Katorovo: Autovandr

Útržkovitý deník z pětidenního autovandru s Lukorem, pro mou sklerotickou hlavu.
Místy monotematický.
Mobilní a panoramatický fota jsou jeho.
Doporučuju pro zobrazení v plném rozlišení rozkliknout.

Probuzení po Volaříkovic vzorcích s čistou hlavou v Mikulově. Vyrážíme.

MARIAZELL

MEDVĚDÍ SOUTĚSKA (Bärenschützklamm)

dosažitelná nejlépe z obce Mixnitz - na trase asi 1,3 km dlouhé je celkem 164 žebříků a lávek (trasa se jde jednosměrně).
Dobře investovaných 3,5 Euro.
Chce to dobré boty a vyjít brzy ráno, aby se došlo ke vstupu do soutěsky, když otvírají (neumím si představit jít tudy se zástupy lidí, ale prý se tak děje často).
Vstup do soutěsky je až po cca hodinovém stoupání od parkovišť s převýšením 400 m.

Pokračování k hoře Hochlantsch (1720 m.n.m.) - po cestě je chata Steirischer Jokl se skvělou vyhlídkou.

Hochlantsch
další info: http://soutesky.cz/medvedi-souteska-styrsko/

Jelikož jsme si vyšli tak nějak nadivoko, bez mapy, netušila jsem, že se ve srázu skrývá tenhle kostelík (Schüsserlbrunn).
Ještě ráno jsem si říkala, jestli hledat v okolí kostel nebo radši jít hned do hor.
Takhle jsem to dostala naservírováno na stříbrným podnose, protože sotva jsme tam po žebřících sešli a usedli do prázdného kostela, začal se plnit po strop rakouskými důchodci v kvalitních bundách a začal růženec a mše - kromě německé verze odrhovačky "Glóry, glóry alelůůůůja" jsme si užili i závěrečné jódlování :-).
Kněz jak vyšitý z rakouské reklamy a ministranti si odskočili z brigády na
Steirischer Jokl, kde jsme si poté dali s ostatními polívku.

To si tak jde člověk lesem a vidí ... zadek koně. Jako takhle v páru dobrý, ale v ohradě uprostřed stáda jsem měla už docela nahnáno :-).

... a jedem se ohřát!
(Ale zašprechtila jsem si docela - tak dloouho po maturitě - si člověk připadá hned užitečnej :-)!)

Navigace nás omylem vede přes Slovinsko...
Vzhledem k tomu, že jsme byli první den bez dat, dobrá vsuvka :-).
Spíme na benzině (Autogrill) asi hodinu od Benátek.

Původně jsme měli v plánu se někde cestou do Punta Sabbioni vyvalit na pláž a ohřát se, ale nějak jsme si to cestou rozmysleli.
Zakoupili jsme si celodenní lístek na vaporetto (lodní "mhd"), který se vyplatil mnohem víc než jednosměrný a celý den brázdili ostrovy v Benátské laguně.
Ztratit se asi nejde a nejde se splést, na každým z nich je toho tolik k vidění, jen jsme si hlídali poslední spoje zpátky do přístavu Punta Sabbioni.

Vždycky jsem byla jen na přelidněném San Marco a tak jsem žasla nad menšími ostrovy, kde bylo lidí akorát.
Samotnou lodní jízdu jsme si za celý den taky užili dosyta a fajn byla atmoška v Benátkách po setmění.

BURANO

ostrov krajkářství a barevných domečků, křivá věž a klídek ;-).

MURANO

ostrov sklářů (a skláren na každém rohu)

(asi bych to neměla říkat, ale objevili jsme (v Benátkách!!) v jednom vnitrobloku SPARmarket, koupili si víno, namíchali si stříček a chodili si na pank jak páni s drinkem v ruce :-) ...

... a pak ta pizza do krabice s čerstvě krájeným pršutem... obecně se dá říct, že mimo nejturističtější centrum se dá sehnat jídlo za přijatelnou cenu, přesto jsme dostáli pověsti a většinu dovči byli na veganských paštikách z DM ;-) )

na SAN MARCO jen přestup směr Lido

... z koupačky na Lido fota nemám, jen ze zpáteční cesty do přístavu opět přes San Marco.

(na Lido jsme jeli, protože jsme se tam kdysi dobře vykoupali, ale zapomněli jsme, že to bylo mimo sezonu. V sezoně nebrat a na koupání jet radši do Terstu!)

