Jak šel čas - v koupelně

Po minulém nadšení nad výklenkovým řešením a ještě před mou milovanou kuchyní tu mám dnes pro vzpomínku asi největší Lukorův pomník v bytě - koupelnu.
Nadřeli se tam tedy všichni (a děda Mirek se nám na fotkách často schovává), od dokončení hrubých stěn do ní ale Lukor nikoho nepustil a s nikým se nehodlal poradit i přesto, že některý dlaždičky několikrát vysekával, dlažbu musel kvůli lupání opravit, vztekal se nad montáží baterií a záchod na první dva pokusy tekl.
Bylo to těsně před stěhováním, všechno se asi nejvíc vleklo a zdržovalo a v noci ho navštěvovali nervózní sousedi.
Na jednu stranu jsem si říkala, jestli by ho ubylo, kdyby se někoho znalýho věci aspoň zeptal (toho času, když včera bylo pozdě a zrovna v posledních dnech!), na stranu druhou jsem obdivovala jeho vůli a neúnavný boj s nepřízní osudu (a proto jsem mlčela) ;-).  
Pár posledních nocí jsme to riskli, chodili jsme děti do starého každou půlhodinu kontrolovat a jeli za tiché hudby linoucí se ze stropu oba.
A i když odborníci pohaněli (třeba techniku obkladu), je to pro nás víc osobní (krom toho jako prvotina ajťáka je to nejlepší :-) ).

Pro představu: koupelna ve starém.

Koupelna v novém - původní stav (oddělená koupelna a záchod)

A pak to jelo takto (data jen pro orientaci, pracovalo se střídavě na všech částech bytu)

17.12.

 

 

Od vchodových dveří.

 19.12.

9.1.

Vytržená futra kvůli zazdění dveří.

30.1.

Frézování kanálu na odpad do chodby (kvůli pračce).

14.2.

Zazděno, vyrovnáno.

18.2.

22.2.

Geberit usazen.

27.2.

11.3.

Rovnání stropů.

- následuje štuk (chybí dokumentace - díky dědo!)

23.3.  

První ...

a další.

26.3.

Hydroizolační nátěr.

29.3.

31.3.

2.4.

3.4.

... a současný stav:

I když oddělený záchod měl svoje nesporné výhody a okénko mezi koupelnou a záchodem vypadalo na první pohled už ve starým bytě jako sympatický retro, rozhodli jsme se koupelnu a záchod spojit.
Kvůli plísním a snadnějšímu větrání (stoprocentně zabralo, vlhkost se tu teď vůbec nedrží).
Kvůli místu (v koupelně se dalo sotva otočit): jako hlavní prioritu jsme si vytyčili dvojumyvadlo místo jednoho umyvadla (ve starém jsme se rvali ráno o koupelnu, tak co teprve, až se budou chtít holky fintit).
A kvůli světlu (nebe a dudy!).
Ideji dvojumyvadla jsme pak také obětovali pár desítek centimetrů vany, kteroužto jsme chtěli zachovat kvůli bylinným koupelím i snadnější údržbě.
Menší akrylátovou vanu jsme vmáčkli do výklenku po uříznutém topení a pračce (životnosti akrylátu se trochu bojím, ale v této velikosti jsme neměli téměř vůbec na výběr).
Zatím jsme ve velikosti nepocítili nijak zásadní rozdíl. 
Naopak je hlubší a pohodlněji se v ní sprchuje, není potřeba ani zástěna.
Pračku jsme vyhodili na chodbu do skříně a v koupelně se dá najednou volně dýchat.
Konečně mám taky úložné prostory, kam se skryjou všechny možné serepetičky.
Celá koupelna se dobře udržuje (zejména dlažba se stírá skoro sama) a není na ní nic vidět.  

Dlažbu a ostatní vybavení mám na svědomí já, Lukor si naopak vyhradil právo samostatného výběru záchodu, baterií a světla.
Baterie a světlo bych asi sama vybrala jinak, ale nemám problém přenechat některá rozhodnutí i jiným :-).
Dyzajnéři by asi nějaké výtky měli, ale po přihlédnutí k prostorovým možnostem, představám o materiálech (a nabídce na trhu) a v neposlední řadě finančním možnostem jsme udělali, co jsme mohli a nic bych neměnila (no, možná panel na geberitu, stříbrný je hned ohmataný). 

Nejvíc jsem si oblíbila to, co nestálo nic nebo skoro nic:

Jeden díl černého botníku Thrones ze starého bytu jsme zrecyklovali na odpadkový koš, který se náhodou vešel do výklenku.

Úplně nejvíc si užívám to, co jsem nikdy neměla.
Ranní sluneční paprsky opírající se do rozespalýho těla.
Začala jsem dokonce dřív vstávat :-). 
To už je co říct.