U Červinků

Přesně!
Každý léto a zimu, když jsme na chalupě, musíme minimálně jednou vyrazit na nějakou prasárničku do rodinné restaurace U Červinků do vedlejší vesnice.
Vede tudy jedna z hlavních cest do Krkonoš - Čistá u Horek a penzion s restaurací U Červinků totiž leží přímo na trase z Prahy do Trutnova.
A je vyhlášená nejen mezi umělci a muzikanty, mířícími na trutnovský open air festival (myslím, že se teď jmenuje Trutnoff), takže potkat tu někoho známého není žádné velké překvapení, naposled u vedlejšího stolu seděl třeba kytarista a skladatel Anny K. Tomáš Vartecký.

Nezasvěceného u vchodu neohromí nějak obzvlášť vystajlovaný vzhled, ale uvítají ho všemožné srdečné nápisy na tabulích s nabídkou jídel, které vévodí nápis na tabuli od Coly: "Je navařeno, račte vstoupit!".
Následují další všemožné ručně psané nápisy jako "Kuřácký koutek u studený myší pasti" a tak :-).
Výzdobu bych charakterizovala jako lehce "vetešnickou" - všude jsou starožitnosti, staré, nové, dřevěné i plastové vyřazené hračky, fotky (i od předních českých fotografů), kalendáře a knihy, sbírky cizích platidel, karet, krabiček od sirek, vojenských čepic (z výzdoby mě zaujalo foto výše :-) ).
Předně je tu vždycky naprosto milo.
Je vidět, že obsluha je sehraná, prostě stmelená rodina.
Zákazník tu má vždycky pravdu, a to i když ji nemá (jednou jsem si špatně objednala a jídlo mi okamžitě odnesli a připravili nové, i když bych si ho bejvala vzala).
Velkorysost majitelů je prostě všudypřítomná.

Není to tak dávno, kdy byl web restaurace modernizován, takže je upravený, jakože lákavý a zmizela většina pravopisných chyb, ale zároveň moc nevystihuje autentičnost dobrodružství, který vás čeká při listování papírovým jídelním lístkem, skládajícím se z mnoha přidávaných stránek a poškrtaných jídel, s překlepama a různě dopsanýma pokušitelskýma a navnaďujícíma vsuvkama (ty jejich sosíky! áááá), ze kterých vám tečou sliny.
A hlavně v tom elektronickém chybí některá jídla včetně moje Top stálice - Svátečního řízku z Čisté! :-) 
(je to řízek s "na řízku přilepenýma" žampionama v trojobalu a s jejich bramborovým salátem a výtečnou Plzní je to ta nejlepší odměna na konci výletu).
Vlastně ani moc nemůžu zhodnotit ostatní jídla, protože si ho tam dávám skoro vždycky :-).
Ale vždycky ochutnám i od spoluhodovníků a pokaždé je to TOP.
Kuchyně je z největší části česká a krkonošská.
Naprosto výtečná, jako od babičky, nešizená na surovinách ani porcích.
Ale najdete tu ale i jídla, z kterých by na první pohled trefil šlak šéfkuchaře snažící se o zkulturnění českých hospod.
Tohle ale myslím jen v dobrém, protože když odhodíte předsudky, dostanete vždy skvělé jídlo.
Když mi přistála na stole česnečka v hrnku z kouřovýho skla s kostičkama gothaje, nejdřív jsem se se svýma dietníma předsudkama otřásla.
Byla perfektní! Vývar silnej jak noha od stolu, česneku, že by to zabilo vola, notně omaštěné krutony, naprosto skvělá.
S dietníma předsevzetíma sem moc nechoďte, nemá to cenu.

Kdybych všechno měla říct jednou větou, tady si prostě naprosto na nic nehrajou.
Nemají proč.
Nehraje se tu na žádnej přehnanej design, foodstyling, buržoa prostírání a tak a stejně jsou zcela zaslouženě v kraji vyhlášení.
Žádný lakování narůžovo.
Tady je prostě svět ještě v pořádku :-).
Až pojedete do Krkonoš, zastavte se! 
Mají zavřeno jen v úterý.

A pak, jakože máme rádi každýho jednotlivýho člena personálu, tahle paní je prostě naše teta.
Naše teta, která na nás (následek autonehody) hledí už skoro deset let z nebe.