Katorovo

14 dní mezi dvěma koly je prostě moc.
I když jsem cítila ve vzduchu průšvih několik dní zpětně, stejně jsem zůstala paralyzovaná a až dnes nějak normálněji funguju.
Nevadí mi vlastně ani tak to, že Zeman, v posledních dnech by se nad ním jeden málem smiloval a na ty sliby (zase) skočil, ostatně jsme za těch pět let zocelení.
Jako to, jak moc to bylo těsně (pro někoho stejně příležitost k nesoudnýmu poplácávání po ramenou).
Jako upocenej Okamura, kterej vedle dědy vyroste a řekne naší nejlepší novinářce: "už mne nikdy neobtěžujte svými dotazy".
Chovanec, kterej snad těm vyvráceným lžím i sám věří.
Jako blbý kecy o okresním přeboru od pána bez prověrky.
Jako Klaus, co si přišel tak trapně přihřát polívčičku a "nenápadně" se připomenout Miloušovi, komu vděčí za poslední nerozhodnuté - že by příprava půdy pro synáčka ?
Babiš, kterej se v přímým přenosu naprosto buransky naveze do rodičů další schopné novinářky (děsí mě, že tihle lidi mluví o zrušení Senátu a veřejnoprávní televize).
Dědouch rozbíjející techniku a rozdávající boxerský rány novinářům z TOP hotelu (jo, pardon, on byl vlastně pan R. otráven, že? Jojo, alkohol je jed ...).
Přišlo ještě někomu divné, že někteří novináři ve službě slaví vítězství?
První "dámy" a jejich reakce.
"Shut up" už je jen třešnička.
Forma opět zvítězila nad obsahem, paranoia nad touhou létat.
Stejně jako minule. 
Drahoš rozhodně nebyl dokonalý, ale jedno jsem mu nemohla upřít - měl chuť dělat.
A někteří jsme si příliš věřili, někteří jsme příliš tlačili na pilu - ano, řeknete já ne, ale uvědomujeme si, že na nás jsou kladeny mnohem větší požadavky?
Podobně už uvažuje i Vácha .
Jak řekla Petra v některém z komentářů pod svým příspěvkem:  
"Na Horáčka bylo možné vytáhnout hazard, na diplomata Fischera, že je moc zjevný katolík, na Hilšera, že je to frajer mladej, ale na chemika Drahoše? Vždyť na jeho místě mohla být klidně moje maminka nebo můj táta, oba ve svém oboru uznávaní chemici (tedy samozřejmě ne na takovém akademickém postu) žijící si poklidně svůj život - a jen by se přihlásili, už by to jelo v pedofilních kolejích... Co je tohle za šerednou českou vlastnost?"

ALE!
Dlouho mi trvalo, než jsem našla něco pozitivního na tom všem.
Takže Martin Jaroš se slíbil zapojit do veřejného života po boku všech neúspěšných kandidátů.
Chce se věnovat školství, což mě těší, protože jeho příspěvky o školství v Kuvajtu mě baví moc.
Takže se ráda přiučím.
Tak zpátky ke strojům! :-)

P.S. Než jsem to sem nasmolila, zjistila jsem, že skoro totéž napsala (mnohem líp) Marťa. 
I tak si to tu chci na památku nechat...