pátek 12. října 2018

Konec, zvonec

Tenhle příspěvek jsem měla rozepsanej už od srpna - 26. srpna měl totiž blog výročí. 
Psala jsem ho... tradááá... ehm, šest let.
A myslím, že to stačilo.
Od začátku jsem opakovala, že je to jen můj deník, moje záznamy, abych nezapomněla, aby rodina/známí mohli nahlédnout, postahovat si žádané fotky a pokud moje výplody byly užitečnější i někomu dalšímu, jenom dobře.
Tak jsem to i celou dobu brala.
Čtenáři přibývali, proto jsem někdy měla strach, aby si někdo nemyslel, že mám ambice z mojí pozice někomu něco radit, ale vždycky jsem to nakonec rozchodila.
Třídění a zaznamenávání myšlenek patřilo k mý pravidelný psychohygieně, což je důvod, proč nekončím úplně.
Pokud někomu chybí nějaké střípky do mozaiky (mám za to, že jsem se nikdy nebránila ani záznamům negativnějšího rázu, protože není každej den posvícení, ale kdyby to někomu přišlo málo a pomohlo mu udělat si o mě realističtější obrázek, můžu nabídnout soupis mých nedostatků :-)): 
Tak třeba umím dost mizerně anglicky (ale o tom jsem už psala) - vždycky se trochu rozmluvím na dovče, ale tím, že si vše potřebný vyřídím, nejsem motivovaná se nějak výrazněji pohnout. 
Nebo neumím lyžovat (vymlouvám se na úraz z mládí, kdy mi u zubaře rovnali zaživa zlomené horní patro, ale chcete-li tomu říkat, že nepracuji se svými strachy, tak asi jo. Teda loni na lyžáku mě instruktoři nalomili, tak třeba letos... ).
Anebo mám řidičák, ale neřídím. Myslím, že labilní lidi na silnici nepatří, ale třeba začnu, až to budu opravdu potřebovat :-).
A tak bych mohla pokračovat.
Tak co, kdo všechno jste na tom líp než já? :-)

Konec "humorné" vsuvky - prostě blog byl celá já, za tím si stojím.
Pobral všechen můj přetlak, udržel mě, na mateřský jsem měla velký pnutí.
Aby za mnou bylo vidět i něco dalšího, než sežranej oběd, znovuzabordelenej byt po úklidu, aby mi nekrněla hlava.
Byla to spojka se světem, s mojí sociální bublinou.
Byl to můj bezpečnej prostor, domeček, ze kterýho jsem si v pohodlíčku psala svoje.
Potkala jsem virtuálně i reálně spoustu zajímavých lidí, seznámila jsem se s tolika lidma mý krevní skupiny, že bych na ně sama od sebe asi neměla šanci v reálu natrefit.
Některá přátelství se přehoupla z roviny virtuální do osobní, máme díky němu dokonce i dva úžasný kmotřence.
Jsem za to všechno ohromně (!) vděčná.
Pomohlo mi vědomí, že někde existujou stejně smýšlející osoby a přestala jsem svoje názory a postoje skrývat (co by tomu řekli ostatní, žejo (rozuměj většina)).
Co se týče mý blogosféry, nikdy jsem nesledovala nikoho jen tak, protože je to in, ale proto, že mě inspiroval/inspiruje a proto, myslím, mi bylo v mý blogosféře tak dobře. 
Proto jsem to tu nebrala jako nějakej komerční prostor, ale jako živou komunitu - moc vám všem za všechno děkuju a přesto, že je poslední dobou ve vzduchu taková jakási blogová krize, prosím, nepřestávejte, inspirujete mě, povznášíte mě ...

Přiznám se, že jsem do poslední chvíle nevěřila, že to udělám, blogování byla moje vášeň a ani teď se mi nechce.
A kdyby tu nebyl ten důvod k opuštění veřejnýho prostoru, psala bych dál úplně stejně a navzdory (těm pár) hejtrům. 

Jenže: Děti rostou a prezentaci na blogu si nevybraly, nechtěla bych, aby je začal někdo poznávat a hlavně hodnotit (první fáze se už teda trochu stala a nedovedu říct, jakej z toho mám pocit).
V době začátků jsem to brala tak, že se sama aktivně neprosazuju a mimina nikdo nepozná. Jenže naše děti už nejsou mimina.
A vím, že blog bez rodinných příspěvků bych neuměla psát.
Jo, možná jsem paranoidní, ale v místě žití na sebe nechci nijak upozorňovat a myslím, že i tak jsem si dost zahrávala.
Bylo to moje věčný dilema - mám přece čistý svědomí a nemám se za co stydět, tak proč bych se schovávala, versus paranoia.

