Loni touhle dobou jsme se stěhovali, tak mám tuhle dobu ještě víc spojenou se skončením doby temna :-) a s novým začátkem.
Když jsme přijeli o posledním víkendu do Jeseníku, bylo všechno jinak.
Louky a záhony pokryly fialky, krokusy, petrklíče.
Vodotrysky vytryskly, všudypřítomná korýtka a kamenná jezírka ožila proudem křišťálový vody.
Jako houby po dešti vyrostly zahrádky u restaurací.
Vichr fičel pořád, ale už připomínal spíš zapnutý fén.
Ve vzduchu vonělo pálený listí, všechny plochy určené k relaxaci zvaly k posezení a vyhřívání.
Úplně jiný lázně.
Proto jsme všichni těžce nesli, že nastává stěhování, že už nemáme druhý útočiště.
Zvláštní. Jako bychom se stěhovali z domova.
Ještě předtím jsme se ale museli náležitě rozloučit.
Kromě mý soukromý procházky a návštěvy místního diecézního setkání mládeže jsme mezi prvními navštívili Jeskyně Na Pomezí.
Čekali jsme nával, ale naštěstí jsme byli na prohlídce skoro sami.
Nová slečna průvodkyně si na nás aspoň vyzkoušela naučené texty :-).
(Fotil Lukor, já táhla na hřbetě línýho Emouše.)
Prošli se konečně a mrkli se na lázně z protějšího Křížového vrchu.
Naposled se pokochali pohledem na probuzený lázně a nabrali vodu.
Po cestě domů se zastavili na kopřivy, jedlé býlí a medvědí česnek.
Jo, něco si z toho svýho nekonečnýho seznamu už můžu odškrtnout.
Jedno je ale jistý - v Jeseníku jsme určitě nebyli naposled.
Když jsme přijeli o posledním víkendu do Jeseníku, bylo všechno jinak.
Louky a záhony pokryly fialky, krokusy, petrklíče.
Vodotrysky vytryskly, všudypřítomná korýtka a kamenná jezírka ožila proudem křišťálový vody.
Jako houby po dešti vyrostly zahrádky u restaurací.
Vichr fičel pořád, ale už připomínal spíš zapnutý fén.
Ve vzduchu vonělo pálený listí, všechny plochy určené k relaxaci zvaly k posezení a vyhřívání.
Úplně jiný lázně.
Proto jsme všichni těžce nesli, že nastává stěhování, že už nemáme druhý útočiště.
Zvláštní. Jako bychom se stěhovali z domova.
Ještě předtím jsme se ale museli náležitě rozloučit.
Kromě mý soukromý procházky a návštěvy místního diecézního setkání mládeže jsme mezi prvními navštívili Jeskyně Na Pomezí.
Čekali jsme nával, ale naštěstí jsme byli na prohlídce skoro sami.
Nová slečna průvodkyně si na nás aspoň vyzkoušela naučené texty :-).
(Fotil Lukor, já táhla na hřbetě línýho Emouše.)
Prošli se konečně a mrkli se na lázně z protějšího Křížového vrchu.
Naposled se pokochali pohledem na probuzený lázně a nabrali vodu.
Po cestě domů se zastavili na kopřivy, jedlé býlí a medvědí česnek.
Jo, něco si z toho svýho nekonečnýho seznamu už můžu odškrtnout.
Jedno je ale jistý - v Jeseníku jsme určitě nebyli naposled.
To zní všechno báječně. Tak hlavně ať efekt lázní přetrvává dlouho a dlouho a dlouho... :-)
OdpovědětVymazatPS: Předposlední fotka je skvělá.
Super fota!!! Držte se a ať zdraví slouží!!! :-)
OdpovědětVymazatPekne:-)
OdpovědětVymazatSom si spomenula, lebo som už na to aj zabudla, Jerguš bol 4 a Dorotka 2 krát v Lučivnej.
Kvôli imunite, ešte neprepukli žiadne alergie, ale lekárka na tom trvala.
Dot som kvôli nej kojila 3 jari.
Jerguško bol s Dorkou na izbe a dával na ňu pozor.
Začal v druhej triede a skončil ako šiestak.
Nabalili sme mu knihu o organoch Slovenska (chodili po kostoloch), panoramatické fotky okolitého pohoria, chodili na túry atď.
Počítače ani mobily sme nemali:-).
Skamarátil sa s lekárkou, muž má v Lučivnej pani, ku ktorej chodia aj s Milom doteraz na privát, keď som v kláštore u Redemtoristiek v Kežmarku....Jerguš nám tie liečenia ale vytkol, hoci teraz je sám lekár!