neděle 6. září 2015

Část 1: Solné doly Wieliczka

Jak už jsem psala, rozhodli jsme se poslední prázdninový víkend využít toho, že se nacházíme skoro u hranic a blíž dosti místům, která jsme dlouho chtěli navštívit.
Upekla jsem pytel müsli a semínkových sušenek, sbalili jsme jen to nejnutnější a vyrazili na pár chvil za hranice všedních dnů.
Zbytek pátku po kontrole jsme strávili na Valašsku, směřovali dál ku hranicím a zapíchli to ten den nakonec skoro za tmy u přehrady Baška nedaleko Frýdku.

Ráno jsme už svištěli směr solné doly Wieliczka (hned pod Krakowem).
Pokud se tam někdy vydáte, nenechte se zmást jako my, nemusíte stavět hned na prvním parkovišti, odkud na vás vyskočí mužíček v reflexní vestě s vlaječkou Parking.
Všechna parkoviště kolem solných dolů jsou zpoplatněna stejně (t.č. 5 zlotých/každá započatá hodina), takže čím blíž vstupu, tím líp.
Frontu na vstupenky (se kterými se dostanete rovnou na prohlídku) jsme vystáli asi za 20 minut.
Vypadá hrozivě, když člověk přijde, ale přibližně každých 5-10 minut vpustí dovnitř budovy najednou cca 30 lidí.
Vstupné stálo 55 zlotých na osobu (výklad v polštině),  pokud si zvolíte jiný cizí jazyk, zaplatíte 79 zlotých. Focení za dalších deset.
V podzemí je stálá teplota kolem patnácti stupňů.


Následuje sestup do hlubin - 58 malých pater.


dlouhé chodby ...

... solné sochy ...

... ukázky práce v dolech (včetně simulací a interaktivních prvků)...

... a strojů ...

... a soli ...

... a soli ...

... a chodeb ...

a síní.

Prvních asi 40 minut jsem si v duchu říkala, jako jó, fakt hezký, ale že bych kvůli tomu jela takovou dálku ...




... a pak to začalo.
Obrovský solný síně, ze kterých se tají dech.
Ze soli dlažba, stěny, oltáře, obrazy, sochy, lustry, ... všechno.
Ta rozlehlost se vůbec nedá zachytit na fotkách.

Na balkónu (zábradlí uprostřed) jsou řady židlí, pořádají se tu koncerty a jiné kulturní akce.








Nasycený roztok :-).




Asi po hodině a půl (i když nevím, ten čas v podzemí plyne jinak) je možnost se občerstvit, odskočit si. WC je na trase poměrně dost.

Občerstvovna taky v soli, samozřejmě. A pokračujem.




Tady končí skupinová prohlídka. Výtahem se dá dostat do muzea.

Nebo můžete pokračovat v individuální prohlídce podle plánku.


Následujou další komory s různým využitím, herna pro děti (taky v soli), restaurace 125 m pod zemí, sály s výstavama ... 
Fotek vystavuju jen tu povedenější část.



Cesta zpět na povrch probíhá už zase organizovaně, poměrně dlouhá cesta k výtahu vede kolem dalších komor, sálů, kaplí a prostor.
Rychlovýtah "udělá" asi 5 pater za sekundu :-).
Po výlezu na světlo (v krásném centru Wieliczky) jsme byli zmatení jak berušky, ale cestu zpět k pokladnám jsme našli v pohodě.





Každá druhá ulice a pamětihodnost v Polsku se jmenuje podle bývalého papeže. Nebo podle Krakowa :-).



Solanková gradovna slouží hlavně k relaxaci. Vstupné je 9 zlotých.





Byla jsem opravdu odrovnaná rozlehlostí areálu, propojeností s moderními multimediálními a interaktivními prvky.
Kromě turistické trasy, kterou jsem popsala, můžete absolvovat trasu hornickou, vhodnou pro větší kolektivy, kde se každý víc aktivně zapojí.
Určitě se vrátíme, až děti povyrostou. 
V solných dolech probíhají taky terapie pro dospělé i děti trpícími astmatem, alergiemi a kožními problémy, v podzemí můžete i přespat.
Oficiální videoprezentace solných dolů TADY a webovky TU .


A pak už honem na Pieniny!


Škoda, že jsem nefotila polské billboardy kolem cest, smáli jsme se velkou část cesty :-) (lizaky malinowe... ;-) ).









Intimní večeře ve dvou ;-), flašková sprcha a v 9 výtuh. The end of day 1 :-).

7 komentářů:

  1. Kácí,teda to musel být zážitek ! Tesim se,až se trochu zabehnete v září,ze se zase uvidíme;-)Pekne dny !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl, Ilonko, doporučuju. Až se Anka zaběhne ve školce, musíš mi vyprávět, jak bylo na Pálavě ...:-)

      Vymazat
  2. Nádherné ty Pieniny, úplně se mi vybavily Želary u té fotky s ovečkami.
    Krásná příroda!!!
    Solné doly tedy berou dech, fakt. 58 pater dolů, vau...
    Moc by se mi líbilo v těch solných restauracích sprdnout číšníka, že nemám na stole sůl:-)
    Kačí, máte s mužíčkem krásné zážitky!
    Bilbordy fantastické:-)))))
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-))))). Želary mám hrozně ráda. A nejeli jsme (snad) naposled.

      Vymazat
  3. To musel být nádherný zážitek! A pracovat tam každý den je zdraví prospěšné? Jestli ano, tak to maji bezva zaměstnání. Hana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to jak tříhodinová kúra v solný jeskyni, vyšli jsme ven a začali jsme vykašlávat :-), takže myslím, že jo. Na fotkách zdaleka není všechno, ale obdivovala jsem, jak to tam šlape při těch masách návštěvníků jak na drátkách, člověk ani nemá pocit, že tam je moc lidí, jak si je tam ti zaměstnanci plynule předávají... Taky bych tam klidně pracovala :-).

      Vymazat
  4. Taky jsem absolvovala prohlídku dolu a musim říct, že to skutecne neni pro klaustrofobiky. Bylo to moc hezke, ale ještě dva dny potom jsem se v noci budila hrůzou :-) a pidi výtah byl už to poslední. Tam jsem zavřela oči a řekla si, že to už je cesta na svobodu.

    OdpovědětVymazat