čtvrtek 29. září 2016

Ode všeho trochu

 

Nevím, jestli mám radši tuhle (Punk Prayer z jeho posledního alba Unsongs je původní písnička od Pussy Riot, kvůli které skupina strávila dva roky za mřížemi, v novém kabátě. Moddi přeložil, znovu zhudebnil a přezpíval po svém 12 písní, které nebyly přijaty kladně, které byly režimy zakázány, nebo byly nějakým způsobem kontroverzní.) nebo Eli Geva
A po úterním koncertu Moddiho v Brně se dere zběsilým tempem do popředí ještě tahle
Možná proto, že mrazilo a že si ji od té doby doma zpíváme.
Jemný, měkký, dokonale čistý a dokonale spolu ladící hlasy Moddiho i cellistky Katrin a jejich přesné prsty tiše klouzající po strunách mě konsternovaly.
No a pak ta pokora, srdečnost a třeba i forma prodeje desek (v obale od kytary formou samoobsluhy).
Osvěžující, lepší oslavu výročí jsme si nemohli přát :-). 


Nechci lízt Janče Grešákovic do zelí ;-), takže začínám i končím touhle jedinou mobilní Lukorovou fotkou, více pěkných foťákových najdete u ní .
Já se neangažovala, jen seděla, áchala, óchala, pocucávala svůj Aperol a tetelila se blahem.

Romanťika :-).

Do odjezdu nočního vlaku jsme měli po koncertě ještě několik hodin času, takže jsme zaskočili do krásný kavárny SKØG, kam se, jak jsme zjistili, přesunul i Moddi, procházeli se centrem a po Petrově.


Ve sváteční den jsme se dospali a asi poprvé v novém bytě nedělali vůbec nic.
Strašně zvláštní, ale stačilo půl dne a hodně jsem si odpočala.
Díky babičce za umožnění.


Když děti zrovna neroztáhnou všechny krámy po bytě, je mi dobře i v neuklizeném :-).
Nemůžu se vynadívat na vážku od T E L L A  z Fleru, kterou jsme konečně pověsili, juch.
Jo a kdybyste to náhodou nevěděli, tahle nenápadná firma z Hlinska (podle stránek jsme se trochu báli, ale posílají zdarma vzorky potahových látek) šije potahy mimo jiné na sedačky IKEA.
Díky ní je naše notně použitá Manstad, (rozervaná a několikrát sešívaná sedačka, která se už bohužel nevyrábí a my nenalezli na trhu žádnou náhradu podle našich představ) úplně jako nová.
Chtěla jsem o tom napsat v rámci seriálu Jak šel čas, ale nevím, jestli se zadaří, tak kdyby se tip někomu hodil ...

8 komentářů:

  1. Super, Zdeni...občas je potřeba vypnout a užít si jen jeden druhého nebo i "jen" s tím druhým právě třeba na nějaké akci, dobře to děláte :-)) A babičky, jojo, ty jsou k nezaplacení! :-) Vážka super! Zdravíme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, bez prarodičů bych už byla v Bohnicích ;-). Každý si řekne "to jsou roztomilé holčičky", ale tři hodiny s nima mě vysosá mnohem víc než celý školní den s pětadvacítkou blech ;-). Zdravíme!!!

      Vymazat
  2. Som paf, zo všetkého:-)...čierna, prúžky, debničky, konár, sedačka, vážka, Moddi, Jani...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, už několik dní přemýšlím nad tím, co je konár. Nakonec jsem si to musela vygooglit ;-). Jo, konár jsme adoptovali, spotřebovali jsme celou břízu :-).

      Vymazat
  3. No tak jako... ještě jednou se tu mihnete inkognito, tak vás vytahám za uši. :-P ;-) :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuziš, to byla akce na úplně tu nejsposlednější chvíli. Do poslední chvíle jsem myslela, že nepůjdem, i Grešákovic se už domluvili s někým jiným. Nakonec nám ruplo v kouli. Byla to otočka, doslova :-). Ale polepšíme se! ;-)

      Vymazat
  4. To je krása. Ta sedačka. Bedýnky. Stromovětev?! Těžká závist! My máme v obýváku jen podlahu. A krb :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty máš co povídat, Baru!!! Já slintám zase u vás.

      Vymazat