Katorovo

Žhavý ráno na pevnostní pavlači ...

... skoro romantika :-).

 

Pár dní v jiným světě, v mým případě převážně v chlapským a jako bonus návrat v čase až o 12 let.
Muž, bratránek, na skok i švagr, jejich kamarádi.
Takže samej testosteron, výheň, pot a prach :-), ale taky pohodlí v bratránkově bytě přímo v pevnosti (s polopenzí jak vidno - díky!), donáška pití nebo třeba živej štít v kotli.  
Plameny šlehající z oken pevnosti, jiskry, procházející se postavy "josefovských vran".
Dlouhý večerní debaty na vychladnutý pavlači. 
A já zase zabouchnutá.

Cizinci ze všech koutů světa (asi 70%), vzduch prosycenej brazilským temperamentem.
Vegani i masožrouti, tlustí i tencí, černí i bílí, opilci i abstinenti, těžkooděnci i civilové, počmáranci i myšky nenápadný, slávisti i sparťani, černokněžníci i ježíšové, věřící i agnostici, exhibionisti i slušňáci.
Trochu jsem se bála, jestli dovedu zcela respektovat jinakost názorů až extrémně opačných než mám sama, ale naštěstí obavy byly zbytečný.
Všichni, s kým jsme se bavili, vyslechli s respektem a dokonce i se zájmem jinej pohled na věc, i ti největší drsoni mi všude dali přednost, ať už ve frontě na pití/na wc/na mytí nebo před pódiem a když do mě někdo v záchvatu "tance" drcnul, okamžitě se omluvil. 
A ač se to nabízelo (některý děvuchy chodily oděny hodně spoře), nezaznamenala jsem žádný sexistický řeči a obtěžování.
Hudebních momentů bylo hodně, ale asi nejvíc mi spadla čelist z toho, jak Max Cavalera hudebně vychoval svoje syny. 
To prostě nastoupil na pódium stárnoucí pan Hagrid a okolo něj se silně potila mládež :-).

Smekám klobouk před prací lidí z Občanskýho sdružení Ochránci památek pevnosti Josefov - Ravelin no. XIV. 
Další klobouček dolů patří organizátorům, kteří si vyhrávají s detaily, festival světovýho formátu dále rozšiřují a podařilo se jim, myslím, nadchnout i místní obyvatele.

Asi jen nechápu, jak jsem před 13 lety mohla poslouchat Sepulturu v druhý řadě :-).
Glády padly za vlast (konečně), odpadla jim podrážka (R.I.P., ale snad už je nebudu potřebovat).
A těžkej návrat do reality, když jsme se s mužem zaprášení a upocení stavili cestou domů na jídlo.
Šaty dělaj člověka, no.

Původně už jsem nechtěla přidávat fota přímo z areálu, myslím, že loni toho bylo dost :-), ale pár ilustračních obrázků si nakonec přece jen neodpustím, třeba pro ty, co si myslí, že festival = to, co vidí na promenádách a pořizují tam rozsáhlé fotoreportáže.

Jedno ticho před bouří ...

... a za kapely aspoň Katatonia.

Budvar představil speciální edici piv přímo pro BA, holky z Herbáře  pro festival připravovaly burgery.

Nácvik selfííí face :-)

a ještě jednou i s panem domácím ;-)...

Na týhle fotce je (hlavně při rozkliknutí) vidět, kdo to tu vlastně měl celý na povel ;-)...

...

" Tak podívej, Mackenzie. Nemusíš si přede mnou dávat pozor. Já poslouchám všechno - nejen hudbu jako takovou, ale srdce, co je za ní. (...) Tahle děcka neříkaj nic, co bych neslyšela už dřív, jen do toho jdou s vervou a zápalem. Je v tom hodně zloby, a musím říct, že k tomu maj celkem dobrej důvod. Jsou to prostě jedny z mejch dětí, předváděj se a maj spoustu řečí. Víš, mám ty kluky obzvlášť ráda. Nojo, dohlídnu na ně. " (W. P. Young: Chatrč)