Sníh dorazil do nížiny.
Jupí !!! 

Před dvěma lety touhle dobou... mi bylo hodně krušno.
Bála jsem se, že umřu. Že umřeme. Nedostatkem kyslíku.
Za chvíli se narodíš.
Ve 21.33 jako bys spadla z nebe. Nevěděla jsem, co s Tebou.
Holčičko moje, díky, že máš se mnou takovou trpělivost.
Díky, že jsi. 
Máme Tě tak rádi!

Právě jsme využili svého volebního práva.
Možná to není až tak zajímavé, ale do mého "deníku" historicky první volba prezidenta určitě patří.
Myslím, že když už člověk jednou volební právo má, měl by si ho vážit a taky ho využít.
Rozhodnutí jít volit (a neplatí to jen o volbě prezidenta) je každýho věc a nikdy bych si nedovolila něčí volební neúčast jakkoli hodnotit, jen si myslím, že ten, kdo nechodí k volbám, má nejmenší právo si stěžovat na politickou situaci.
Mnozí si myslí, že jejich hlas nic neovlivní, ale není to pravda. 
Myslím, že řada lidí pořád ještě nepochopila, co je svoboda, o kterou hlavně ti starší tak stáli.
Že svoboda není o tom, že si můžu dělat, co chci, ale že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhýho.
Že svoboda je i o tom, že si můžu svobodně vybrat, co budu jíst, tím pádem je plýtvání energií si stěžovat, jak si může kdo dovolit vyrábět to či ono. Jo, je kolikrát těžký se v tom orientovat, ale i to souvisí se svobodou - buď chci kvalitně jíst a zajímám se o to (tím pádem musím logicky vyvinout nějaký úsilí a o něco víc to stojí) nebo mi to je prostě jedno. Buď a nebo. A tak to je se vším.
Neříkám, že to je lehký, ale kdo říká, že život má být lehký? Je to boj :-). Někdy mám pocit, že někteří Češi by byli ve své pohodlnosti snad nejradši, kdyby jim stát nadiktoval i to, co si mají dát k obědu. Kdo sledoval seriál Vyprávěj, jistě si pamatuje, jak se Miládka bavila před prvními svobodnými volbami s babi Bětou a pronesla:
"Já nevím, mně se zdá, že za těch komunistů to bylo všechno tak nějak jednodušší..."
A vo tom to je :-). Svoboda JE dřina.
Hodně lidí používá takové ty laciné výmluvy, že není koho/neví, koho volit. Jistě, málokdo z nás je politolog, ale kdo z těch, kdo se na to vymlouvá, pro to, aby měl koho volit, něco dělá? Něco si zjistit a vyhledat, zajímat se, mluvit s blízkými ... souvisí to taky s ochotou někoho vyslechnout, samozřejmě. Rozhodování o více či méně příjemných věcech nás provází celý život a je to umění. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Nehledě na to, že chození k volbám je příkladem pro naše děti. Když děti vidí, že čteme/přemýšlíme, budou číst a přemýšlet taky. Když vidí, že chodíme volbám, budou chodit taky (pokud teda budou moci). Vidím u Aničky a až mě to trochu děsí, jak nás děti odmalička napodobujou a kopírujou. Podle mě je nejlepší a téměř jediná možná výchova jít příkladem.
Já si taky myslím, že současná politická situace rozhodně není dobrá, ale na co plýtvat energií na povrchní klevetění a rozčilování?  Korupce, zlo a nespravedlnost tu byla v menší či větší míře vždycky a nejspíš asi i bude. Proč se mám rozčilovat nad cizími hříchy? Hlavní je, abych měla svoje svědomí čistý já. A ruku na srdce: myslím, že situace ve vrcholové politice opravdu odráží docela věrně situaci ve společnosti. Každá země má prej takový politiky, jaký si zaslouží. Až se přestane krást a podvádět v malém množství, možná se přestane i ve velkém. Kdyby si každý zametl nejdřív před vlastním prahem a staral se hlavně o svou bezúhonnost, byla by to pohoda... a asi i utopie :-).

______________________________________________________________________________
(pod čarou je jen můj názor na prezidentskou volbu, který chci nějakým způsobem zaznamenat a uchovat)


Z prezidentských kandidátů nám (mluvím v množném čísle, protože na to naštěstí máme doma stejný názor) je lidsky sympatická Zuzana Roithová, Táňa Fischerová i Karel Schwarzenberg, vlastně i Vladimír Franz nás dost baví.
Asi nejvíc vystihl moje pocity z volby prezidenta zpěvák Zrní na svém blogu  (mám na mysli příspěvek z 9.1.), takže se nebudu opakovat.
A přesto, že k němu máme určité výhrady, volili jsme Karla.
Nechci rozebírat ty nejlacinější námitky o tom, jak mu není rozumět (vadí mi, když lidi sledují JAK mluví místo toho, CO říká) a všude spí (vyčítat někomu zdravotní záležitost, která navíc ničemu nevadí - protože kdo sleduje debaty, ví, že Schwarzenberg velmi dobře ví, o čem je za jeho "spaní" řeč a dovede narozdíl od jiných i poté mluvit naprosto zasvěceně a k věci - je podle mě ubohé a svědčí o nedostatku argumentů odpůrců).
Ale slýchám teď z více stran něco o tom, jak lidi nevolí ty co chtějí, že volí jen z rozumu a ne srdcem, že za sebe nechávají rozhodovat průzkumy a kampaně. Není to můj případ. Sympatizuju lidsky se všemi výše zmiňovanými a pro krátkost bych řekla, že asi přibližně se všemi stejně hodně, i když s každým jiným způsobem. Je mi vcelku jedno, že paní Roithová nemá až takovou podporu a neřeším řeči o tom, že být prezidentkou snad ani není primární cíl paní Fischerové. 
To, že má Karel podle průzkumů největší šance ze všech zmiňovaných (ale co je to průzkum ?), je pro mě jen takovej příjemnej bonus, ale bůhví jak to je. 
I kdyby to tak nebylo, rozhodně ho nevolím z nouze, ale protože ho na hradě chci a neumím si z těchto kandidátů vybrat nikoho jinýho (ano, jinýho člověka bych si vybrala, pokud bychom volili nejvíc morálně přínosnou osobu, ale jde o volbu prezidenta). 
Možná jsem naivní, ale Karel má důvod, aby mu jako šlechtici šlo už jen o svou čest, a věřím, že jako prezidentovi by mu šlo i o čest našeho státu, ne jen o svoje ego.
Většinou mu to bývá vyčítáno, ale mně se líbí, že "pouze" jde všem osobním příkladem.  
Samozřejmě nebudu vypisovat všechny důvody, proč ho volím, to bych to mohla být do zítřka. 
Ale líbí se mi hodně jeho kampaň, hlavně ta facebooková. Obklopuje se skvělými a schopnými kreativními lidmi. Takhle si představuju, že by měla kampaň probíhat, pozitivní, věcná, přitom osobitá a odlehčená, stejně jako on sám, který se nebere tak strašně vážně jako většina politiků. Taková klidná síla. 
Budu šťastná, když se do druhého kola dostane kdokoli výše zmiňovaný a podpořím ho. Máme ale jen jeden hlas a intuicí jsme, s čistým svědomím, volili Karla, protože přece punk je jinde :-).
Kakem (říká Andule :-) ) na hrad.
Tu vyrovnanost a jistotu, že činíte dobře, přeju vám všem, ať už volíte kohokoli. 

Spousta mých přátel se ještě rozhoduje. Když se vám bude chtít, napište mi do diskuze, který lístek jste nakonec hodili do urny vy?
 

Na podzim jsem četla na blogu Kačky Žvýkačky dojemné pojednání o narozeninových dortech .

Souhlasím v plném rozsahu.

Ještě bych dodala, že se přimlouvám za to, aby mámy dětem dávaly k narozeninám takový dorty, který děti můžou ve svým věku jíst a užít si je dosyta.

