Zpátky z Robinsonády

Jsem už unavenej, tak jdu, lidi, domů ... (Foto odsud. )

Na tuhle scénu jsem si vzpomněla při návratu z cest :-).
A musím říct, že přes veškerou únavu jsem tak nabitá a spokojená s průběhem prázdnin, že s klidnou myslí můžu nastoupit zpět do procesu.
Jako bychom si vynahradili všechny ty roky, kdy jsme velkou část prázdnin z různých důvodů trávili doma.
Došla jsem, kam jsem chtěla, viděla jsem, co jsem chtěla, sešli jsme se s dlouho neviděnými lidmi, vše na sebe plynule navazovalo.... jo, asi by náš způsob léta někdo vnímal jako hektický, ale já si dokonale vyčistila hlavu (jsem zvědavá, jak teď budu fungovat v práci :-) ) a mám pocit, že neuteklo 8 týdnů, ale mnohem víc.
Jsem vděčná, že má v tomhle ohledu rodina stejný pohled na věc.
Příjemným bonusem je to, že jsme na dovolenou neměli nic ušetřeno - čerpali jsme jen z běžného platu (dobrá, jedny odměny padly, ale nic závratného).
Peníze jsou vyčerpané stejně jako (téměř všechen) čas a já mám pocit, že jsme využili každou minutu.
Fajn pocit.

Za posledních deset dní jsem si ověřila, že místa, o kterých jsem v poslední době četla, skutečně existujou.
Dlouho jsem přemýšlela, zda o tom napsat tak, jak jsem zvyklá - pro paměť vše popsat jmény.
Každý den dovolené jsem to měla jinak a nakonec jsem se rozhodla, že přesné názvy na blog veřejně věšet nechci.
Napíšu jen, že jsme s dětmi projeli Rumunsko a kousek Bulharska.
Několik dní na opuštěných písečných plážích, kde člověk může jít nahý i několik kilometrů a nikoho nepotká.
Dalších pár dní na útesech, kde jsme začali číst Robinsona.
Do toho komunistický skanzen.
Moc jsem nefotila, stejně se to nedá vylíčit.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili na poslední festivalový den do Banátu a s dětmi za krkem si dosyta užili koncert Stypky&Bandjeez a typická jídla u krajanů.
Když jsme pak viděli, jak tu banátčani odpadají s různými verzemi střevní chřipky, tušili jsme, že se nám to asi nevyhne, ale doufali jsme v milosrdenství ohledně otázky kde.
Cestu z Banátu jsme si ještě rozdělili na dvakrát a zastavili se u rodičů na dovolené na Slovensku. Tak tam.
Naštěstí bylo do 24 hodin po všem, tak jsem byla vděčná, že to bylo tak rychlé a že vše proběhlo se zázemím a komfortem hlídání (díky!). 
Chuť jsme si spravili posledním koupacím dnem (kdy jsme pro sebe měli celé čerstvě napuštěné koupaliště v Levicích) a slovenskými specialitami.

Tentokrát jsme pojištění měli :-), ale stejně jsem ráda, že jsme se v pořádku vrátili.
Na chvilku mám zase podkladek :-).