Nocování na benzinách (Autogrill) v Itošce jsme si nakonec fakt oblíbili (tak od třetí noci mi bylo úplně jedno, kde to zalomím).
Člověk sice zaplatí mýto na dálnici, ale nejsou to nijak hrozné částky a cestu to neskonale zkrátí - od té doby nám vjetí na noc do kempu přišlo zbytečné (v kempu jsme byli jednou, v Rakousku, protože tam se údajně volně v autě spát nesmí, ale realita byla trochu jinde).
Na Autogrillu jsou wc a umývárky, někde i sprchy a pitná voda. A hlavně tam mají nejlepší kafe za dobrou cenu a čerstvý croissanty (to, čemu se říka croissant u nás, nemyslím).
Parkovali jsme za tmy a odjížděli ráno a nebyli jsme sami.
Do polí a cest jako doma jsme se báli na noc zajet, neb tam je (ranní) zemědělství trochu jinej level.

Původně jsme měli v plánu po cestě do Alp návštěvu Verony a Lago di Garda, ale stálo by to neúměrně času, nervů a asi i peněz, tak jsme zase změnili plán a vydali se do Terstu.
Ehm, věděla jsem o něm jen to, že je to přístavní město na hranici se Slovinskem, takže jsem si představila něco špinavýho, asi jako Benátky (bez Benátek) a nic jsem neočekávala.
Asi právě proto jsem z něj byla naprosto odvázaná.
Nebudu rozmělňovat cizí články, ALE:
1. Naprosto čistý město snoubící snad všechny středomořské styly a památky (voda v hlavním kanále dokonale průzračná).
2. To koupání! Bez zahnojení pískem, nechápu, proč jsem vždy preferovala pozvolný vstup do moře, když po schodech je to mnohem lepší. Čistota, pinie na pobřeží, nikde cizinci (a Češi), jen italští důchodci mazající ve stínu na rozkládacích lehátkách karty se svými vnoučaty :-).
3. ...to jídlo!

Příště na Terst aspoň dva dny!

TERST

U moře jsme si mořský plody nebo aspoň fish and chips vždy dávali, spíš symbolicky, kvůli vůni a atmošce než kvůli hladu.
Většinou jsme odcházeli decentně najedení a tvářili se, jak je skvělý, že se Italové/Chorvati/Angličani/Irové/Skoti/Poláci/... nepřejídají.
Ale tohle jsem asi ještě nezažila. Neskutečný plody moře "alla Fonda" a pizza "alla Fonda" (mozarella s máslem, rukola, mořské plody) - jak pizzu doma moc nemusím, tak tuhle bych si s chutí dala kdekoli.
Nedojedli jsme... k tomu vynikající (stolní, kurde!) víno a normální ceny.
Recenze tohohle podniku jsou hodně různorodé (většinou 1 hvězda nebo 5 hvězd a nic mezi tím, tak nevím), ale my jednoznačně měli štěstí.
Na pláži jsme pak leželi jak vyvrženej vorvaň a dobrovolně jsme se vzdali večeře :-) .

Bodří italští důchodci, kteří piknikujou ve stínu celý den (každý něco donese, dětem limča, dospělým šampíčko)... Jo!

A vracíme se na sever ...

Kvůli fotce výše jsem porušila zákaz a opustila dálniční prostor, za trest mi zůstala noha v "něcojakoturniketu" ;-) a moje achillovka je jaksi necitlivá dodnes.

Romantiše nocleh nedaleko Heiligenblut (jižní vstup na Grossglockner Hochalpenstrasse).

GROSSGLOCKNER HOCHALPENSTRASSE

Říkala jsem si, jestli mi jako nějaká sil-ni-ce bude stačit ... a jako fakt jo!
Stejně jako u ostatních navštívených míst doporučuju vyjet brzy ráno než dorazí lidi a počítat s celým dnem.
Ale i když pak začne provoz, nevadí - odpočívadlo je doslova na každém rohu a od odpočívadel spousta cest, cestiček a chodicích tras pro samotáře - stačí zajít za zatáčku a jste sami, cha!
(případně s krávou/ovcí/svištěm....)
Díky tomu, že jsme tam zažili snad všechny druhy počasí, mohli jsme se místy cítit jako ve Skotsku :-).