je sváteční.
Stíhám toho mnohem víc a víc mě to baví.
Advent do každý rodiny! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat