Každoroční ekšn s kamarády.

Liduprázdné pohraničí v Orličkách, místo, kde trávíme čas spolu a přece každý po svém:

procházkama, četbou, spánkem, letos došlo i na hromadný pouštění draků :-).

Voda tam chutná jinak, prostě božsky.

A hlavně: celý víkend bez signálu! 

Můj oblíbený podzimní dezert... Čokoláda forever, oujé...! :-)
Když třeba čekáte návštěvu a nechce se vám péct...
Můj bratr ho pojmenoval originálním názvem, který se bohužel nehodí psát, tak snad někdy ústně :-).
Až budete číst gramáže, nekácejte se při představě kalorické hodnoty, čokolády je hodně a udělá se z ní hodně porcí... 
Přeju krásný víkend a nezapomeňte využít svého volebního práva a jít zvolit to nejmenší zlo..! :-)
_______________________________________________________________________________________________

Krémová čokoláda s jablečným rozvarem

Potřebujete:
2 tabulky kvalitní hořké čokolády (nejlépe 70% kakaa)
kostku másla
3 - 4 žloutky z kvalitních vajec
balíček čistého kakaa
hnědý cukr podle chuti (cca 150 g)
1 kelímek smetany (33%)

Na rozvar:
cca 1 kg jablek
malou sklenku vody
cukr
kousek skořice a pár hřebíčků
 










Ve vodní lázni ve vhodné nádobě (používám misku z varného skla) rozpustíme nalámanou čokoládu s máslem.
Za stálého šlehání metličkou zašleháme postupně žloutky, kakao a cukr podle chuti. 
Záleží na hořkosti čokolády a vaší chuti, odhadla bych to na cca 150 g, když použijete vysokoprocentní čokoládu.
Nakonec zašleháme smetanu a stáhneme z ohně.
Vystydlou čokoládu necháme vychladit v lednici (můžete ji nalít do nějaké formy, já ji nechávám v míse).
Čokoládu nabíráme lžící nahřátou v horké vodě (nebo tu ve formě krájíme).

Jablka na rozvar oškrábeme a nastrouháme. 
Rozvaříme je na kaši v hrnci podlité malou skleničkou vody, ochucené cukrem, skořicí a hřebíčkem.
S cukrem zacházejte opatrně, rozvar by měl být mírně kyselý, aby kontrastoval se sladkostí čokolády.
Jablka rozmixujeme na hladší kaši, můžeme dochutit citronovou šťávou.
Čokoládu servírujeme s jablečným rozvarem, ten může být teplý i studený. 
Plus moje milá mátička :-) ...

O víkendu jsme se byli podívat na Veselém Kopci, kde zrovna probíhala "Bramborová sobota" .
I když venku bylo téměř léto, vyhřáté pece jinak už "vychladlých" chalup příjemně sálaly a navodily tu správnou atmosféru ...
Ale nejlepší byly brambory z ohníčku :-) ...

Už popáté jsme se sešli v době kolem svátku sv. Václava na místě činu.
Pravda, nebyli jsme tam letos všichni (zdravím nemocné a pracující!)... ale stejně bylo milo.
Před svatbou jsme tu vesnickou hospůdku vůbec neznali.
Paní Svobodová, už bohužel bez muže, se o nás opět postarala jako naše babička (včetně kokínek :-) ). 
Její pivo a medovina chutná nejlíp!
Dlouho to tak nevypadalo, ale podzim už prostě přišel ...

Stále obří dýně. Vyrobila jsem zase krém, tentokrát s nádechem podzimu.
Zkrátka a dobře: krém z dýně (klasická, ale jde i z hokkaidó) jsem dělala stejně jako ten z cukety, jen jsem vynechala závěrečnou smetanu.
Navnadil mě pan Cuketka a mohu potvrdit, že krém je skvělý a ještě jednodušší! Vývar jsem si ale samozřejmě neodpustila.
Takže ve zkratce: na oliváči s máslem orestovat cibuli na kostenky + malé pórky a přidat hodně dýně na kostičky.
Zalít vývarem nebo vodou tak, aby ho nebylo víc než dýně. Rozvařit na malém plameni, rozmixovat, dochutit solí.
Já měla chuť na parmazán, takže jsem si krém v misce posypala pár hoblinama a špetkou pepře, ale to už jsem nezvládla vyfotit :-).
Myslím, že existuje spousta dalších dýňových receptů, ale stačilo. Díky celé rodině, že to přežili a já zas uvařím něco normálního.
Podle literatury má "houkajda" stejné využití jako cuketa, navíc si ji můžete užívat celý podzim a při dobrém skladování i zimu.
Pan Cuketka sice uvádí v r. 2006 cenu 50 Kč/kilo v biokvalitě, ale buď se zemědělci umoudřili a nebo je nadsazeně bio pražská. 
Já přitáhla tu cca 4 kilovou od paní Zity z trhu za 30 Kč a jsem si jistá, že kvalita není o nic horší. Nebo si ji vypěstujte :-)...

... no a protože dýně byla opravdu obří, upekla jsem Anduli k svačině kousek nasladko.
Stačilo ji nakrájet, posypat trochu hnědým cukrem a skořicí a upéct.
Příště ji ale posypu až na závěr, musí se totiž hlídat, aby se zkaramelizovaný cukr nespálil.
Hotovou dýni jsem polila troškou másla a pak i trochou bílého jogurtu.
Byla jsem zvědavá, jak se na tu novotu bude tvářit Andule - oblizovala se až za ušima.
Bude to určitě dobré i z jablek nebo jiného ovoce.
Mátu snědla maminka, co ji má ráda ke všemu, vy zdobte čím chcete :-).

Od letní cukety je už jen kousek k podzimní dýni... :-) Přitáhla jsem jednu velikou klasickou zahradní dýni z trhu a přemýšlela, co s ní. 
Kompot tedy není zrovna můj favorite no.1, ale slyšela jsem, že se dá péct naslano. 
Takže jsem ji jen posolila hrubou solí a čerstvě mletým pepřem, polila olivovým olejem (a před podáváním troškou másla),  posypala vlašskými ořechy a těsně před dopečením ještě hoblinami oblíbeného kozího sýru. 
Místo toho kozího sýru by se určitě hodil jakýkoli sýr s modrou plísní.
K tomu svěží bílé víno a lehká podzimní večeře pro ty, co si chtějí uchovat letní linii, je na světě :-). 
Zkoušela jsem toto jídlo udělat i z dýně hokkaidó, ale ta se k této úpravě moc nehodí, je moučnatá.

Protože neexistuje žádnej smajlík, kterej by vyjadřoval, kterak se tluču do hlavy, musela jsem něco najít tady ...
Všem se hluboce omlouvám, neboť se mi právě podařilo nechtěně a taky nevratně vymazat všechny vaše komentáře, ze kterých jsem měla TAKOVOU radost a potěchu... :-(
Prostě jsem měla otevřený dvě okna najednou a jak mi ještě ta grafika splývá, smázla jsem místo přečtených kopií komentářů v mailu ty opravdické komenty... 
No nic, jdu si změnit pozadí na mém zánovním mailu (který bych si nezřizovala, kdybych nemusela) a zůstaňte mi, prosím, i tak věrni/y... :-)

Stačila jedna návštěva sekáče a podzim může začít.
Sice je ještě teplo, ale my už přinášíme fotky kousků z nové kolekce :-) :-) :-) ... 
Příští týden se budou hodit...

 

Dobrá zpráva: ryzec pravák zase roste... A poprvé jsem je našla jinde než na horách...
Stačí najít jejich "líheň" a pak už jen sbírat. Vynikající houba!