S kůží na trh III

Tak honem, ať už to máme za sebou.
Koncem prázdnin jsem se vyděsila, že jsem úplně zapomněla na tuhle fotící hopšou a doufám, že už to je naposledy.
Ano, po hororu jménem rekonstrukce a stěhování jsem měla potřebu na férovku ukázat, kam až se může člověk dostat po několika měsících šílený životosprávy (nejedení, pití více než malého množství vína, hrabání se v prachu a plísních, nedostatek vzduchu a pohybu).
Že to není jakože kouzlo a už nikdy nebudu mít ekzém.
Od té doby to šlo podle snahy.
Když jsem vše dodržovala, neměla jsem ksicht rozorán.
Když jsem si dělala vše podle svýho, podle toho vypadal i obličej.
Boláky se mi definitivně zahojily na pouti.
Pocení, zátěž a málo mytí (a určitě to nebude jen tím) opravdu pomáhá.
Ranhojič potvrzuje, že pouťování přispívá k uzdravení. 
A nemám na mysli jen uzdravení fyzické.
Lékově jsem ve stejné fázi jako před zhoršením, zase jsem toho mohla dost vynechat.
A vynechávám dál, občas si i něco zakázanýho dopřeju.
Na fotce je vidět, že je fáze "těsně před dávkou" (kortikoidů), takový ten projev, když ochudím kůži o jednu dávku, na kterou byla zvyklá.
Ale nic hrozného, vše se dá vydržet.

Takže to uzavírám. 
Opálení je už bohužel minulostí, jen mi trvalo dopsat k fotce příspěvek :-) a na čele mi přibyly dva šrámy, neb se mi v noci ve tmě podařilo narazit na větev ;-).
A taky cítím, že mi po 6 týdnech v práci jako fakt chybí pohyb.