Cesta česko - polsko - slovenského přátelství :-)

Zpátky z výletu.
Využili jsme toho, že jsme měli v pátek plánovanou další kontrolu na Moravě a byli tak mnohem blíž cílům, které nás dlouho lákaly.
Přidáním víkendových dnů se to dalo už považovat za malej autovandr.
V plánu byla původně delší trasa, která měla zahrnovat i návštěvu Ukrajiny, ale i tři dny ukojily akutní absťák po vzdálenějších krajích.
Zbytek pátku jsme strávili na Valašsku a ve Slezsku (nefotila jsem, dýchala jsem).
Větší část soboty zabrala návštěva nádherných polských solných dolů Wieliczka (trochu jsem fotila). 
Ty byly už nedaleko od Pieninského národního parku na hranicích Polska a Slovenska, kam jsme se pak přesunuli (fotila jsem dost).
Jeho návštěvu jsme dlouho odkládali - vždycky, kdy už jsme se "táhli" na Slovensko, dostaly přednost Nízké Tatry/Vysoké Tatry/Malá Fatra/Velká Fatra ...
Zdejší nevinně vyhlížející kopečky trochu klamaly tělem, takže jsme se vrátili až dnes v noci.
S vyčištěnou hlavou, vypovídaní a s předsevzetími.


***************************************************************************


Možná si někdo všiml, že blog ležel asi 14 dní ladem.
Pauza byla neplánovaná a za ty tři roky asi i docela ojedinělá.
Vím, že frekvence příspěvků byla do té doby docela pravidelná, takže se omlouvám, pokud to některého pravidelného nahlížeče zmátlo.
Ne že by se nic nedělo, v PC odpočívají v pokoji netknuté stohové fotky, fotky z chalupy i fotky jídel, proběhla betaverze jedlých vánočních dárků, nestačím dokumentovat pokroky dětí.
Ale byla jsem mírně indisponována a čím víc příspěvků mi uteklo, tím hůř se navazovalo a skákalo zpátky do ujetýho vlaku. 

Pozitivní na tom všem je, že jsem nejspíš konečně odhalila příčinu splínů, který už jsou sice spolu s chatrným zdravím minulostí, ale občas se zastaví, nečekany, nezvány, v delších (naštěstí čím dál prodlužujících se) intervalech. 
Zjistila jsem, že se tak děje pravděpodobně vždy poté, co ochudím své závislé tělo o další dávku kortikoidů.
Absťák se běžně projevoval horší náladou a sklíčeností, ale tentokrát mě docela dost ochromil.
Jela jsem na autopilota a dělala jen to nejnutnější, dlouze zírala do prázdna.
Takovou "návštěvu" jsem už nečekala, ale dávka, kterou jsem vynechala, byla asi zásadní.
Jsem už vcelku ok, byl to jen dočasný stav a vím, že to stojí za to vydržet, naštěstí se teď už budu moct na takový stavy předem připravit.
Více třeba někdy v samostatném "zdravotním" postu.

No, ale nejde jen o to.
Pokaždé, když vyjedu na delší dobu pryč z domu, názorně pocítím, kolik času trávím na internetu.
S tím souvisí i moje předsevzetí.
Nedávno jsem si uvědomila, že se cítím se být zahlcena množstvím informací, názorů, dokonale stylizovaných fotek, virtuálních image.
Vždycky jsem se chlácholila, že jsem střídmý uživatel internetu, ale asi je na čase nalít si čistýho vína.
Ráda bych měla ještě víc času live na úkor online. 
Psala jen, když mám co říct (= míň), i když nevím, jak se mi to podaří (můj odvěký problém).
Méně si ofukovala svoje virtuální peří.
Takže asi časem trochu zbrzdím. 
Vím, že to nejsou žádný velký věci a změny, ale chtěla jsem jen říct, že se v budoucnu asi trochu změní frekvence příspěvků.
Děkuju za pochopení :-).
Úspěšný vstup do nových režimů vám všem přeju :-)!