Změna plánu

Taková ideální zábava do hospody.

Happy.

Včera jsme měli jet na Moravu k Ranhojičovi.
Jenže Ranhojič potřebuje sám péči.
Hrozný, jak Ho bereme už jako samozřejmost :-(.

Takže co tak s naplánovaným volným dnem.
Lukor se nakonec rozhodl, že půjde do práce, Emu hlídala babička už od večera.
Annu jsem si nechala doma, že si uděláme takovej "dežaví den". 
Fakt nezvyklej pocit.
Vynalézala si svoje vynálezy a nechala mě vyspat. 
Skoro celý dopoledne si vydržela hrát s tyčkou od balónku a gumovou rukavicí (kterou mi ukradla po kompletaci balzámů), obojí nosila všude s sebou, zábava největší.
Byla tak vděčná za pozornost.
Když jsem to viděla, chytla jsem se za nos.
I přesto, že po sebekratším oddělení od Emy natahuje, jak se jí po ní stýská (a my na to hřešíme), prostě potřebuje jen "její" čas.
Ožila.
Neskákala do řeči.
Byla parťák.
Takže jsme si zavýtvarničily a pak nás vyzved Lukor k pozdnímu obědu v restauraci.
Sice kvůli tomu bude v práci nadělávat hodiny do aleluja, ale co už.
Pak jsme dokoupili nějaké výtvarné nezbytnosti a zbytečnosti, zašli si do kavárny a vyzvedli Emoucha.
Budem to muset praktikovat častěji.

Nahromadily se nám tašky po Lukorových nájezdech do zdravý výživy, když ho neplánovaně vyšlu.
Konečně jsme je s Ankou pomalovaly a potiskaly.
Do novýho bytu, protože na takový věci pak nebude čas. 
Na papírovej odpad, do pokojíčku, k mýmu pracovnímu stolu. 
Jo, je toho teď všude plno, ale mě to pořád baví. 
Za spásnej nízkorozpočtovej nápad díky Baru . 

A konečně jsem si nafotila Ančinu galerii a zvirtuálnila ji :-).
Je jasný, že vám tohle řekne každá matka poprděná ze svýho dítěte, ale moc se mi líbí, jak používá barvy.
A to žlutý na tom černožlutým obrázku není strom, ale žárovka, znázorňující, že se panáčkovi rozsvítilo :-).
No, po mně to nemá, takže jí do jejích nápadů radši vůbec nezasahuju :-). 

Tak už jen aby Ranhojič byl brzy v pořádku.