Stěhování národů

Poslední nedělní ve starém. Před 14 dny. Zítra bude první nedělní v novém.

Neděle před týdnem. 
Mysleli jsme, že zvládnem přesun během soboty, ale nebralo to konce, i když naběhlo spásné, nejen úklidové komando (díky!).

Mezitím na bytě.
Pořád se něco zdržovalo a pořád se něco vytelovalo.
Tady například zjištění, že lavice do výklenku po dveřích je o 5 cm delší :-).
Měřili jsme určitě správně :-).
Tak dědové řezali, zkracovali.

Neděle večer. 
Díky dalšímu z nebe seslanýmu komandu, který nám pomohlo vystěhovat sklepy.
Voláme kupci, že klíče jsou volné. 
Poslední mošt a tak.
Přesun (Forrest nechápající, kam to jdeme) a první noc v novém bytě. 
Nevím, co mě to popadlo: i když se podařily realizovat skoro všechny představy, seděla jsem na vaně a připadala si jak na hotelu.
Všechno bylo najednou příliš nové, světlo příliš silné, nemilosrdné, moje pleť příliš do krve rozedřená.
Nastěhované věci se zdály být ušmudlané.
Seděla jsem na vysněné vaně a bulela po naší kobce, kde jsme toho tolik zažili.
Vím, že to zní ujetě, jen si to zaznamenávám.
Prostě únava dolehla a přicházela i další dny těsně po půlnoci.
Šla jsem a připla na ledničku všechny kraviny a kýčovitý magnetky, který jsem se zařekla, že při nejbližší příležitosti vyhodím (úleva).
Zdály se mi podivný, přerušovaný sny o policovém systému Algot :-).

Pondělí večer.
Noční směny pokračujou.
Až do čtvrtka jsme bez funkční kuchyně, takže babiččiny dobroty, fastfood (ble) a k večeři víno a krekry.
Na všudypřítomnou omítku, prach a hobliny (na a i v krabicích) už rezignuju.
Každá jobovka spolehlivě zazdí tu předchozí (na křivdu od realitky už si v tom ajfru člověk ani nevzpomene).
Lupe dlaždice v masivní dlažbě v koupelně, musí se vyříznout a vyplnit.
Truhlář, kterému chlápek přijímající naši objednávku neřekl, že máme masivní kuchyňskou desku, odvaří při prořezu nářadí (a ta vůně táboráku! ;-) ) .
Jiný úchytky a dodatečný shánění těch našich.
Kamarád, který nám vytrh trn z paty při zapojení vody a plynu, ale o jeho odborné "revizi" naší samostatné práce radši pomlčím :-).
Nefunkční půlka elektriky po instalaci kuchyně.
Pračka, která málem boří skříň (zapomněli jsme na nožičky a pojistky bubnu pro převoz).
Truhlář (ale vážně šikovnej chlapík, fakt!) na rozpacích z toho, že chlápek přijímající objednávku na posuvné dveře šatní skříně špatně změřil výšku stropů a kterýmu jsem všechny ty obří desky pomáhala snést zpět do auta.
Cesta do Prahy na školení a pokus o neusnutí.

Ve středu jsme si přivezli děti a já se přestala cítit jako na hotelu.
První noc v novém bytě č. 2, v kompletní sestavě. 
Bohužel, ani druhej pokus nevyšel o moc líp.
Příslib spánku nenaplněn, Ema prozvracela celou noc a pokřtila celej pokojíček jako z cukrkandlu.
Vana bez lišt plná pozvracenýho prádla.

Tempo unavené, pokroky malé.
Doháníme v noci.

Ale dnes...
Poslední noční směna, do 4.30.
A pak ...