pondělí 3. října 2016

Pouť do Dřízny


S ranním úprkem na vlak a odbočkou na rozhlednu Osičina to dalo 20 km.
Ale stejně, když si člověk nesáhne na dno, skoro jako by to ani nebyla pouť :-).
Zvláštní, jiný plody, vítr z polí, prostě podzim.















Došli jsme úplně přesně - začalo pršet.
Dětem to ale nevadilo a ještě se máchaly v prameni.
Díky, Míšo, za tip a příště naviděnou!

5 komentářů:

  1. Jo až mi to nebude kvílet s horečkou doma.... ahoj..

    OdpovědětVymazat
  2. Naše deti vyrástli v Neokatechumenátnom hnutí, neviem či si o tom počula...cca 15 rokov ,,iba palica a naboso,, a deti:-) a Milo!! ... bez toho by sme neprežili (teraz keď viem, že až traja členovia rodiny sú autisti)..putovali sme a fakt sme skoro každý víkend boli mimo domu (aj v prírode, samozrejme).
    Klasickú púť som zažila asi štyrikrát: Litmanová a Turzovka, na oboch miestach sú chrámy a sv.omše.Sú to miesta zjavenia panny Márie.
    Tvoje púte sa mi veľmi, veľmi páčia:-)
    (Muž túžil po Compostele (na to treba nové kolenné kĺby:-)), ale stačil by aj Šaštín-Stráže od nás a s Milom...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, v Turzovce jsme byli (super) a do Litmanové se někdy chystáme, až budem poblíž. A Compostela, to je taková ta meta v dáli (i když na stránkách Poutníka - Petr Hirsch - jsem už viděla i další lákavé poutě). Až někdy... až nás děti oželí na tak dlouho :-).

      Vymazat