Celý jsem to měla vymyšlený tak, že až dopíšu knihu (psát knihy je moderní, ale v mým případě je kniha moc silný slovo, prostě je to delší, elektronickej text, kterej rozsahem ani tématem nezapadá na blog a nechci ho vyprávět pořád dokolečka), dám sem odkaz ke stažení a skončím.
Jenže knihotext stále dřepí v mojí hlavě, v PC dlí pouze pracovní název (Jak jsem přestala bejt alternativní, a přesto jsem pro některé lidi stále dost alternativní) a několik stran.
Třeba jednou sednu a dostanu ho z tý hlavy.
Ale po těchhle prázdninách, kdy nastalo rovnání priorit a dostalo se mi i velmi důrazné výstrahy (jak v podobě mé diagnostikované fáze těsně před vyhořením v souvislosti s prací, tak ve vyhoření některých lidí, co mě inspirují) nevím, kdy se to stane.
A nechci se tím stresovat.
A ... upřímně, vlastně ani nevím, jestli by neměl zůstat tam, kde je :-) :-).

Proto se přesouvám do uzavřenýho prostoru.
Je to sice čtenářsky o dost složitější, tímpádem to tu zabíjím, vím.
Člověk pro sledování musí být přihlášený svým google účtem, případně si ho kvůli tomu zřídit, a pamatovat si adresu - Kačí Kacho, nemůžu si vzpomenoooout, napiš, prosím!), ale vyhodnotila jsem to jako zlatou střední cestu.
 Jestli se mi někdy podaří knihotext dopsat, hodím ho sem.
Možná i něco silnýho, co si nebudu chtít nechat pro sebe, co já vím.
Ale teď tu končím.
Dosavadní blog tu nechám viset, protože na některý příspěvky o stravě sem odkazuje Ranhojič, jen ho asi trochu promáznu.

Děkuju všem za všechno, za všechny dosavadní druhy podpory a tak a omlouvám se, jestli jsem se někoho dotkla + děkuji za pochopení.
Pokud by to všechno někoho mrzelo nějak víc, napište mi do mailu nebo do komentu emailovou adresu a něco s tím uděláme :-).

(Update: pro probíhající technické potíže s přístupem k uzavřenýmu blogu přikládám postup a upozorňuji, že pozvánky bohužel rády padají do spamu...:-( )
1. Potřebuji Vaši emailovou adresu, kam pošlu pozvánku (stačí mi ho napsat do komentů sem nebo na mail - katorovo@gmail.com).
2. Pokud chcete uzavřený blog sledovat, musíte mít google účet (= jakýkoli mail s koncovkou .gmail.com) - pokud ho nemáte a dostanete mou pozvánku na mail, který nemá koncovku .gmail.com, Google vás vyzve, abyste si ho založili nebo si ho můžete založit TADY . Bohužel bez účtu na Googlu nelze mít k blogu přístup. Pokud máte obavy o své soukromí nebo nesympatizujete s Googlem, založte si účet na nějaké smyšlené jméno nebo přezdívku a používejte ho pouze k přístupu na blog. Pokud se z účtu(=gmailu) neodhlásíte, zůstáváte přihlášeni a na blog se dostanete kdykoli, když zadáte do pole na webovou stránku přesnou adresu
 https://katorovo2.blogspot.com 
3. Pokud se chcete dostat z cizího počítače na blog, stačí se přihlásit do svého gmailu/googleúčtu a po přihlášení zadat přesnou adresu 
 https://katorovo2.blogspot.com
Bez adresy se tam nedostanete, ale můžete klidně využít tyto výše uvedené a funkční odkazy nebo odkaz na liště, až ho vytvořím :-) (ale stejně musíte být vždy přihlášeni ke Gmailu/googleúčtu). 
Snad je to srozumitelné, kdyby byl jakýkoli problém, pište.)