Mnohobarevné a marcipánové dobroty vypadají krásně, ale když si na nich pošmákne jen gratulující příbuzenstvo a mimino kouká, není to prostě vončo. 

Ale možná jsem takovej magor, co odpírá svýmu minidítěti ta největší potěšení, fakt jen já, takže není vlastně důvod se vzrušovat :-).

Loni jsem to prostě vyřešila tak, že Ančí k prvním narozeninám dostala piškotovej dort s jablečným rosolem zdobenej trochou šlehačky. 

Takovej ten, co chutná trochu jako přesnídávka, ale my ho máme rádi, takže jsme byli všichni spokojení.

Letos jsem si říkala, co vytvořím za dort, aby byl vhodný pro dvouleté dítě a ještě navíc pro ekzematika?

Když není navíc sezona a jablka už Ance lezou i ušima?

Aby jí/všem chutnal, ale já měla čistý svědomí :-)?

Myslím, že tuhle otázku řeší v mém okolí stále víc matek a kamarádek a nakonec o ten jednoduchoučký recept stáli i naprosto zdraví velkáči, kteří se v neděli zúčastnili malé rodinné "předoslavy" Aniččiných narozenin (ach ty směny, že?:-) ).

Týden jsem ležela s pavlovovými reflexy v dortech na blogu Chez Lucie  . Nakonec jsem si uvedený recept na jogurtový dort s ovocem trošku upravila (hlavně z důvodu mého chaotického nákupu po tříkrálové sbírce, kdy jsem doma zjistila, že mi půlka surovin na dorty pro Anku a bratra chybí). 

Nemůžu se dočkat, až dort vyzkouším v létě s nějakým čerstvým ovocem.

Je úžasně jednoduchý!

Dort z řeckého jogurtu s medem podle Lucie s komentářem nejen pro alergiky :-)

Potřebujete: 

Na korpus:

300g oblíbených sušenek na korpus (třeba máslové, v původním receptu jsou zdravé ovesné, ale jak říkám, jsem sklerotik se sklonem vše zjednodušovat, a jelikož jsem na nákup sušenek zabudla,hodila jsem do robotu pouze 1 balení mužových oblíbených Club sušenek a 1 balení obyčejných Aniččiných červených BEBE, co jsem měla doma - celkem to je asi 270g a stačilo)

100g rozpuštěného másla

Sušenky rozdrťte, smíchejte s máslem a směs rozložte a vtlačte na dno rozkládací dortové formy, které předtím vyložíte pečicím papírem vystřiženým podle dna formy. Dejte péct na střední výkon asi na 10 minut, až základ zezlátne a pak ho nechte vychladnout.

Mezitím si namočte plátky želatiny do studené vody.

Na náplň:

1 kg řeckého bílého jogurtu

3 lžíce medu

10 plátků želatiny

250 ml mléka pro zdravé osoby, my se mléku vyhýbáme, takže jsem podle obecných rad Mudr. Hofhanzlové (odbornice na atopický ekzém, alergie, astma) jako vždy naředila 33% smetanu (asi 3 lžíce) vodou do požadovaného množství

ovoce podle chuti  (Jelikož je zima a kromě jablek, co už Ance lezou i ušima, není žádné ovoce, kromě tropického, které zase není pro alergiky/ekzematiky vhodné, sáhla jsem po sklenici kompotovaných broskví. Vím, že to není nic moc, ale co chcete v lednu...)

Mléko (v našem případě naředěnou smetanu) ohřejte v kastrůlku a přidejte med. Nevařte, stáhněte z ohně a přidejte vymačkanou nabobtnalou želatinu (tu jsem předtím máchala ve vodě asi 10 minut). Ta se hned rozpustí. Nechte směs trochu vychladnout a vlažnou ji nalijte do připraveného jogurtu a dobře promíchejte. Neděste se, je trochu řídká, i když vychladne. Takže podle obrázku u Lucie asi udrží "na hladině" dortu takové to lehčí ovoce, ale rozhodně ne kusy broskví.

