pátek 22. července 2016


Moje jediná fotka z návštěvy u Evči, kterou jsme neplánovaně uskutečnili někde mezi babiččinou chalupou a návštěvou Ranhojiče.
Neviděly jsme se roky, ale stejně mám pocit, jako by žádná mezera ani neproběhla. 


Tahle fotka je její.
Odjížděli jsme nabalení jak z biofarmy marmeládami bezcukrovými i s cukrem, cuketama, mangoldem, ...
V poslední době jsme se spoustou lidí (tak nějak samovolně) tak nějak navázali tam, kde jsme před lety skončili.
Fajn je to.

P.S. O Ranhojičovi teď tolik nepíšu, ale neznamená to konec, naopak.
Jen spousta věcí přestává být mainstreamově publikovatelná :-).
Uvidíme.

5 komentářů:

  1. "Někde" bylo asi hodně blízko! Soudě dle zápisků na druhé straně. Protože Svitavu a Sokolovnu máme přímo pod nosem. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, ono to nebylo úplně na trase, trošku jsme si zajeli, ale fakt jsem se dívala, jestli "svitavu" někde neuvidím a jestli nebudem projíždět. Ale myslím, že jsme nebyli daleko, mysleli jsme na vás.

      Vymazat
    2. Však jo, já jen, že když jsem klikla k Evě a uviděla ty vláčky v Obřanech a stezku k nám do Bílovic, tak jsem zbystřila. :-)

      Vymazat
    3. Zuzi, ono jsme na ty vláčky nešli pešky :-)

      Vymazat
  2. Kači, pocit mám stejný (jako kdyby jsme se viděly nedávno :-)). Bylo to skvělé, díky za to a vážím si toho.

    OdpovědětVymazat