Jinak (než bude hotový nový prostor):
za tu dobu, co jsem nepsala, jsem se adaptovala na práci a rovnou zase zbrzdila, stihla víkend na Moravě mezi sklípky bez focení, Marioninu dvacítku i tátovy padesátkošedesátiny, teambuilding všech spřátelených tříd odevšad na Bouzově, workshopy výroby sýra i netradičních hudebních nástrojů se školou, zmoštování celý zahrady ve třech lidech :-), svatbu synovce pod dubem, oslavit výročí ... Do zastupitelstva se dostalo dost lidí, které jsem volila (trochu nezvyk, tak si tak říkám, jestli něco není špatně :-) ).
No a jinak, jak už možná někteří pochopili, jsem stihla v práci zase přepálit začátek (člověk se pořád učí se sebou zacházet) a taky projít rodinnou i lehčí manželskou krizí, z čehož jsem se léčila minulej tejden v klášteře Želiv - doporučuju vřele jak služby premonstrátů, kteří dovedou provést člověka procesem odpouštění stejně dobře jako Ranhojič (člověk si řekne, kolikrát už to absolvoval, ale pokaždý zapomene, jak moc je potřeba to čas od času zopáknout), tak služby místního skvělýho klášterního pivovaru :-). 
Prostě když se toho sesune víc najednou, člověk začne zběsile brzdit, ale abych tu někoho neděsila, všechno mohlo bejt mnohem horší a jsem už docela stabilizovaná (protože jen prořezanej strom může růst vejš ;-) = slova Radůzy).

Nahromadil se mi tu ještě starý nafocený materiál, takže ho sem bez ladu a skladu hodím :-).

 
Oblíbená klasika trochu jinak.
Celozrnný (nebo kukuřičný) špagety s kečupem z červené řepy (superchuť a superobjev, hodlám se ho naučit), cizrnou (bílkovina) a nesýrem (veganline nám přestali vozit, ale tenhle Cheddar je chuťově skoro stejný).


Vzpomínka na Balkán.
Měli tam (všude!) krásný lahve na vodu.
Ne všude jsem měla odvahu si je v restauraci vzít, ale z týhle mám radost.


A jedna už dost starší (mobilní) fotka pomůcky na demonstraci Koloběhu vody v přírodě, když se vám nebude chtít podnikat pokus s varnou konvicí a sklem.
Brzy bude topná sezona, stačí naplnit trochou vody a postavit na topení :-).
Taková kravinka, ale roztomilá ...  když pořád čerpám, tak abych taky něco malučko vrátila do éteru ...
Obdivuju všechny, kdo stíhají ještě v práci fotit, případně o tom psát (ale děkuju za to moc)... (Moni!). 



Mizím do přírody, mějte všichni moc hezkej život ♥ !
(celkem jsem se za ta léta ty srdíčka naučila, žejo? :-) )

56 komentářů:

  1. Haha, tak to je dobrý :-). Moje oblíbené blogy: Nicenka, Markéta Baletková (instagram), Kator a Syroovka. Existuje vůbec něco podobného? Nebo jako náhrada? Holky, jak je možný, že jste vyhořely všechny zaráz? Bude mi ta inspirace fakt chybět. Ještě teda Jana Grešáková, ale tam je na mě trochu moc smutku. Nemám ráda, když se vše lakuje narůžovo, ale na mě je to prostě už trochu moc a navíc ani nehltám její tvorbu, takže tam zabrousím málokdy. Dáte někdo tipy?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky i za odkaz na Nicenku, ta mi nějak unikla (ale nikde nevidím, že by vyhořela). Marťu Syroovku, myslím, zaměstnává její početná rodina, takže píše spíš nárazově (což plně chápu) a u Markéty si myslím (ale je to jen moje domněnka), že by teď někdy mohla končit mateřskou a tak by ji mohl někdo přes design chtít zaměstnat, tímpádem by konec jejího Instagramu mohl něco znamenat, ale fakt nevím... Při rozkliknutí mojí vizitky u někoho jiného na blogu se zobrazí seznam blogů, které sleduju, tak třeba tam můžete něco najít... Janča, myslím, dělá co umí a já jsem psala o vyhoření hlavně v souvislosti s prací, navíc se opravdu jen přesouvám do uzavřeného prostoru (měla jsem to v plánu už dlouho, ale donutilo mě to akci urychlit, když jsem jednou po sto letech zavítala do přehledu a statistiky přístupů a viděla tam, že v jednu dobu přišlo na blog asi 30 lidí z nějakých erotických stránek/seznamky.
      Kdo opravdu chce, může chodit dál, ale když někdo nebude chtít obětovat mailovou adresu k tomu, abych mu poslala pozvánku, bohužel už to není můj problém :-(. Udělala jsem, co jsem mohla, třeba někdo bude chtít vystoupit z anonymity a stát se z čísla konkrétním čtenářem... Krásný podzim a děkuju za zpětnou vazbu :-). K.

