Zpátky z italský expedice

Když jsem sem dávala příspěvek z Nového Svitanie, měla jsem celé dva dny na vyprání, sepsání dojmů do příspěvku (ještě, že jsem to udělala hned) a kompletní sbalení celý rodiny se zařízením všech formalit na italskou expedici.
V noci před odjezdem jsem měla horečku, tak jsme byli trochu nalomení, ale vyrazili jsme (dobrý rozhodnutí).

Prostě jsem kolem druhý ráno dobalila, z horečky se vyspala a pouze s tříhodinovým zpožděním, jak je již zvykem, jsme vyrazili pro děti k babičce (díky!) a vstříc dobrodružstvím.

Dlouho jsme váhali, kam se vydat.
Naše auto po loňský lurdský expedici není ještě v tak opraveným stavu, abychom mohli vyrazit na jiné vytoužené expedice, navíc ani náš rozpočet není zrovna teď v kondici na delší trasy.
Proto jsem oprášila starší plán a do trasy po italských termálech v přírodě, který jsem si schovávala pro Aničku po těžkých kožních stavech, jsem dodala naše duchovní poutnické cíle.
Ty chodily opravdu "haluzově".
Někde jsem si přečetla nebo mi někdo poslal článek, já si řekla jé, to by bylo fajn vidět, mrkla na mapu a "náhodou" to bylo vždy po cestě.

Lago di Lamar jsme dodali už jen tak, aby se dal dobře plánovat přejezd, spali jsme tu první noc:

První cíl naší cesty, který k nám doputoval pár dní před odjezdem a skvěle zapadal do trasy, byla svatyně Mystic Rosa ve Fontanelle poblíž Montichiari.
Zjevení Panny Marie nazývané Mystická růže (bývá zobrazována s bílou, červenou a žlutou růží na plášti, které znamenají modlitbu, pokání a oběť) Pierině Gilliové v polovině 20. století uznal Vatikán zrovna před několika týdny jako pravé.
Maličký areál je poměrně nový, místo disponuje podobnými koupelemi jako v Lurdech a voda z léčivého pramene byla asi nejlepší, jakou jsem kdy pila.

Lucca mi "přišla do trasy" úplně stejným způsobem.
Četla jsem článek o svaté Gemmě Galgani a natolik mě oslovil, že jsem přidala souřadnice do mapy.
Přestože jsem zastávku v Sanctuariu sv. Gemmy v Lucce naplánovala spíš jako kratší, byl to pro mě asi nejsilnější moment poutě.

Pisa byla po cestě, tu jsme dali večer, protože bychom nepřežili davy a vedro, ale zároveň jsme nechtěli děti ochudit o tuto kulturní vložku :-).

Následoval odpočinek u moře v jednom (kameny) ...

a druhém (písek) místě ... (nevím, zda je to ještě Ligurské nebo už Tyrrhénské moře, ale to je asi jedno, hlavně, že už se v něm můžeme koupat :-) )

Přes noc nebo spíš brzy ráno jsme ztuhlé kosti naložili i do termální vody profláklého InstaMísta ;-)...

... a odpočatí navštívili Malý Jeruzalém (když do toho velkého se asi jen tak nedostanem)

a taky Montefiascone nad jezerem Lago di Bolsena.

Nemohli jsme samozřejmě vynechat katedrálu v Orvietu, kde je uložené plátno z Bolseny,

a starodávné městečko Bagnoregio postavené Etrusky na nestabilním podloží - museli jsme ho navštívit dřív, než se rozpadne :-):

Následoval další termální odpočinek tzv. "na socku"v jednom

a druhém (Insta)místě ...

a plavba lodí na ostrov Isola Maggiore po jezeře Trasimeno:

Pak už jsme náležitě odpočatí dobyli hlavní kótu - Assisi:

Tam jsme strávili necelé dva dny převážně sezením u budoucího svatého Carla Acutise :-) a nakonec jsme trošku dřív odjeli se zastávkou na poděkování v národní svatyni Monte Grisa v Terstu domů.

Hlásím, že po dobu naší dovolené se žádné katastrofy nestaly, když nepočítám odjezd v ne úplně dobrým zdravotním stavu mým a zaSmectovaným (Lukor), jedno kašlající dítě (vyléčeno), jeden ztracený a znovunalezený (!) batoh s novým foťákem, jednu ztracenou a už nahrazenou platební kartu a ztracený a nahrazený oblíbený kapesní nůž + jedno blití v Assisi dalšího dítěte.

Tělesné i duchovní potřeby vypadnout ze stereotypu uspokojeny, teda já bych ještě ráda nějakou dovolenou na zotavenou, ale skoro tři dny bez dětí na úklid a deratizaci mi musí stačit (děkuju!♥).

Krásné to bylo, díky, ach nebe! :-) 

Podrobněji snad někdy příště, jdu něco dělat a všem, kdo jste mi psali, odpovím co nejdřív, fakt!