Cestovní horečka

... aneb stav před dalším bláznivým výjezdem za hranice všedních dnů před 16 dny.

Po Svitku si vzala děti babička. 
Ticho, možnost v klidu si doříct větu, jedna procházka na nová místa - nezvyk. 

A jídlo kdy chci a co chci (mám pocit, že doteď jsem nedělala nic jinýho než házela kus žvance zuřivým lvům). 

 

Až teď přišel čas (po-pá) na naplánování letošní cesty - trasa, nákupy, zařizování a balení.

A hned v pondělí mě skolil močák.

Což už je takový znamení, že to bude dobrá cesta.

Takže jsem vše plánovala v posteli (hodně času mi letos ušetřila AI), zatímco drahý se pustil do čištění sedačky - už bylo načase.

Jindy stěhuje všechny matrace z ní do práce, kde mu je profesionálně vyčistí kolega, ale letos jsme na doporučení Bajči koupili obyčejný tepovač z Lidlu - a nechápu, proč jsme to neudělali dřív. 

Sedačky v autě zřízené dětmi taky jako nové. 

V úterý mě Luke překvapil, protože si konečně po půl roce šel na chíru nechat vykuchat zarostlý nehet na palci. Ideální načasování...
... a večer jsme se dozvěděli, že Emičce umírá spolužák, za kterýho se už nějaký čas modlíme.

Ve středu jsem myslela, že vše rozchodím, ale večer to začalo zase, takže jsem si ve čtvrtek zašla k dr. pro antibiotika. 

Zvládla jsem vyřešit i kytky, a protože Pavla i já budeme dlouho pryč a babiny jsou nervózní z vadnoucích kytek :).
Vyřešila jsem to sucho-umělákovou kytkou. No.

Ve čtvrtek si taky babička vzala podruhé děti s tím, že v klidu sbalím.
Jenže mně bylo pořád naprd. 
Ještě v pátek dopo jsem ležela jak zdechlina, což rozladilo drahého po návratu z práce - jak to, že není hotovo?
Nervozita by se dala krájet, tak jsme to nechali ležet a šli do kostela.
Těsně přede mší jsme se dozvěděli, že Andrej šel Domů, naštěstí byla volná intence, takže jsme ji rovnou využili. Ale celou dobu nás provází nepatřičný pocit.
Po mši pokračuje padání a ničení věcí, řízla jsem se, opařila jsem se, nefunguje technika, bylo mi zase blbě... atd.
A takovej ten čas, kdy člověk jede a má pocit, že to neskončí, jestli špatně nedohadl situaci a nepřecenil síly, že by radši zůstal doma a odpočinul si.
Do toho samý lepší zprávy z míst, kam se chystáme.

A pak... děti jsou najednou doma, vyspíme se, překvapivě brzy se nalodíme a s jedním návratem (zapomněli jsme sprchu), se obejmem, omluvíme a vyrazíme.

************************************

Dnes v noci jsme se vrátili, zdraví, obnovení, nejvděčnější, posílení na těle i duchu, připravení začít znova - a to, co dnes publikuju, se zdá být skoro neuvěřitelný a vzdálený, neaktuální... :-) 

Vybalila jsem nejdůležitější věci :-).