Pouť na Hvězdu

Na jednu noc, z pátka na sobotu.
Tento způsob léta mě uspokojuje :-).
Dlouhodobě nevím, kde mám telefon, chodíme jak hastroši, nežehlím a uklízím nárazově, jen když je to už fakt nutný, stýkáme se s lidmi, který jsme dlouho neviděli, snídám, obědvám i svačím meloun - lidi padají vedry a já konečně sundávám ponožky ;-) ...
Fota od Lukora.
Na luxus pouti s chlapem se snadno zvyká, možná až moc snadno.
Člověk se může podělit o zátěž, nemá "ten pocit", nemusí fotit ;-)...
Za 24 hodin jsme se stihli trošku opít ve vlaku, mluvit, naplánovat nízkonákladovou dovolenou s dětma, vyjít si k jednomu kostelu na hranicích s Polskem, kterej nás na fotkách už dlouho lákal a byl zrovna poblíž (naše fotky ovšem spíš nic než moc), spát na golfovým hřišti (a utéct těsně před začátkem kropení), duchovně se povznést na osvěžující komorní pouti na Hvězdě v Broumovských stěnách s Prokopem Siostrzonkem, ... a taky se solidně zhádat.

Jsem už skoro závislá na pálících chodidlech.
Na druhou stranu se čím dál častěji hlásí achillovka (jo, ta, co mi zůstala v turniketu na italské dálnici) a na sólocestě se přidaly i vazy levýho kolene ("stárnu rodičům, stárnu před očima, stárnu..." ;-) ).
Takže až na pár plánovaných jednodenních poutí pro letošek brzdím.
Cíl z loňska splněn - delší pouť i samostatný nocleh - příští rok snad už "jen" zapojit děti, jedna extrémní poutička s Poutníkem ze Křtin do Křtin ... uvidíme, dá- li Páňa...

Víkend jsme si prodloužili sobotní cestou na chalupu už s dětma.
"Desetdvacetbráchasholkou!", houby, Grešákovic návštěva...
Jo, léto jak má být.