Za Toufarem do Zahrádky

Když končila loňská poutnická sezona, říkala jsem si, že začnu zase brzy zjara.
Nepočítala jsem s tím, že budu tak unavená, většinu víkendů prospím a že letos začnu tak pozdě.
Na tenhle víkend jsem měla naplánovanou spoustu práce a taky se nabízelo mnoho akcí.
Největším favoritem pro mě byla pouť v Zahrádce, kde je umístěna poslední velká socha Olbrama Zoubka věnovaná páteru Toufarovi. 
Tím, že Olbram Zoubek tento týden odešel, se můj pocit, že chci jít o víkendu zrovna tam, ještě umocnil.
V pátek navečer při míchání koprovky jsem náhodou zjistila, že Zahrádecká pouť, kterou jsem si do kalendáře poznačila někdy v zimě nadchnutá touto reportáží , se nekoná v neděli, ale už v sobotu.
Protože mé obvyklé pouťové souputnice oprávněně neměly pochopení pro moje vrtochy ventilované večer před plánovanou akcí a protože hlásili na sobotu nepěkný počasí na to, abychom vyrazili i s dětma, odstartovala jsem novou sezonu včera poutí do Zahrádky sama a vyspinkaná rodina mě na místě vyzvedla autem.
Úmyslně jsem si vzala jen malou sváču, knížečku, peníze přesně na jízdenku a narychlo vyfocenou mapku.

Sám Zoubek se nechal slyšet, že se mu dlouho nedařilo vystihnout Toufarovu podobu, proto daroval Zahrádce sochu pro Toufara, já ho v ní ale vidím.
Něco tak zdánlivě nepodobného skutečnosti a přesto dokonale vystihujícího podobu jsem dlouho neviděla.

Taky mě dost fascinuje příběh téhle malé obce, která musela v roce 1976 ustoupit napouštění vodní nádrže Švihov na řece Želivce, a ze které zbyl jen kostel sv. Víta na břehu.

Plamenné kázání ledečského děkana ThDr. Jana Bárty, v jehož úvodu připomněl nejen mučednickou smrt patrona kostela - sv. Víta, ale také P. Josefa Toufara, který v Zahrádce působil jako novokněz v letech 1940 – 1948 před tím, než by přeložen do Číhošti, s širokými historickými souvislostmi mě uvedlo do reality, za jaké malichernosti jsem po cestě prosila. 

Po cestě domů jsme se stavili ještě v geografickém středu ČR - Číhošti.
"Náhodou" zrovna kostel uklízeli a pustili nás dovnitř.

Překvapilo mě, jak maličká obec i kostelík je.
Podle všemožných fotek, dokumentů i propagandistického filmu vypadá mnohem větší (i uličky jsou tak úzké, že se mi kostel málem nevešel do záběru).


Síla!
_____________________________________________________________


A teď si tu odložím pár mobilních fotek z putování...

Poselství na konci světa :-).

Zjevení uprostřed nepřístupných hvozdů :-).

Nebylo dlouhé (i s cestou na nádraží cca 20 km), ale vzhledem k tomu, že jsem na něj měla 4 hodiny do začátku poutní mše, na úvod sezony celkem stačilo :-).