První noc (večer) v novém bytě ...

Aneb rodinný brainstorming v pokoji bez svítidla :-).

Na tuhle chvíli jsme čekali tři roky - tři roky, kdy to každý druhý měsíc vypadalo, "že už!", ale nakonec se majitelé odstěhovali až teď.

Přiznám se, že už jsem moc nedoufala.

I někteří lidi si nejspíš mysleli, že je houpáme, když mluvíme o stěhování v blízké budoucnosti a přitom to trvá tak dlouho.

Po otázce "tak kdy bude druhý?" se stala nejfrekventovanější otázka: "Co byt? Furt nic?"

Ale dlouhý čekání se vyplatilo, teď se tomu nechce věřit. 

Byt jen 50 m vedle, v naší čtvrti, kde se byty téměř neprodávají.

Dámy se tak rozvášnily (začaly běhat skrz všechny místnosti dokola, dupat a ječet), že jsme se nemohli uvést líp.

Naši noví sousedi začali poměrně záhy zuřivě mlátit do topení a následně nás vyhlížet z oken.

No, ještě, že máme tolik vinných úplatků - budem muset začít žehlit :-).

Ke štěstí mi stačí zjištění, že parkety jsou v pěkným stavu.

Úklid ve starým proveden (to je tak, když se rozhodnu v úctě k budoucím nájemníkům umýt naposled okna. Když jsem v nejlepším, zavolá Lukor, že přijde pán z realitky vyfotit si byt. 

Rychleji jsem snad ještě nevyšůrovala.)

Ale stejně: Přijde pán v lakovaných keckách, pracně skrývá rozladění z našich poblitých koberců a fotí si na mobil naše holý okna a lány schnoucího povlečení. 

Nedbá na moje: "já tohle oddělám...". 

Když odešel, navěsila jsem zpět záclony, odklidila sušáky, přes postel hodila deku od Jany Grešákové a všechno přefotila znova :-). 

Mužovi mezitím hráblo (mně hráblo už cca před lety, kdy vidina stěhování přišla poprvé. Řekl, že jsem prdlá, když to řeším teď. Zmlkla jsem, ale celý byt jsem si namalovala už tehdy. Časem se změnilo jen pár detailů - úchytek a tak). 

To samé teď potkalo Lukora - a všechno je jinak :-): říká, že se naučil z youtube sádrokartonování.

Chce dělat sádroš - všude! Pomoc. :-)

Možná teď budu psát trochu míň.

Ale to už jsem psala tolikrát, že tomu sama nevěřím :-).