čtvrtek 5. září 2019

Zpětně srpen z lazaretu

... to jsme si tak hezky užívali (asi tak před měsícem) všechny sporty v pardubickým Sportovním parku (konečně vzaly pohyb na milost, nejvíc jim šlo asi ragby a největší zážitek byl z dračích lodí, kde byla nejvíc fajn parta a mohla jsem si zajezdit s nima :-) ).

Aji beseda s filozofem Danielem Kroupou a Mikulášem Minářem byla výborná.


Koupačky byly taky skvělý (i když jsem musela zasahovat ve stylu baywatch) ...

... no a pak jsme slyšeli ránu a jelo se do nemocnice.
Emouš se (jako obvykle, jak jsme zjistili až zpětně) zavěsila na žebříkový topení v koupelně, aby pověsila ručník a to se s ní utrhlo a spadlo na ni.
Tržná rána na zátylku od skříňky a tříštivá zlomenina pažní kosti.
Vypadalo to na okamžitou operaci, ale nakonec se povolaná rada starších usnesla, že zkusí ruku zasádrovat a počkají na dětskýho chirurga na ráno.
Ten rozhodl, že to risknem jen se sádrou a speciální ortézou proti pohybu. 


Doják si dávám k sobě, ale... Ten večer jsem byla hodně vděčná.
A další den taky.
Druhej den naběhla nemocniční učitelka pro Emouše do herny a v závěsu za ní nutriční terapeutka, která od sestry slyšela, že nám nedělá dobře mléko a přišla nám nabídnout málem modrý z nebe.
Neříkám, že naše zdravotnictví nemá problémy (má) a že není co zlepšovat (je), ale pozlatit ruce doktorům, kteří sedí na pohotovosti do tý doby, dokud všechny neodbaví, i když už měli bejt dávno doma s rodinou a svatozář sestrám, který slouží tolik směn navíc, aby byla zajištěná péče.
Nedivím se, že pak spousta z nich vyhoří.
Naposledy jsme byli v nemocnici loni v srbských horách a myslím, že tady můžem bejt hodně vděční. 
Za pohodlí většinou jak na hotelu, televizi a rádio na pokoji, jídlo pod nos, který sice mnohdy není moc dobrý, ale pár dní člověk přežije, že to není zrovna raw lokální biostrava.
Není na místě frfňat, jak se na mě támhleten křivě podíval a tamta kráva sestra byla nepříjemná.

Emouš se druhej den probudila a vystrčila hlavu jak surikata, oklepala se téměř okamžitě a už jela: "Kdy bude snídaně? Kdy půjdem do herny? A co bude k obědu?"

Prej: "Pořádně ji zatoč, ať se kočka pořádně proletí!!"

Jak říkám, jsem hodně vděčná.
Asistence sice nutná, ale na plánovaný setkání ala Nádherná zelená jsme stejně odjeli...


A na plánovanej sraz rodiny na babiččinu chaloupku, kam jsme nakonec ze vzdálenějších příbuzných dorazili jediní :-), taky.


 

Poslední tejden prázdnin si zašel Lukor k doktorovi (rychle zhubl, neustálá žízeň a tak) a dostal po 12 letech od operace slinivky zpátky inzulinový injekce.

Musí hodně odpočívat, protože je vyčerpán a byl 2 měsíce v permanentní hyperglykémii (díky, že to s ním nešvihlo na cestách!), Emouš místo školky dojíždí k babičce a já se znova (pokolikátý už?) snažím nezabřednout do práce až po krk a vařit jídlo na čas.
No, moc mi to nejde, ale snažím se. 
Tuším, že to všechno asi nějak souvisí s tím, že se teď některý věci pohly k lepšímu, tak se snažím toho nevšímat.

4 komentáře:

  1. Uf! Nic nestíhám a mám pocit, že jedu z posledního - ale pak si přesně člověk uvědomí, že hlavně to zdraví... Mávám. Kl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc zdravím a držte se! My až dojdem do puberty, tak je asi vystřelím do vesmíru :-) :-) :-)...

      Vymazat
  2. Kačí,
    koukám, že jste se ani v srpnu nenudili :-o
    Kde, že je to léto a prázdniny ? :-o
    Také si na ten zářijový kolotoč, déšť, ranní tmu a mlhy teprve zvykám a jde to ztuha!
    Přeji ať už u Vás nejsou žádné zdravotní karamboly a režim ve škole i doma se zajede ke spokojenosti všech !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, díky moc, nějaký náhlý to letos bylo... ale věřím, že ještě slunce vykoukne! :-)

      Vymazat