čtvrtek 2. února 2017

Záznam deníkového typu




Mám za sebou (pro mě) každoročně nejhorší období roku.
Jo, všichni jedou běžky, lyže, sáně, iglú.  
Všude samá moudra, že není špatného počasí, jen špatného oblečení.  
Že realitu vnímáme tak, jak si to v hlavě nastavíme.
Jo.
Ale já zimu vážně (až na pár momentů) ráda nemám.  
Dřív jsem ji měla ráda aspoň do Vánoc, kvůli předvánoční atmosféře - ale letos, po první poutnické sezoně, kdy jsem trávila venku víc času než kdy jindy, mi světlo chybělo i před Vánoci.
Nemám ráda přechod na zimní čas, kdy se dostávám to stádia neustále se ploužící mrtvoly.
Tmu ráno, tmu odpoledne, tmu pořád (tma je pro mě snad ještě horší než zima a to nemyslím jen tu okem viditelnou).  
Letošní vytrvalé mrazy tohle utrpení posunuly ještě o level dál.
Neustále oslintaný šátky a šály, který nosím v minus čtrnácti jako roušku, aby moje astmatický plíce neutrpěly šok.
Pytlíky na psí hovna, který nejdou rozdělat v rukavicích.
Mrazem vyschlá pokožka, pětiminutový vrstvení oblečení při každý cestě do nepřátelskýho území. Neustálý utírání oken, který se při spadnutí teploty pod nulu mění v bazén. 
Povánoční šok až depresivní stavy při rychlým a drsným přechodu ze sváteční nálady do práce, kdy mě nečeká dva měsíce nic, než tvrdá dřina, zima a stále ještě tma.
Přestože se říká, že na každém období v roce je něco pěknýho a přestože vím, jak tohle období potřebuje jak příroda, tak lidi, kdyby bylo na mě, já bych se bez ledna a února nejspíš dobře obešla.
Už jste v depresi? ;-)
 
Zima má pro mě význam jen v tom, že stejně, jako nemůže být každý den neděle, nemůže být pořád ani jaro/léto/podzim. V tom, že si vážím každýho teplýho dne a každý minuty světla ještě o kus víc.  
Na mým vztahu k zimě žádný motivační článek nic nezmění.
Abych tomuhle období nicoty :-) dala nějaký smysl, vrhám se ve všední dny do práce (v hlavě si ale nejdřív musím srovnat, že "teď je to období, kdy se pracuje a nemyslí na zábavu") a o víkendu na plánovaný odpočinek, hlavně spánek. 

A tu nejhorší část období mám teď skoro za sebou, jupí!
Nejdelší, nejstudenější a nejtmavší měsíc, který trávím od rána do večera v práci a namlouvám si, že mě to baví (ale jo, baví!).
Kdy mi není líto prodělané virozy u mě ani u rodiny, protože teď máme přece čas, teď je přece to mrtvý období roku. Kdy jindy budovat imunitu než teď?
Jsem ráda, že jsme si odbyli neštovice (u Anky vážně výživné) u obou dětí současně, v lednu, ne v létě a ještě před odjezdem do lázní (díky, jupí!).
Že s nima mohl bejt Lukor, kterej si u toho rovnou vyležel chřipku. 
Že jsem mohla v klidu uzavřít hodnocení za první pololetí, trávit čas a debatovat o nesmrtelnosti brouka se svou školní smečkou ("pančelko, tenhle den byl fakt nejlepší", když jsme společně v rámci tmelení kolektivu vyráběli máslo a "pančelko, tohle přece ani není možný, aby se to dělo", když jsme se na vlastivědě šokovaně divili a dojímali nad fotkami z Osvětimi). 
Že jsem se v rámci mentorskýho školení seznámila se zajímavýma lidma a načerpala zase nějaký pracovní nápady.
Připravila si materiály na přijímačky a duševně se jakžtakž připravila na budoucí výběrovou třídu, kterou se budu snažit doprovázet od příštího školního roku.
Ano, jak jsem psala už dřív, návrat po šesti letech do práce sice proběhl lépe, než jsem čekala, ale pocit, že se jakžtakž dostávám do obrazu, přichází až teď a bylo by fér to přiznat.

Za minu týden strávený ve vyhnanství v dětském pokoji jsem se dost uklidnila a vyspala, při dlouhých procházkách se psem a chození v mraze všude o samotě a pěšky otužila, že jsem při teplotách do minus pěti byla schopna i odložit rukavice ;-).
Obešla všechny preventivní návštěvy dochtorů a potkala se po čase Ranhojičem (už jsem říkala, že jsem ukončila léčbu? Ale stejně tam občas zajedu.) .
Proč tomu tady dávám i štítek Návrat zpátky? Protože po vánočním chřipkovém hladovění se ekzém dostal do úplně té nejklidnější (spící) fáze a musím tu znovu zdůraznit, jak moc dělají dobře ekzému půsty a omezování v jídle stejně jako pocení a pohyb.
Při procházkách naší čtvrtí jsem taky vzpomínala na to, jak jsme loni brouzdali sněhem dlouhodobě s dětmi sami a upírali zraky do oken v novém, jestli náhodou tatínek neuslyší náš řev a nebude nám chtít vzácně pokynout z balkonu.
Jak to bylo všechno nekonečné a jak krásně to skončilo. 