      Vymazat
    2. Nicenka stále žije :-) jen prostě hodně dětí a tím pádem hodně radostí a někdy i nějaká ta starost asi. Určitě někdy zase něco vydá <3
      jinak bych si ráda něco ještě od Kator přečetla. Zn. Hejný a Jeseník :-D

      Vymazat
    3. Terez, nějak to blbne, některým lidem pozvánka přijde až naponěkolikáté. Posílala jsem je všem spřáteleným i známým automaticky, ještě než jsem to tu vydala. Kdyžtak prosím o echo a mávám do milovaného Jeseníku k hodně radostem :-).

      Vymazat
  2. Pěkný špagety. :-)
    Katy, mrzí mě to nějak víc, tak tady - katerina.klasterecka@gmail.com
    Poslala jsem ti znovu pozvánku ke čtení blogu, stačí to nebo musím ještě něco odkliknout?
    Mrzi mě, že jsme ještě nedošly z roviny virtuální do osobní, protože třeba k tématu "jak jsem přestala být alternativní" bych ti měla co říct. :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Katko, chodila jsem sem moc ráda, naposledy Vaše prázdninové cestování jsem četla s otevřenou pusou, jak jste něco takového s dětma zvládli. Ale chápu, že končíte, já bych nikdy žádný blog nepsala, ten pocit, že nevím, kdo to čte, no to prostě vůbec. Přeji Vám a Vaší rodině jen to nejlepší! Díky, Hana Malá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Hani, srdečně děkuju za všechny vzkazy, zpětné vazby a všechnu podporu :-)! Přijde mi, že jsem si na soukromí celkem dávala pozor, ale věděla jsem od začátku, že to nejde tak dělat navždy, děti rostou a já jim nechci kazit život nechtěnou popularitou ;-). Další důvody a možnosti řešení jsem doplnila do textu a i k prvnímu komentáři. Moc děkuji za přání, i já Vám přeju všechno dobré a krásný nejen podzim... třeba ještě někdy na viděnou :-) K.

      Vymazat
  4. Je mi to líto. Já právě díky vám začala být alternativnější :-)
    Kdyby to šlo, tak katerina.kellerova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, to je dobře :-), děkuju za vzkaz a pozvánka už letí :-). K

      Vymazat
    2. Radši prosím kellerovakaterina31@gmail.com, seznam blbne. Prosím K.

      Vymazat
    3. Nějak mi to přesto nefunguje :-(, do s tím? Děkuju

      Vymazat
    4. Kačí, pozvánka se zobrazuje jako neotevřená, takže mi nejde odstranit a poslat znovu. Je potřeba projít ve schránce všechny složky a najít v mailu pozvánku, přes kterou jde se prokliknout rovnou sem (pokud je člověk přihlášený přes gmail). Doplnila jsem podrobnější postup i do příspěvku.

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Markét, moc díky, rádo se děje a pozvánka letí :-)- zkontrolujte, prosím, spam i hromadné zprávy.

      Vymazat
  6. Taky moc díky a taky tě budu ráda sledovat dál. (helena.silhankova@post.cz). Jak já to chápu, někdy si spíš u jiných blogů říkám "jak to, že to těm dětem nevadí". Těším se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, nějak mi to i tak bylo líto, toho šestiletýho dítěte :-), tak se budu těšit :-). Papa K.

      Vymazat
  7. Taky nechci bejt jenom číslo do počtu :-) petra.stejskalova@post.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milé :-), posílala jsem pozvánky všem pravidelným čtenářům hned v pátek, prosím, mrkněte do spamu nebo hromadných zpráv, minimálně dvě by tam měly být. Kdyby nic, zkusím znovu :-). Díkec (o V/vás bych přišla nerada) ;-) K.

      Vymazat
  8. Taky chci být u toho, prosím: z.streichsbierova@seznam.cz.
    Uvidíme se, a to je to důležitý. :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá, posílala jsem pozvánky všem pravidelným čtenářům hned v pátek, prosím o kuk do spamu nebo hromadných zpráv, minimálně dvě by tam mohly být. Kdyby nic, zkusím znovu :-). Díkec (co bych bez vás dělala, žejo ;-) ;-) )

      Vymazat
    2. Katu, já furt nic. Nehoří to, jen kdyby sis náhodou vzpomněla :-)

