pondělí 18. ledna 2016

Jak dlaždice do podlahy

stejný dny.
S rozjívenýma dětma, povětšinou u plotny.
V jiný situaci a jiným čase by to asi bylo depresivní, ale takhle, když vidím na konci tunelu světlo v podobě definitivního bydlení a následnýho jara a léta, který si v navráceným zdraví před návratem do práce plánuju pořádně užít, nevadí mi to.
A jsem ráda, že to všechno probíhá v nejmíň oblíbených měsících.
Trochu jsem se bála, že dělat tolik věcí najednou bude pěknej zmatek, ale všechno na sebe docela plynule navazuje a zapadá to. 
Teda aspoň tak, jak to pozoruju od té plotny :-).
Že se Lukor dře jak ve svých zaměstnáních, tak na bytě, to je jasná věc. 
Obdivuju, vzhlížím.
Jediný, co zvládám hůř, jsou neustálý otázky a brek dětí po tatínkovi.
Ale to se trochu spravilo návratem Anky do školky.

Ne, ještě nebalíme. Jen si zvětšujeme životní prostor.

Osazenstvo se rozrůstá a díky němu jde všechno od ruky. Když vidím, v jakým prostředí pracujou, jsem fakt ráda za tu plotnu, nekonečný nádobí a řev dětí.

Největší noční můra v sobotu skončila :-). A asi tak 8x setřené (a stejně bílé) společné prostory.


No, a ... trochu kýč, ale mám ji ráda a chci si ji uchovat.
Z grafika zedníkem, štukatérem, malířem, lepičem, podlahářem... zatím.
Učí ho dědové a pan Youtube a myslím, že je dobrej žák.
A tohle jsou naše každovečerní dostaveníčka.
Dáme spát děti, řeknem si tak tři věty a usne mi v klíně.
Ale  es muß sein :-).

19 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Und k tomu deutsch...Johanes Mario Simmel - neomrzí, a fakt že umí jít až do morku kosti s emocema...

      Vymazat
    2. Sni svůj bláhový sen? ;-)

      Vymazat
  2. Tak tohle znám taky.Přijel ,najedl se a chrrrší.Je to už dávno,ale o to byly ty chvilky ,co nespal,intenzivnější.Vydržte.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. Vydržíme :-)! A díky za komentář.

      Vymazat
  3. Borec největší! Máváme a držíme palce...

    OdpovědětVymazat
  4. Jak jsem to četla, jako bych se vrátila v čase a polil mě studený pot...vydržte, ono to fakt jednou skončí, i když se to teď nezdá...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, já vím - oproti stavbě domu jsme asi dost ve výhodě, viď :-). Zdravíme! ;-)

      Vymazat
  5. U nás trvala rekonstrukce (domu) dva roky. Byla období, kdy bylo podlahou vidět do sklepa a z patra do přízemí, místo oken rozeklané díry a díry i tam, kde okna být neměla, zdi omlácené na cihly všeho druhu, ve zdech různé výstupky, prolákliny po kdečem, podlahy vybrané na hlínu, všude podivné kabely, materiál, na zahradě sto tun suti a další desítky tun hlíny. Když teď z toho vidím fotky, je mi fyzicky zle.
    No každopádně jsem tou dobou byla vždycky radši na stavbě než u sporáku a s dětma. V tomto ohledu vedu v úctě svou sestru rodnou, která tu apokalypsu jistila od plotny a přebalovacího pultu. Připadá mi, že únava ze stavebních prací je dost pohodovější, než únava z věčného "mamí, mamí", ale obojí k tomu patří a obojí se holt musí vydržet :)
    Tak ať to jde od ruky... je moc super, že na to Lukor není sám. h.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! A jo, únava z Mamí, mamí je jinýho druhu než z fyzický námahy. Každopádně já byla v týhle fázi ráda za sporák, protože bych v tý bílý tmě jako astmatik zdechla. Při těch průběžných úklidech rozsypaný suti mi cement na plicích stačil :-). Teď, když je suť uklizená, bych machrovala, ale je mi to jaksi prd platný :-). Ale i tak jsem vděčná babičce za hlídání, když jedem něco vybírat. Jak říkám: es muss sein a konec se blíží :-). Pomalu, ale jistě.

      Vymazat
  6. Jééé, Katorku, jak tohle na tisíc% chápu... my měli tohle 2 roky. Sporák, děti, unavený manžel... Moc vám držím pěstičky, abyste měli vše dle svých představ už brzo a užívali si vysněného hnízdečka :-) A v jaké jste tedy fázi? V tom bytě už bydlíte a přestavujete některé z jeho částí?? Držte se. pa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, díky! Teda dva roky nevím jak bych přežila. Jsme ve fázi vybouranýho holobytu, z půlky na cihlu osekanýho a z půlky oškrábanýho. Jo! Ještě se zazděnýma, případně udělanýma dveřma ;-). Ve fázi těsně před srovnáním stropů a vystěrkováním stěn, kuchyň a koupelna bude na delší lokte. Bydlíme naštěstí ve starém, cement na plicích mi stačil už minule ;-). Takže houby zle. Mějte se krásně, pozdravuj! A někdy nahoď foto, jak vám rostou dvojčátka! :-)

      Vymazat
  7. To je vtipný, narazit na blog, který se píše o pár ulic dál... mám tuto čtvrť tak ráda...

    OdpovědětVymazat
  8. Fakt? Tak toho jsem se vždycky bála ;-). Ale jelikož už vím, že mi sem chodí jenom fajn lidi, tak už se nebojím a zdravím! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak až budeš mít podivnej pocit, že na Tebe někdo nepatřičně zírá, tak jsem to já...

      Vymazat
    2. Fajn, tak až se potkáme, tak se prosím hlas ;-). Neboj, zezačátku blbě vejrám, ale to na každýho, jednak proto, že jsem na dálku slepejš a druhak proto, že mám hrozně špatnou paměť na obličeje (jsem spíš na jména). Takže blbě koukám i na známý, natož pak na neznámý :-).

      Vymazat