Křest hokejem

V době, kdy už je Lukor na bytě i přes všední dny a neděle, který si doteď šetřil pro nás, mě zaskočilo, když si 3 dny před včerejším zápasem Dynama s Kometou vzpomněl, že před sezonou dostal v práci volňásky na hokej.

Anička měla prémiéru někdy v prosinci, kdy já odpadla nachlazená, a místo mě rád zaskočil strejda.
Tehdy jsem to nějak zazdila, takže dodatečné foto.
No a včera strejda nemoh, tak jsme vzali i Emoucha.
Vydržela! 

Byla jsem na hokeji naposledy před dětma a za tu dobu se toho dost změnilo.
Příležitostí k točení šálou bylo dost, to jo.
Nálada stoupala, děti střídavě naspídovaně skákaly u zábradlí, svorně řvaly "Pandubicé, olé" a střídavě se rvaly o kelímek se slanou kukuřicí.
Dokonce i teta Arpádová se na nás přišla z kabiny od těch našich hochů podívat.

No ale jak je možný otočit krásnej zápas během posledních deseti minut z 3:0 na 3:4, to mi hlava nebere.
Do toho zdivočelej kotlík (sektor pro fanoušky hostí) s jedním bubnem neschopným udržet rytmus skandující "Pardubice u Hradce" (že zrovna Brno!) a naše prořídlá, přesto několikanásobně početnější, téměř mlčící jižní tribuna.
Ani jeden chorál a podezřelý ticho i tehdy, když naši vyhrávali.

Fotka stejně nepovedená jako konec zápasu.

No tak příště :-), ale jinak to byla docela dobrá výprava "za kulturou".
Za "kulturou", kde aspoň nemusíme děti krotit :-).