Proto jsem to vyřešila tak, že jsem polovinu broskví nakrájela na malé kostičky. Na vychladlý korpus jsem nalila polovinu jogurtové směsi, pokladla ji kostičkami broskví a zalila druhou polovinou náplně. Před odchodem do postele jsem v to pomalu přestávala doufat, ale přes noc v lednici všechno opravdu krásně ztuhlo. 

Druhou polovinu broskví jsem nakrájela na měsíčky a pokladla jimi už hotový dort před podáváním.

Silueta kočky je z čokolády, kterou jsem sáčkem s ustříhnutým rohem namalovala podle předlohy na kousek pečicího papíru a po ztuhnutí sloupla. 

Siluetu batohu jsem v předlohách na netu nenašla :-) :-)... 

Výchova koledníků v Čechách
Dozpíváno (teda spíš dohráno - letos asi tak 168 x ).
Dokoledováno.
S těma svejma mě to prostě baví.
Letošní Vánoce tedy můžeme považovat za ukončené... 

Letošní Ježíšek byl fakt nápaditý.
Pod všemi stromy se objevily dárky s láskou dělané (i vybírané) ...
Tkaný náramek od muže, super pletený fusky od jeho maminky, bratrova od počátku do konce dělaná první (a skvělá) slivovice, švagrové obrazy, medové dobroty od přátel, Ježíšek si taky všímal, co používáme v koupelně a co jíme/nosíme...
Náš Ježíšek rozdával mimo jiné další várku buttonkových náušnic, vanilkové esence, pečený čaj a hroznový džem (o všem jsem psala).
Rozdala jsem taky hodně vaječňáku, mužovi jsem udělala likér s espressem (o tom třeba někdy příště) a tátovi výběrový CD do auta :-).
Vždycky po Vánocích mám pocit, že na ty příští už nic nevymyslím ... tak jsem na sebe zvědavá za rok! :-)

Pomalu si zvykáme doma.

Mezi várkama prádla vzpomínám na tu chalupářskou pohodu, i když to po příjezdu chvíli vypadalo na zmatky naší bláznivý rodiny :-) .

Jako by se na týden zastavil čas. A jako bysme odtamtud ani v létě neodjeli...

Dlouhé ponocování i dopolední vyspávání. 

Procházky na naše místa, třeba k lesnímu jezeru uprostřed lesů, který jsme objevili v létě.

Šerá pozdní odpoledne u rozpálených kamen v houpacím křesle s knížkou.

A skvělým čerstvě ručně umletým i uvařeným kafem a bílkovým chlebíčkem :-).

Střídavě sami a střídavě všichni spolu...

Po otevření dveří bytu obklopily naše smysly ... Vánoce. 
Směs purpury, vanilky, na másle osmažený housky, perníkovýho koření a jehličí ...
V kuchyni to vypadalo jako před štědrovečerní večeří, byt vypadal přesně tak, jak jsme ho na Boží hod ráno opustili. 
A rozkvetlá Barborka.
Po Štědrém dni jsme totiž vyrazili obšťastnit svou přítomností příbuzenstvo a následně to zapíchli v našem druhém domově - na chalupě.
Vrátili jsme se před chvílí.
Před týdnem touhle dobou... 
Musíme si to ještě prodloužit :-).

Se zdobením stromku to mám podobně jako úchylku s adventním věncem. 
Líbí se mi jednoduché, jemné zdobení nebo jen sláma, ale z nostalgie zdobím pořád stejně jako naši, když jsme byli malí... 
I když se mi, hlavně to stříbrné zdobení, vlastně ani zas tak nelíbí :-)
Třeba to ještě přehodnotím :-).
No a naše obdarovaná... největší úspěch sklidil batoh (kterej mi doteď vytrvale kradla :-) ).
Nechce ho sundat. 

 

Tak je to tu ... krásné prožití!
Barboří třešnička je jen napučená a ostatní se, myslím, nepočítá, tak asi zůstaneme letos obě na ocet :-). Hurá!