Je dost osvobozující si přiznat, že na mým vztahu k zimě se toho moc nezmění a nepokoušet se všechno lámat přes koleno a měnit svět. 
Můžu ale povstat, přijmout realitu, dát těmhle (pro mě) hluchým místům smysl a vážit si toho, až to skončí.

Teď už to cítím ve vzduchu.
Že je víc světla a blíží se konec utrpení :-).
Jaro je sice ještě hodně daleko za rohem, ale se mi začínají zapalovat lejtka.
Dny, kdy budu cítit zase hebkou plátěnou sukni na holých nohách, se blíží! ;-)
Začínáme s Marion plánovat letošní poutnickou sezonu, kdy bychom rády pokořily další (a delší) trasy, kde bychom si zase rády hrábly na dno jako tehdy a taky doma sníme o tom, kam se asi (dá-li Páňa) letos vydáme sami i s dětmi na blind
Jo, to je vončo.

Happy hibernation (aspoň to, co zbývá) a sněte!
:-)

25 komentářů:

  1. Nejsem v depresi. Zimu fakt miluju. Když je taková, jako ta letošní. Sníh je božííí! Ale přesvědčovat tě nebudu. :-D
    Zatím frčíme bez jediného zdravotního zaškobrtnutí, až se tomu trochu divím, když kolem pořád něco řádí. U nás ještě ani jedna rýma. A občas se přistihnu, jak si říkám, aby nepřišla nějaká darda. Že to je až podezřelý. Ale proč vlastně. Proč bychom nemohli být zdraví, i když kolem řádí bacily. A děkuju za to. Vařím každý ráno polívky. A vlastně celý leden jsem vyvářela, teplý jídlo je pro mě přes zimu alfou a omegou. A taky mám lepší pocit, když Šimona odvádím v minus 16 do lesní školky a máme v břiše tu teplou polívku, že. :-))
    Kači, tak ať ti to rychle uteče, do toho jara. Dny už se prodlužují, je to znát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, musím uznat, že ten sníh je lepší než bláto, to jo. Ale nejde mi jen o zimu a sníh, jde o všechno dohromady, hlavně o tu tmu. Ale jak píšu, má to pro mě smysl! Někdy prostě musím máknout víc než jindy. A zdraví podezřelý není! U nás to jídlo ve spěchu není to, co bejvalo, neštovice přijít musely a navíc jsem ani první rok mezi dětmi nečekala nic jinýho než důkladnou imunizaci, stejně jako po nástupu po škole, to bylo drsný :-). A vevnitř jsem zdravá, to je hlavní. Jsem ráda, že jste zdraví! A s polívkama máš můj obdiv!

      Vymazat
  2. Zdeni, tak to je výživnej příspěvek. 😉 Se zimou te chapu, prostě každý to ma jinak. A hlavně je asi rozdíl zimy ve městě a na vesnici. Ale je fakt, ze na zime me teda nejvic vadi ten nedostatek svetla 😡 Nestovice nas jeste jednou cekaji, super ze to mate za sebou!!! No a co se týče prace, mas můj obdiv. Neumím si představit sebe téměř po 8 letech doma...to bude asi jízda 😁😁😁 Tak se opatrujte a přeju víc světlých dni, hlavně na duši 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, Zdeni, to světlo...:-( a v režimu zimního času mi tělo taky nějak nefunguje. Návratu do práce se vůbec neboj, je to jako jízda na kole, to se nezapomíná! :-)

      Vymazat
    2. Zdeni, tak teď jsi mě pobavila...no každopádně, jízda to teda bude...a možná bude připomínat právě tu jízdu na kole :-)))

      Vymazat
  3. Kači, taky zimu nemusím (zvlášť tu ve městě). Chybí mi teplo a světlo, nevím co víc :-) Beru to prostě tak, že zima je od toho, aby si především příroda odpočinula (a v minulosti i lidi, kteří pracovali na poli). A i když nejsem nadšená z letošních mrazů, jsem ráda, že konečně po nějaké době ta zima je, jak má být a to hlavně kvůli přírodě. Pocházím ze zemědělský rodiny, takže to beru i z tohohle úhlu pohledu :-) A těším se na jaro, moc! Mám radost, že se dny prodlužují (však už bylo včera Hromnic, kdy je o hodinu více!). Přeji Ti, ať to těšení se na jaro, léto, teplo, světlo... utíká a hlavně ať si ho pořádně užijete!¨:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jéje, Hromnice... proto ten starý kalendář na druhé foto :-). Vím, že příroda potřebuje mráz, snad taky vymrznou klíšťata, komáři a slimáci... a dneska bylo nad nulou a já si připadala jak na jaře! Teplo a světlo i k vám! ;-)