      Vymazat
    3. Terez, pozvánka se mi zatím pořád zobrazuje jako neotevřená, takže mi nejde odstranit a poslat znovu. Je potřeba prohlídnout ve schránce všechny složky a najít v mailu pozvánku, přes kterou jde se prokliknout rovnou sem (pokud je člověk přihlášený přes gmail). Doplnila jsem podrobnější postup i do příspěvku. Tak snad... :-(

      Vymazat
  9. Ahoj, ráda bych sledovala blog dál, bude-li to možný, dík: lenka.hordejcukova@gmail.com :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Dobrý den, pěkné fotky z cest i zajímavé recepty, novotna.lenka1011@gmail.com,
    Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj!Slediji jen 3 blogy a jeden z nich je tvůj,byla by škoda o něj přijít...tak jestli to půjde,tak... africkabubenice@gmail.com...díky

    OdpovědětVymazat
  12. Prosím moc: marttas@centrum.cz Martina.

    OdpovědětVymazat
  13. Mrzí mě, že moje oblíbené blogy mizí, ale chápu. Ráda bych taky i dál občas zašla alespoň na virtuální návštěvu, pro inspiraci a tak... Pošlu e-mail mailem a budu ráda za pozvánku, půjde-li to. Děkuju. Kl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milé Pondělíčko, děkuju, odeslala jsem pozvánku hned při založení :-)- měla jsem mail od dávné komunikace. Prosím mrknout nejdřív do spamů a hromadných, určo tam někde bude :-). Těším se dovi :-)!

      Vymazat
  14. Aby jste mi nechyběla: dvorakovazuzana02@gmail.com Díky....

    OdpovědětVymazat
  15. To je škoda, že končíte - končí teď více mých oblíbených blogů, ale důvody, myslím, chápu. Těšila jsem se na příspěvky ze školy, zdravotní i cestovací. Ráda bych zaskočila na návštěvu - prosím o pozvánku. Pavla z Karlovic gsunnygirrrl@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  16. Nevím, proč jsem unknown - zkouším to znovu... Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nevadí, i tak děkuju za seznámení a zdravím do Karlovic :-) - pozvánka odletěla :-).

      Vymazat
  17. Ahoj díky za inspirativní, autentický a upřímný blog. Moc ráda bych zůstala tvojí čtenářkou hana.cabakova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  18. Ráda bych zůstala součástí, krásné cestovní zážitky a fota, inspirace stravování, tak pokud mohu ha.hornova@seznam.cz
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  19. Milé Haničky, pozvánky jsem odeslala a děkuju nejen za zpětnou vazbu - jsem ráda, že v tom uzavřeným prostoru nebudu sama :-) (start byl poněkud depresivní, bylo mi, jako by mi někdo umřel :-) ).

    OdpovědětVymazat
  20. Protože mě inspiruje...můžu prosit pozvání?
    lenka.kratochvilova.cz(zavinac)gmail.com

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji za Tvůj blok! :) Vždy jsem ho ráda četla, byla jsi oázou inspirací ;) Pošleš mi prosím pozvánku na jitu.jedlickova@gmail.com? Díky a třeba někdy naviděnou :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jásán! A díky, Ty... inspirace! ;-) Dovi (pomalu přestávám doufat) papa

      Vymazat
  22. Kači, budou mi chybět tvoje krásné fotky, tak když mě tam budeš chtít :-D strakosovad@gmail.com tak třeba na viděnou :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prej jestli mě tam budeš chtít... no jéje! ;-) (odesláno) - dovi!

      Vymazat
  23. Moc ráda jsem chodila nakouknout, inspirovat se (rekonstrukce, jídlo, zajímavá místa....). Můžu poprosit taky? petra.malacova(zavináč)gmail.com

    OdpovědětVymazat
  24. Já taky chci! Mám vás jako záložku v mobilu už tak měsíc ;) a až teď píšu. Ráda vás čtu! Je u vás normalne. A dovolenky máme ve stejném
    módu. marketa.botankova@qmail.com

    OdpovědětVymazat
  25. Jsem tu moc ráda. Prosím o pozvání na radka.elektroinvest@volny.cz. Děkuji:-)

    OdpovědětVymazat
  26. Je to sice už několik let, co blog skončil, ale já na něj narazila až nedávno a tak se jím postupně pročítám. Ostatně co mám doma dělat, když jsem měla pracovní úraz, došla mi náhrada za bolest a já se nudím. Zbývá mi internet nebo televize a jako telku moc nemusím. :) Nicméně vám děkuji za to, že jste takhle pilně psala. Myslím, že spolu máme hodně společných názorů.

    OdpovědětVymazat