Večer (po, po) tříkrálový

Na focení nebyl čas, proto takové kousky.

Letos totiž poprvé bez Lukora - deset rukou bych potřebovala, nečekala jsem, že bude tak chybět.

Jednou rukou hrát na flétnu, druhou zvonit na šest bytů současně, instalovat děti do přijatelné polohy bez prstu v nose, zívání a naštvanýho sezení na schodě, hubou mlet, koordinovat rozdílení dárkových předmětů, psát požehnání na futra, v posledním domě taky táhnout pokladnu, hvězdu, košík s cukříky a spol., bágl s vykoledovanýma "salakvardama", který mi bylo hloupý odmítat, protože nikoho nezajímá, že nechci dávat dětem sladkosti a vony tak hezky zpívajó, že ... ;-).

Kdo tyhle kokínka vymyslel, tomu pěkně děkuju. 

Robátka sice nakrásně zpívala, ale jakmile se v rukou obyvatel domů objevila jakákoli pochutina, začala se za tklivých tónů písně mlátit o to, kdo a do kterého zavazadla uloží vykoledovanou kořist, až jim padaly erární koruny z hlav a moje nervy se vydaly za plynulého stékání potu po zádech na pochod :-).

V posledních dvou vchodech (kde jsme také nakonec vykoledovaly nejvíc papírovek, pročež jsem to nechtěla odpískat předčasně) jsem je táhla už skoro smykem.

A vlastně jsem byla ráda, že můžu splnit svoje výhrůžky a odpočítat jim pár kousků cukrátek a zbylou hromadu poslat dál.

Taková jsem já, matka krvelačná :-).

s konkurenčním černým vzadu :-)

By MariOn :-)

 Ale tak pěknej výlet do mýho rodiště to byl :-).