Znovunarozená

Minulý týden si skoro nepamatuju.
Poslední matná vzpomínka je z poslední Aniččiny oslavy narozek.

  
Umotala jsem ještě sushi a pak se odebrala ve společnosti čtyřicítky do hajan hosti nehosti.
Měla jsem takovou chřipku, že jsem nabyla dojmu, že jsem vlastně asi nikdy předtím chřipku neměla, nebo nevím.
Dneska jsem, o všechny vánoční kila a nějaký to navíc lehčí, poprvé vyšla ven a jako bych se učila chodit, Forrest začal futrovat trávu, asi jaro nebo co.
Sluníčko, ptáci, důchodci vracející se z voleb, co víc si přát.
Vrací se mi chuť žít.
Nasávám letní atmosféru i hudbu (výbornej záznam z Colours dávali před týdnem na Artu, cca na 20. minutě můj nový objev, asi jsem jediná, kdo je neznal :-) ).
Je za mnou můj nejneoblíbenější měsíc (ani to nebolelo, teda skoro :-) ).
Prohlížím si znova všechny naše dosavadní autovandry a poutě a konečně se ke mně dostavila chuť něco začít plánovat.
Takovej novej svět tohle všechno.

______

Díky chřipce jsem neměla ani takový problém dostát svýmu minulými postu - a vypnout všechny Fejzbuki.
Vypínala jsem je se slovy Martina Jaroše (který na FB s nadhledem z Kuvajtu, kde žije se svou rodinu, trefně a neublíženě glosuje politickou situaci u nás): 
"... V druhém kole volím za prezidenta Jiřího Drahoše. Slibuju, že i kdyby na něj v příštích dvou týdnech úplně náhodou vyplavalo, že před 50 lety vysázel na Jablunkovsku les ve tvaru hákového kříže, že v tomto lese soustavně znásilňoval dřevorubce a že v Akademii věd dělal pokusy na migrantech, které vlastnoručně propašoval z Mongolska v kombíku koupeném za bony od Horáčka, tak ho stejně budu volit. ..." 
Takže když jsem před dvěma dny v posteli ty internety zase zapla, zažila jsem dežaví.
Vášně víří, a to bohužel na obou stranách.
Nízké pudy, ale také prošení lidí a zaštiťování se morálními autoritami, které na voliče Miloše působí jak rudej hadr na býka.
Když jsem před pěti lety volila Karla, přiznávám, že jsem to brala hodně osobně.
Tehdy jsem si myslela, že se nemůžu mýlit, že nejjasnější stoprocentně lepší volba je ta moje.
O pár let později jsem o své volbě mluvila s Ranhojičem.
Dva roky jsem kousala to, co mi řekl.
Od té doby nikomu nic neradím. 
Ano, nakonec jsem to stejně nevydržela a posledních pár dní se pídila po dalších informacích. 
Prohrabala jsem se jak hnojem, tak křesťanskými (?) doporučeními včetně těch s odkazy na GloriaTV (ano, to je ta televize, co před lety v ukrajinské krizi pouštěla záběr bezhlavého těla policisty na nosítkách, jakože ho zabili ti fašisti z Majdanu a o chvíli později jsem viděla stejný záběr na ČT 24, kde ovšem pan policista hlavu měl).
Rozhodla jsem se podle svýho nejlepšího svědomí.Věřím a doufám, že když drahouš vyhraje, že to bude dobré, ale narozdíl od velkého množství lidí napříč názorovým spektrem jsem si vědoma, že se taky klidně můžu mýlit.
Myslím, že i teď a vlastně pokaždé bychom měli mít stále na paměti slova Ládi Zibury, který jsem tu sdílela v říjnu. 

Tohle jsem si dnes přečetla na síti od své známé: "Ono se moc nenosí vyjádřit veřejně podporu Zemanovi...naopak. Kdo volí pana profesora, je inteligentní, moudrý a vůbec lepší člověk... v prvním kole jsem taky nebyla, ale jdu. Natruc." (atd.)

Všichni si teď sáhneme do svědomí, takovýhle dojem si z našeho jednání odnáší naši názoroví odpůrci, podobně jako před pěti lety. 
To kdyby to nedopadlo a kdyby se někdo zítra divil výsledkům.

Ale konec sejčkování (to víte, já jsem vždycky radši mile překvapená :-) ).
Ta lepší zpráva je, že budoucnost začíná u každýho z nás :-).
A já jsem optimista. Děti ve škole mají jasno, mladí mají jasno (to už jsem asi stará rašple, co?  :-) ). 
Jednou to dopadne.
Klidnou noc všem!