Část 2: Pieninský národní park

Dobré ráno, Pieniny!

"Pozdravujte Zemana!" zakončil debatu o počasí, místní chudobě a uprchlické krizi bača a spěchal do kostela.

Polská pyramida a Tři koruny v plné kráse.

Plavbu na pltích (zvláštně zkonstruovaných "kytkotruhlících" sesvorkovaných k sobě) po Dunajci, který tvoří přírodní hranici mezi Polskem a Slovenskem, jsme si nenechali ujít.
Dá se tu ale půjčit i loď nebo raft.
V dobách před průmyslovou revolucí se na pltích převáželo hlavně zboží a dřevo.
Protože kraj je poměrně chudý a žije ve stínu velkých (hlavně tatranských) horských středisek, zaplatili jsme si plavbu po Dunajci rádi.
Odstartovali jsme ji na okraji malebné obce Červený Kláštor.
Přistoupit můžete i v centru, u kláštera, ale plťařských společností je víc a najdete je i v jiných obcích.
Naše plavba trvala necelé 2 hodiny, protože bylo málo vody, jinak trvá něco přes hodinu. Platili jsme 12 euro/os. a parkovali jsme (u přístaviště na okraji obce, nevím jak to je v centru) zdarma.
Zpátky do Červeného Kláštora se dá dostat po asi desetikilometrové stezce podél řeky buď pěšky nebo na půjčeném kole (anebo místní autobusovou dopravou po silnici).

Náš pltník. Chtěli jsme ho a vyšel na nás :-). Vzal si poctivě vestičku i v úmorným vedru, naaranžoval čerstvé smrkové větve (narozdíl od některých jiných) a podal vyčerpávající výklad.

Jedny topánočky s uzavretou špičkou jsem našla ;-) .

Pltníci byli dva a každý pohyb ve vodě měli dokonale zmáknutý.

Tři koruny.

Vysoké Tatry na dohled.

Kopečky vypadaly nevinně, jakože vycházka na hodinku, ale skutečnost byla trochu jiná.

A zase se na fotce nedá zachytit ta rozlehlost a výška.

Focení patří k "full service". Všechny, kdo mají foťák, pltník vyfotí.

A nejen on. Po cestě je na mostech i v křovích rozestavěno pár fotografů, kteří každou posádku pltí vyfotí a udělají na koleni kolážovou pohlednici s fotkou vaší i s fotkami Pienin. 
Sotva vystoupíte v cíli z pltí, čekají na vás s vytištěnou velkoformátovou pohlednicí s vaší maličkostí.
Stojí 3 eura.
Ale nejvíc pltníci v závěru cesty zdůrazňují, že pokud jste byli s jejich službami spokojeni, máte je doporučit dále. 
Takže tak činím :-).

Bílý puntík značí, kam až dosáhla voda Dunajce při povodních.

Polská strana se zelená, slovenská žloutne.

Sedm mnichů - podle pověsti zkameněli, když utrhli vzácnou chryzantému pieninskou.

Polská orlice (nebo aspoň myslím).

I řeka vypadá na první pohled nevinně, ale hloubka se pohybuje od 12 cm do 12 m v místě Janošíkova skoku.

... a zmáchaných rafťáků jsme potkali nečekaně dost. Pltě (ovládané dlouhou dřevěnou tyčí) se prý ale nikdy nepřevrátí :-).

Kříž obětem Pienin (a Dunajce, kde se prý topí výhradně plavci - bez vest).

Náš přední pltník má prý tři zaměstnání. Do přístavu přišel rovnou z noční směny (řeže laserem) a čekaly ho tři plavby. Polští pltníci prý berou za jednu plavbu tolik, co on za celý den. A málokdy jsme je slyšeli vyprávět.

U turistické chaty spadající pod Lesnicu plavba končí, cesta podél Dunajce pokračuje dál do Polska. Pltě i Pltníci se přepraví zpět do Červeného Kláštora a tak to jde dokola.

Polský převozník převeze každýho za 3 zlatky.

Takže jsme si vyšlápli aspoň na Sokolicu. Do Č. Kláštora se dá vrátit i po polské straně, ale přes vrcholy je to časově náročnější.

Blázen :-).

Blázen 2.

Jedna plťařská sérka z břehu: 

Sokolica zespodu.

Červený Kláštor.

Porce mléčné bílkoviny na rok dopředu za poslední euráče :-).

Listnatý jehličnan.

Nejlepší část dne, smytí prachu v Dunajci, a hybaj domů (fňuk).

Nějak se nám ta místa, kam chceme vzít děti, množí ...


 ... jsou vlastně připraveny (objevily na balkoně větrající pohory :-) )...