Některý věci

mi trvají trochu dýl.
Souvisí to mimo jiné s prostředím, v jakým jsem vyrůstala.
Například, muž, který mluví o svých pocitech ve víře a je otevřený = podezřelý, antichlap.
A stejně jsem to měla s Lukášem, který kázal na sobotní konferenci.
Dlouho jsem si k němu hledala cestu, protože byl na mě prostě moc.
Zároveň jsem viděla ovoce jeho služby, to, že je prostě mocně používán a dostal opravdu měrou vrchovatou, natřesenou.
Takže jsem ho konečně po několika setkáních přijala "za našeho".

Sobotní konference asi definitivně zbořila tabu "katoliše x nekatoliše".
Moc se mi líbilo, jak ji Yva Bush vedla. 
Naprosto rozhodně a autoritativně prohlásila, že tam nejsme proto, abychom si vzájemně napadali svoje zvyklosti ani se přizpůsobovali jeden druhýmu, ale abychom se ve styčných bodech, které máme společné, spojili a udělali práci, kterou od nás Pán žádá.
Nevidím ekumenismus v tom, že okleštíme svoje zvyky tak, abychom někoho neurazili a přestaneme/začneme dělat to, co nás s druhou stranou rozděluje.
A netušila jsem, že ještě někde existuje skupina stejných pošuků (pardon) jako jsme my, že se někde "u jiných" budu cítit dobře a přijatě stejně jako u nás (a možná i víc než celkově v naší denominaci ;-) ).

Na konferenci jsem se ocitla neplánovaně.
Na obtíže spojené s odjezdem na důležitou akci a klacky pod nohy zdola jsem zvyklá, ale ještě nikdy jsem ve službě nešla přes nemoc, a ten druhej to moc dobře věděl. 
Takže jsem samozřejmě lehla, kromě dalších šíleností všeho druhu jako pracovní naschvály a běžné klacky pod nohy, do poslední chvíle padající věci z ruky, výčitky, protože Lukorův svátek, dítě opět kradoucí sladkosti ve velkém a erupce na slunci všeho druhu. 

Ráno jsem se sice brzy vzbudila "sama od sebe" (haha), ale chtěla jsem se otočit na bok a jen spát.
Blbě mi bylo až do chvíle, než jsme dorazili na místo činu.
Pak náhle konec - rýmy, bolesti, všeho, i když jsem si po návratu ještě pro jistotu radši na den lehla, abych si pojistila průdušky (haha, pojistit).

Osvobození naší modlitební skupiny od pomluv a kleteb přišlo hned v prvním bloku (někteří padli, až to zadunělo), Lukáš dokonce poznal, že patříme k sobě, pozval na velké mise do měst.
Modlili jsme se za hradby v národě, za naši zemi a bylo to silný.

Jako bonus jsem viděla několik zbořených hradeb, u jedné z nich jsem slyšela závislosti v rodě, uff.
Když jsem pak přišla na modlitbu pro všechny služebníky, kteří neplní, co mají, přišlo jako bonus zesílení slyšení (který ovšem funguje jen za předpokladu, že se modlím a postím jak mám a nenechám práci, aby ovládala můj život, což je trochu komplikace, ale výzva přijata).
Neposlušný a nepozorný služebník obdarován...

Všední zázraky po cestě domů.

Díky ♥.