      Vymazat
  4. Ja si to nechcem pripustiť, ale je to najhoršie obdobie, akoby život vo mne ustal, spája sa aj s prvými alergickými prejavmi pre preberajúce sa stromy.
    Urgent , mamahotel, chránené bývanie, žiadna domáca zimná idylka!
    Mentálne ponorená v tých najhorších duševných stavoch mojich milých aj svojich.
    Niet životodárnych enzýmov! Premetabolizovávame sa!
    Schizoidi majú teraz obzvlášť zlé obdobie a s úzkosťou to vydá za cyklus nekončiacich záchvatov.
    A ako hovoríš hladovky pomáhajú, ale hladovať v tých mínusových teplotách, doma zima, vonku zima, končila som s pôstom pod paplónom!
    Vonku rozprávka, pes spokojný a čistý, pohyb fantastický, no ,,technicky,, nemožný: ak jem bez toy-toy nemožný, ak nejem, šup pod paplón.
    Riešim pomaly zmeny v podkroví...
    Blogy mi úplne odčerpali energiu.
    Silu som musela hľadať u Matky....eucharistia je mi pre zimu odopretá...no, potrebujem vzkriesiť!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ešte dodávam, že som závislá od mandlí a chlorelly a kávy, ktorú pijem aspoň bez mlieka, podľa Tvojej rady a samozrejme vždy bez cukru:-)

      Vymazat
    2. no právě, jako by ve mně život ustal, jako v tý přírodě... a hladovky mi pomáhají na ekzém, ale taky ještě nenastal ten pravý čas, ta vánoční byla nedobrovolná ... :-) do kávy si liju ovesný mlíko a netřeba sladit :-). Přijdu se podívat na změny v podkroví! :-)

      Vymazat
  5. Našla jsem Katorovo předevčírem a od té doby čtu - ne furt, jasně. Hledám popis utopenců, cetla jsem tu a ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těší mě! ;-) Tyhle? http://katorovo.blogspot.cz/2012/12/vcera-mela-moje-druaha-maminka.html

      Vymazat
  6. Haló, pojďte s námi na velikonoční putování. Letos bude záživné :) http://www.pout.eu/2017/01/velikonocni-putovani-2017.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haló haló, vím, že jste byli loni,a hlásím, že už jsem o tom s Petrem mluvila na podzim a velmi rádi bychom se přidali/y... zatím to ale nevím jistě a pokud to klapne, tak netuším na jakou část cesty... ale rádi, moc rádi bychom! ;-)

      Vymazat
    2. Jdeme letos bez Toníčka. Už bychom ho neunesli. Plánujeme celou cestu.

      Vymazat
    3. To jste drsní, že jste šli s Toníčkem! :-) Kdybychom se přidali, tak asi až ze Křtin. Záleží, jak se dohodneme na "naše" rituály.

      Vymazat
  7. Tak te´d už jen přečkat ten únor a jedno pozitivum, Kačí ... je krátký:-)
    Vydrž a sladká odměna Tě nemine.
    Já už také vyhlížím teplo. U nás už dlouho inverze, mlha, zima, rýmy, záněty dutin, migréna ... jak Ti rozumím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni, únor mi přijde strašný v prosinci, ale na konci ledna je už docela snesitelný, protože jsem právě přežila leden :-). Buďte zdrávi!

      Vymazat
    2. To jsi napsala moc hezky :-)

      Vymazat
  8. Naprosto se ztotožňuju. :-) I když letos mně ten sníh dost pomohl! Jinak praktikuju krb a knížky, to zabírá. Právě dočítám Chudobku z Orlických hor a ještě jednou moc děkuju za tip. Přišla v pravý čas. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, bez sněhu by to bylo horší. Jsem ráda, že příroda má zase jednou zimu jak se patří. Chudobka je u mě rozečtená stále na stejném místě jako v prosinci. Stejně jako další tři knížky. Nějak se u mě všechno zastavilo. Možná mi chybí ten krb! ;-)

      Vymazat
  9. Zimu taky moc nemusím. hlavně tedy kvůli chladu. od listopadu do března zmrzlé nohy :-). ale od té doby, co nosím svoje děti (v šátku a pod mou bundou), tak se i někdy zahřeju :-).
    Co se týče putování, tak nabízím a upozorňuji na železného poutníka ze Svatého kopečka na svatý hostýn. (víc třeba tu https://www.farnostlouka.cz/view.php?cisloclanku=2009022501 ). Chodila jsem od počátku coby nástiletá, to nás šlo kolem dvaceti. teď už vynechvám kvůli těhotenstvím, porodům, kojení a tak. posledních pár let už je to teda dost masovka, ale dřív i nyní - plody to nese vždy :-). Anička

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani, já mám nohy zmrzlé celý rok :-). Už jsem si zvykla. Moc díky za tip na pouť. Znám ji, chodily ji holky od nás ze školy za studií. Bohužel ten termín nejspíš nebudu moct, budem se celý březen střídat u Aničky v lázních. Ale určitě není problém ji jít jindy. Děláme to tak, když se nechcem účastnit masovek :-).

      Vymazat
  10. Poutní sezóna. Krásné spojení. Zařazuji do rodinného slovníku a doufám, že to bude nejužívanější spojení tohoto roku. :) Budu se těšit na tipy!

    OdpovědětVymazat